Dubinová: Mezi ultraortodoxními židy sílí trendy, kdy si ženy hledají práci nebo tajně kontrolují početí

Ultraortodoxní židé se v Izraeli nebrání sociálním dávkám, i když neuznávají stát jako partnera a žijí jako stát ve státě, tvrdí hebraistka a kulturoložka Terezie Dubinová. O tom, jak se ultraortodoxní komunita snaží svá přísná pravidla vnutit veřejnému prostoru, je i její nová kniha.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Me'a Še'arim je charedská čtvrť v Jeruzalémě, symbol ultraortodoxních židů | Zdroj: Jiří Kalát

Dubinová, jejíž kniha Jak napravovat svět: Rozhovory s inspirativními Izraelci v těchto dnech vychází, o Izraelcích říká, že žijí v náročných a dramatických podmínkách desítky let, a přesto se snaží zachovat si optimismus a stále hledat nějaká řešení.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s Terezií Dubinovou

V knize proto nabízí příběhy těch, o kterých se v médiích moc nemluví. „Jsou to lidé z oblasti občanského aktivismu, umělci, lidé, kteří se věnují psychoterapii a psychologii. Anebo jsou to lidé, kteří se zabývají spiritualitou. Řekla bych pozitivně a tvořivě naladění lidé,“ vysvětluje Dubinová.

Čtenáře seznamuje například s mladou průkopnicí a matkou tří dětí, která řídí netradiční kibuc, bývalým vojákem, který zpívá a mluví o válečných traumatech, aktivistou vyrábějícím šperky ze šrapnelů raket nebo s „bojovnicí s perem v ruce“, matkou pěti dětí, která píše o poměrech ultraortodoxních rodin a o diskriminaci ultraortodoxních žen.

Za loňský rok Česko eviduje téměř 700 antisemitských incidentů, oproti roku 2018 je to dvojnásobek

Číst článek

„Ona sama je ortodoxní, to je právě na ní zajímavé, že je praktikující náboženská židovka. Ale jak sama říká, odmítá přijmout tradiční superkonzervativní pohled, který vlastně ten její judaismus postavený na tolerantních etických hodnotách zneužívá a v podstatě unáší,“ přibližuje.

„To, co popisuje, je nebezpečné. Tedy, že se ultraortodoxní komunita snaží svá přísná pravidla vnutit veřejnému prostoru. Nechápe to, protože žije v demokratické zemi, kde všechny rozmanité skupiny izraelského obyvatelstva mají možnost se realizovat, ale zároveň musí respektovat i ty jiné skupiny. A to je vlastně velmi těžké, této skupině vysvětlit koncept občanské tolerance,“ dodává hebraistka.

Ultraortodoxní sekta

Nesmírně těžké to podle Dubinové mají ultraortodoxní ženy i muži, kteří z komunit odcházejí.

Je to v podstatě hyenismus, říká tajemník Federace židovských obcí Kraus o prodeji antisemitských knih

Číst článek

„Jsou odříznuti od svých dětí, jsou přerušeny kontakty s rodinou, začínají prakticky od nuly. Často nemají ani vzdělání použitelné na pracovním trhu. Ultraortodoxní sekta totiž působí stejně jako jiné sekty, sice po vás chce předurčenou roli a přesně vám nalinkuje, co máte dělat, ale zároveň vás nějakým způsobem chrání v té těsné semknutosti. Takže pro lidi je velmi těžké se potom ocitnout v tom velikém světě,“ konstatuje.

Připomíná, že přestože ultraortodoxní židé neuznávají stát jako partnera k rozhovoru a pravidla a zákony země, ve které žijí, pro ně nejsou závazné, většina z nich se nebrání státním sociálním dávkám.

„To je takový paradox. Je to možné díky tomu, že od roku 1977 v Izraeli vládne pravice, která, aby sestavila vládu, uzavírá koalice právě s ortodoxními a ultraortodoxními stranami. A to je potom jejich podmínka,“ vysvětluje Dubinová.

Dělníci objevili v židovské obřadní síni v Bzenci původní výmalbu, o jejím obnovení rozhodnou památkáři

Číst článek

V ultraortodoxních komunitách totiž muži veškerý čas věnují náboženskému studiu a žena se má starat o rodinu a obživu. „V poslední době sílí trend, kdy se ženy snaží tu často velmi náročnou ekonomickou situaci svých rodin s osmi či deseti dětmi řešit a hledají si práci. Dokonce se objevují zprávy o tom, že ženy tajně beru antikoncepci, aby počet dětí regulovaly.“

Jak učit o holokaustu

Dubinová je také autorkou online příručky věnované tomu, jak učit o holokaustu. Napsala ji po zkušenostech ze svých přednášek ve školách.

„Nedá se o něm přednášet jako o něčem, co spadlo z čistého nebe. Musíte tam nejdříve popsat těch dva tisíce let, které holokaustem vyústily. To znamená křesťanský antijudaismus, středověké pronásledování, ten fenomén, kdy židé byli považováni křesťanskou společností za toho takzvaného jiného…“

Připomíná, že chybí souvislosti, že učebnice často například zmíní středověkou situaci židů pouze malým odstavcem.

„Takže třeba lidé, kteří čtou konspirační teorie, mi na přednáškách říkají, že svět zase řídí Rothschildové a židovští byznysmeni. Vysvětluji jim, že co měli dělat, když jim ve 13. století církev zakázala vlastnit zemědělskou půdu a vstupovat do řemeslnických cechů. Nic jiného v Evropě pak nemohli dělat, byla to vynucená specializace,“ vysvětluje.

Holokaust by se podle ní měl učit přes příběhy. „Přes příběhy lidí a přes příběhy vrstevníků mladých lidí. Jako je Anna Franková, zachovaných deníků židovských teenagerů máme mnoho. Třetí věc, kterou jsem chtěla v příručce přiblížit, je, jak nás dodnes holokaust poznamenává. Nejen tak, že se můžeme dočíst, že vypátrali nějakého dozorce z koncentračního tábora a před soud přivezou pána na vozíčku. Můžete se pak ve třídě s dětmi bavit, jestli to má ještě smysl. Je to vlastně velmi důležitá otázka spravedlnosti.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s Terezií Dubinovou. Mluvily spolu mimo jiné o feminismu v Izraeli, rabínských soudech, životě v ultraortodoxních komunitách.

Barbora Tachecí Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme