Proč nezvládáte běžný stres? Ptejte se svých rodičů, kolik vám dali přímé lásky, říká Cyril Höschl

Víte, že za to, jak citlivé bude dítě ke stresu, může jeho matka? Jde o její chování k novorozenci, kterým podvědomě „nastartuje geny mimina“. Časné chování rodičů, tedy to, jak se k vám chová matka hned po narození, totiž výrazně ovlivní gen pro glukokortikoidní receptory, vysvětluje psychiatr Cyril Höschl.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Přední český psychiatr Cyril Höschl | Foto: Marián Vojtek | Zdroj: Český rozhlas

Glukokortikoidní receptory jsou vazebná místa v mozku, která regulují vyplavování hormonů, třeba kortizolu. Ten pak v případě nutnosti vypíná stresovou reakci.

Přehrát

00:00 / 00:00

První roky našeho života ovlivňují, jak náchylní budeme k depresím, úzkostem, schizofrenii. Poslechněte si celý rozhovor

„Když ale máte vadné, defektní receptory, tak reakci nevypnou buď vůbec, nebo nedostatečně. Vás pak zátěžový stres doslova ničí, přestože druhý to zvládá dobře. Vaše maminka vás tak dokáže naprogramovat na hodně let dopředu. Je to to dotýkání, mazlení a projevy lásky,“ vysvětluje.

Vliv matky pak vlastně určí, jakou máte v dospělosti povahu (v souvislosti se zvládáním stresových vztahů). V dětství má prý původ i většina psychiatrických nemocí a nějakou duševní chorobou dnes v Česku trpí až 13 % dětí a dospívajících. A nejde přitom jen o děti geneticky zatížené rodinnou anamnézou.

Syndrom prázdného bytu

Zvýšenou dispozici k duševní poruše mohou mít i ty, které vyrůstají ve zvýšeném stresu, a to buď kvůli tzv. syndromu prázdného bytu, zneužívání, šikanování nebo týrání. Taky ale děti rodin, které nadměrně využívají emoce a ze všeho se dělá velký problém.

Jako syndrom prázdného bytu psychologové označují děti z rodin, kde je hmotný dostatek, ale potomci končí mezi narkomany a alkoholiky. Takoví lidé pak taky nezvládají běžný stres, který dnešní svět přináší den co den.  

„Na konci 60. a začátku 70. let proběhla studie, která zkoumala, jak je možné, že běžný stres paradoxně nezvládají děti úspěšných a hmotně zajištěných rodin. Studie prokázala, že přezaměstnaní rodiče jsou často nesmírně chudí na city a mezilidské vztahy. Od té doby tomu říkáme syndrom prázdného bytu,“ vysvětluje psychiatr.    

Takové dítě jde z ruky do ruky, ze školy do družiny a nosí klíč na krku. Vrací se do prázdného bytu, kam jen hodí školní tašku a lítá po ulicích. „Cesta k drobným krádežím, kouření, alkoholu nebo drogám je otevřena.“

Rodiče pak nedostatek volného času a osobního nasazení kompenzují penězi a okamžitým uspokojováním jejich potřeb. A na světě je další problém, kterému se odborně říká neschopnost odložené satisfakce, nebo taky neschopnost odložit uspokojování svých potřeb.

Jak se měří stres? Vědci z Brna vyvíjejí přístroj s pomocí testů pro astronauty

Číst článek

Dítě nemá mít vše hned

„V praxi to je něco jako… dostaneš to až k Vánocům, … až přineseš dobré známky, a podobně. Dítě se nenaučí vytvořit si alternativní strategii uspokojování potřeb a všechno chce hned. Na nic nechce čekat. Když se mu pak postaví první překážka, tak se hned dostaví frustrace. Třeba když se rozejde s dívkou, tak se hned skládá. Jeho vyrovnávací technika bohužel neobsahuje schopnost … později. Logicky pak sáhne k něčemu, co má hned. Opije se, nebo si něco šlehne, protože se dobře udělá okamžitě. A cesta k šikmé ploše je spuštěna.“

Každé dítě podle Höschla navíc nepřichází do kontaktu pouze s rodinou. „Je tady nesmírné množství vlivů, a to od mateřské školy, jeho sociálního prostředí a třeba i vlivu vrstevníků,“ dodává.

Terezie Jirásková, Věra Luptáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme