Dítě se dokáže adaptovat na ztížené podmínky, shodují se experti. Horší budou ‚jizvy na dušičce‘

Zavřené školy, omezené kontakty, málo pohybu. To je ve zkratce program, který některé děti prožívají. Od března loňského roku jsou ve většině odkázány na distanční výuku, a pokud se v první vlně vedla debata o tom, jak klasifikovat, nyní se spekuluje o tom, jak s dětmi řešit jejich emoce. Odborníci na vzdělávání a pedagogickou psychologii se shodují, že klíčem k dětem jsou rodiče.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jaké dopady bude mít sociální izolace na děti? | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

V současnosti odborníci poukazují na to, že se u dětí rozvíjí různé psychické problémy jako jsou deprese, úzkosti, linky bezpečí zaznamenávají prudký nárůst telefonátů, ve kterých děti žádají o pomoc. To se děje ve stínu schvalování nových opatření a dlouhých měsíců na online výuce. Jak tomu předejít?

Mantrou o ekonomice jsme zazdili školství, říká Bartoš. Hamáček je pro otevření škol s testováním

Číst článek

„Čelit se tomu dá především obezřetností ze strany dospělých, kteří se pohybují okolo dítěte,“ uvádí Miroslav Hřebecký, programový ředitel informačního centra EDUin a expert na vzdělávání.

„Rodič tomu může předejít neustálou komunikací, díky které si může všimnout měnících se nálad. Dále pak je důležité snažit se držet tradiční sociální kontakty, nejen ty virtuální. Poslední článek je pak učitel, který by měl mít na paměti, že jeho úlohou není v tuto chvíli pouze vzdělávat, ale také zajistit přežití a bezpečí dítěte,“ komentuje.

Hřebecký dále upozorňuje, že se jedná o bezprecedentní situaci a proto, pokud se i přes obezřetnost nedaří psychické problémy podchytit, měli by se rodiče obrátit na odborníky - ať už pedagogickopsychologickou poradnu, psychology nebo dětské psychiatry.

Týká se to všech

Dospělí jsou pro děti vzory a jejich chování se odráží v tom, jak dítě vnímá současnou dobu ještě víc, než kdy předtím. „Klíčem k dětem jsou jejich rodiče. Musíme s dítětem mluvit, ale měli bychom mu předávat nějakou životní jistotu a to především pozitivní,“ podotýká odborník na pedagogickou psychologii Václav Mertin z Filosofické fakulty Univerzity Karlovy.

„Podstatné je, že děti berou svět takový, jaký se jim naskýtá, a takový, jaký jim ho my – rodiče – uděláme,“ upozorňuje.

PhDr. Václav Mertin

  • psycholog
  • 35 let poradenské praxe v pedagogicko-psychologické poradně
  • vyučující Katedry psychologie Filosofické fakulty Univerzity Karlovy

Je proto podle něj důležité s dětmi jednat narovinu, ale jim přiměřeným způsobem. „Jestli řešíme věci, které s dětmi nesouvisí a zároveň je zatěžují, tak je to problém, ale je to náš problém. Děti jsou křehké a problémy a špatná nálada se jich dotýká,“ komentuje.

Oba experti, které server iROZHLAS.cz oslovil, se shodují, že se dítě dokáže snadno adaptovat na různorodé podmínky a je flexibilní. Navíc současná situace trvá rok, což nepovažují za dobu, která by dítě mohla zásadním způsobem ovlivnit.

Ledovce vyplouvají na povrch

Každé dítě je nicméně jiné a to, že jedno zvládá současnou situaci bez problémů, neznamená, že jeho kamarád to bude mít stejně. Lékaři odkazují na větší spotřebu antidepresiv a podobných léčiv právě v důsledku pandemie koronaviru.

„Na možné psychické problémy začali odborníci upozorňovat včas,“ podotýká expert na vzdělávání Hřebecký. Odborníci podle něj už v létě, kdy bylo jasné, že přijde další koronavirová vlna a současně s ní i tradiční podzimní deprese, podnikali kroky, kterými se snažili těžkým dopadům předejít a připravit se na to, že „mohou vyplavat na povrch určité ledovce, které měly základ v jarní vlně“. Třeba tím, že začali nabízet časté konzultace a prosazovali se ve veřejném prostoru.

Rodič, učitel, trenér

Oporu ale dítě nemusí najít jen v jednom z rodičů nebo v učiteli, důvěru může chovat také k trenérovi nebo vychovateli nějakého svého zájmového kroužku. Jak se má takové dítě zachovat nyní, když ne všechny volnočasové aktivity se mohly adaptovat do virtuálního prostředí?

Vzdělávání má podle zástupce EDUinu dvě poloroviny. Není jenom o tom, co se děti naučí ve školní lavici nebo v současnosti na online výuce. „Máme vzdělávání formální, to je to dopolední. Pak mámě ale i neformální, to jsou třeba sportovní nebo skautské oddíly, ale jsou to samozřejmě také sebevzdělávací aktivity dětí,“ uvádí Hřebecký.

Miroslav Hřebecký

  • programový ředitel EDUin
  • dlouholetá praxe ze školství
  • zaměřuje se na propojení formálního a neformálního vzdělávání

Na tento faktor se podle něj při vymýšlení vládní strategie ke školství trochu zapomnělo. „Leckterá činnost dokázala dítě vzdělat a předběhnout v tom školu. Nehledě na to, že jsou děti, které se lépe socializují v oddílu, kde je menší skupina, která je pro něj příjemnější,“ vysvětluje.

Některé zájmové aktivity však pokračují i během pandemie – ovšem znovu online. Podle odborníka na pedagogiku je tato forma lepší, než nic, protože to drží určité zvyklosti a dodává to dětem jistotu. „I kvůli tomu, že věříme, že se to zase vrátí. Divnější vztah je lepší, než to úplně utnout,“ míní Mertin.

Zároveň říká, že se tím udržuje sociální vztah a jak dospělý podporuje dítě ve vytrvání, plní tento vztah i opačný efekt.

A pak?

Až padnou všechna opatření, děti se odpojí od počítačů a budou moci opět vyběhnout ve více než dvou lidech, nebude podle expertů žádný větší problém s návykem na život offline. „Kdyby tato situace trvala třeba pět let a byly by děti, které ani nezažily, jaké to je žít normálně, tak by to byl problém. Nicméně pořád tu budou ti dospělí, kteří to nezapomněli,“ soudí Mertin.

Dostudovat, nebo jít pracovat? Kvůli distanční výuce ztrácí děti ze sociálně vyloučených rodin motivaci

Číst článek

Překážkou nebudou podle Hřebeckého ani to, že si děti nyní více navykly na práci s počítačem. „Lenost se dá překonat. Pokud je dítě v běžném režimu nuceno 10 měsíců sedět v lavici a poslouchat, v létě s nadšením běhá po loukách a plave v moři. Takže v tomhle ohledu děti návrat do života bez pandemie zvládnou,“ říká. Větší problém podle něj představují „jizvy na dušičce“.

„Ale horší to bude pro toho, kdo se utvrdil v tom, že za to nestojí, že si sám sebe neváží, že se s ním nikdo nekamarádí. Tak tam přesvědčit toho človíčka, že to tak není, bude mnohem složitější,“ zmiňuje Hřebecký.

Problém podle něj spočívá v mentalitě obyvatelů střední Evropy, kteří se více soustředí na čísla než na pocity. A to se děje nejen s ohledem na distanční výuku, ale také během té prezenční.

„Stále se dětí ptáme, co dostaly za známku a neptáme se jich, jak se cítily, když vstoupily do budovy, jak jim je mezi spolužáky. Je to zaměřením společnosti na výkon. Nepřipouštíme si, že ty vztahy jsou při nejmenším stejně tak důležité,“ uzavírá.

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme