‚Bavíme se o knihách i o počasí.‘ Lidem volají v Česku dobrovolníci, kvůli pandemii přibývá osamělých
Izolace a samota trápí v době koronavirových opatření nejen seniory, ale i mladší ročníky. Osaměle se cítí třeba ti, kteří pracují z domova nebo jsou v karanténě. Povzbudit se je snaží desítky dobrovolníků. S osamělými lidmi si pravidelně povídají po telefonu.
„Většinou když paní zavolám, tak se zeptám, jak se má. Jak jsou Vánoce, tak jsme se bavili hodně o Vánocích. Taky se bavíme o tom, jak paní tenkrát žila, protože si pamatuje ještě druhou světovou válku, tak je to hodně zajímavý. A jinak jsou to hodně všední věci - počasí, jídlo, knížky,“ popisuje dvacetiletý student Honza.
Jak pomáhají dobrovolníci po telefonu osamělým lidem? Poslechněte si reportáž Jany Karasové
Se seniorkou si volá dvakrát týdně půl hodiny už od jara, kdy se jako dobrovolník zapojil do projektu brněnské diecézní charity Dobré srdce na dálku.
Přestože organizace ani krizové linky pro seniory zatím nezaznamenaly případ, kdy by chtěl někdo telefonické dobrovolnictví zneužít, snaží se charita případným problémům předcházet. Dobrovolníci prochází školením, klientům volají ze skrytého čísla a představují se jen svým křestním jménem.
„Dobrovolník prochází výběrem. Máme tam pohovory i s psycholožkou. Potom je proškolen. Máme takový manuál pro dobrovolníky, kde mají i návodné otázky, na co se mohou ptát, jaká témata třeba rozebírat. A ještě právě máme každé dva měsíce teď supervize, kde rozebíráme témata, nebo když si není dobrovolník něčím jistý, tak se může doptat,“ vysvětluje koordinátorka projektu Tereza Veselá.
Stydliví muži
Starších lidí, kteří se cítí osaměle a chtějí si s dobrovolníky pravidelně telefonovat, začalo znovu přibývat na podzim. Potvrzují to i organizace Život 90 nebo Spolu proti samotě, které pravidelné dobrovolnické hovory se seniory také nabízejí.
Na covidových odděleních se vánoční zázraky nekonají. ‚Asi budeme rušit plánované dovolené.‘
Číst článek
Projekt charity můžou využít i mladší lidé. Ti se ale často stydí o pomoc požádat. Podobně jsou na tom podle psycholožky Iriny Gorgol i muži.
„Když už dostali prostor k rozhovoru, začali hodně povídat. O všem, o přírodě, o pohodě. Všichni máme stejné problémy a potřeby. Aby nás někdo prostě poslouchal, aby někdo viděl, že existujeme,“ vysvětluje psycholožka a dobrovolnice Spolku proti samotě.
Hovory s dobrovolníky ale neslouží jako odborná psychologická pomoc. Zájemci se proto nejdříve dovolají sociálnímu pracovníkovi, který si s nimi povídá o jejich očekáváních a případně jim zprostředkuje další pomoc.
