Dostudovat, nebo jít pracovat? Kvůli distanční výuce ztrácí děti ze sociálně vyloučených rodin motivaci

Zhruba pět procent dětí ze sociálně vyloučených rodin v Česku vzdá střední školu v prvním ročníku – horší je to třeba v Ústeckém nebo Karlovarském kraji, kde je to až 15 procent studentů. Vyplývá to z nejnovějšího výzkumu organizace Člověk v tísni. Sociální pracovníci upozorňují na to, že se teď situace ještě zhorší. Kvůli distanční výuce totiž vypadla role školy jako hlavní motivace ke studiu.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Distanční výuka (ilustrační foto)

Distanční výuka (ilustrační foto) | Foto: Fotostand / K. Schmitt | Zdroj: Reuters

Děti navíc učení na dálku nezvládají, chybí také podpora rodičů. Studenti často ukončují studium, aby začali pracovat a mohli tak finančně pomoc svým rodinám v těžké situaci.

Šestnáctiletý René chodí do prvního ročníku střední průmyslové školy v Děčíně. Zatímco devátou třídu končil s vyznamenáním, v pololetí na nové škole propadá. Proto s kariérní poradkyní z Člověka v tísni Barborou Hockou přemýšlí, co dál.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jak dopadá distanční výuka na děti ze sociálně vyloučených rodin? Tomu se věnoval průzkum organizace Člověk v tísni

„Řešíme, jestli bude přestupovat nebo opakovat ročník,“ říká poradkyně. A co na to rodiče? „Chtějí, abych to udělal. Tuhle školu. Ale je to těžký. Takový už zbytečný. Když to bude pořád zavřený, tak to neudělám,“ myslí si René. A pomáhá ti máma nebo táta? „Chtějí pomoct, ale taky to neumí,“ reaguje.

René je druhý nejmladší z pěti dětí. Všichni jeho starší sourozenci chodili na střední školu, žádný z nich ji ale nedokončil. On sám by jednou chtěl být stavbyvedoucím. Všechno už měl naplánované.

„Že teď udělá tuhle školu a pak dva roky nástavbu a byl by ten stavbyvedoucí. Takže on to všechno měl zjištěné, věděl, co všechno pro to musí udělat. A pak bum distanční výuka a jak domeček z karet. Šlo to k zemi,“ dodává Hocká.

Výpomoc dobrovolníků

S Člověkem v tísni spolupracuje řada dobrovolníků, kteří děti doučují online. Toho využívá i dvacetiletá Aneta z Kladna. Je v závěrečném – tedy třetím ročníku na cukrářském učilišti. Dobrovolnice Daniela ji doučuje matematiku, se kterou měla problém.

Situace rodin se zhoršuje a pro školy je na dálku těžké její vliv na děti minimalizovat, říká šéfinspektor

Číst článek

„Od ní chápu to, co jsem dřív moc nechápala. A s ní po jedné hodině už jsem toho chápala hrozně moc,“ sdílí zkušenosti Aneta.

Podle kariérního poradce z Karlovarského kraje Štefana Gabča mladí lidé ze sociálně znevýhodněného prostředí často neví, jak studovat. Potřebují, aby jim to někdo vysvětlil, místo toho dostanou úkoly, se kterými si neví rady.

„Pak ztrácí chuť, motivaci, a říkají si: že je to všechno zbytečné, já tomu stejně nerozumím, stejně nevím, jak to mám zpracovat, co se po mně chce, tak proč bych se do toho měl pouštět,“ upozorňuje Gabča.

Už před koronavirovou epidemií sociální pracovníci bojovali s tím, že děti ze sociálních znevýhodněných rodin na střední školu často vůbec nenastoupili, nebo po pár měsících odešli. Situace se nyní zhoršila.

„Rodiče teď řeší veliké existenciální problémy. A najednou tam mají živit člověka, který z jejich pohledu už by mohl vydělávat. A vlastně to nemá logiku z jejich pohledu. Oni ho mají podporovat ve studiu, které z jejich perspektivy jim nenese žádný rychlý prospěch a ten dlouhodobý oni nevidí, ani ty děti ho nevidí,“ varuje Ruth Veselá, koordinátorka kariérního poradenství organizace Člověk v tísni.

Nedostudují tak ani ti, kteří by za normálních okolností střední školu dokončili. Ve studiu navíc nebudou umět podpořit ani své děti. Podle Veselé tak dopady distančního vzdělávání nepocítí pouze tato generace, ale i ta další.

Lucie Korcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme