Duševní zdraví dospívajících se zhoršilo po nástupu mobilů a Instagramu. Ty ale nemusejí být na vině

Mladí podléhají různým stresovým faktorům, jako je klimatická krize, a jejich psychické problémy nelze házet jen na technologie, upozorňují oslovení odborníci. V Česku navíc nejméně ze zkoumaných zemí mluvíme s dětmi o tom, co na internetu vlastně dělají – a taková komunikace je plodnější než zákazy.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Mnoho mladých lidí odchází ze škol bez kvalifikace

Podle mezinárodního srovnání poklesla mezi lety 2018 až 2022 životní spokojenost zejména u patnáctiletých dívek (ilustrační foto) | Foto: Audiovisual service EU

„Chytré telefony a sociální sítě ničí dětem duševní zdraví,“ varuje už titulek sloupku datového novináře Johna Burn-Murdocha ve Financial Times. Množství důkazů, které svědčí o katastrofickém vlivu, je podle něj ohromující.

Nové kolo této staré debaty otevřel americký výzkum rizikového chování mládeže, podle kterého většina (57 procent) dospívajících dívek cítí přetrvávající smutek a beznaděj. To je oproti roku 2011 nárůst o 21 procentních bodů.

Podobná čísla ukázal i britský výzkum a čísla rostou i v České republice. Podle mezinárodního srovnání sledujícího zdraví a životní styl dětí a školáků, které pro Česko zpracovává Univerzita Palackého v Olomouci, poklesla mezi lety 2018 až 2022 životní spokojenost zejména u patnáctiletých dívek – a to z 84 procent na 74 procent.

Dalším expertem poukazujícím na spojitost mezi nástupem digitálních technologií a zhoršujícím se duševním zdravím mladých je sociální psycholog Jonathan Haidt, který působí na New York University. S kolegy dal dohromady robustní přehled studií k tématu a ty pak postupně analyzoval. Podle něj nelze zavírat oči před jasnými souvislostmi.

„Skepse byla oprávněná v roce 2019, ale ne v roce 2023. Za tu dobu vyšlo mnoho nových prací a existuje již velké množství důkazů o tom, že sociální média jsou podstatnou příčinou deprese a úzkosti,“ píše Haidt.

Přibývá dětí s depresemi. U řady mladých lidí roste nedůvěra k tomu, že svět bude dobrý, míní psycholog

Číst článek

Dodává sice, že příčina nebude jen jedna, faktor sociálních sítí však považuje za nejzásadnější. Vede ho k tomu jeden konkrétní argument: vnitřní prožívání mládeže se začalo měnit k horšímu v roce 2012. Haidt to dokládá na mezinárodní studii PISA, která se dospívající generace pravidelně doptává na pocity osamělosti.

„Osamělost dospívajících byla mezi lety 2000 a 2012 relativně stabilní. Během následujících šesti let se však její míra dramaticky zvýšila. V Evropě, Latinské Americe a anglicky mluvících zemích se zhruba zdvojnásobila a ve východoasijských zemích vzrostla přibližně o padesát procent,“ líčí Haidt.

Průvodce nemusí být původce

Podle Haidta je právě rok 2012 zlomovým okamžikem, kdy se chytré telefony staly dostupnými pro většinu dětí a adolescentů. A mimo to – ve stejném roce Facebook koupil sociální síť Instagram, které se tak masivně zvedl počet uživatelů.

Podle odborníků oslovených serverem iROZHLAS.cz ale nelze na trendy ve společnosti nahlížet tak jednoduše.

Čas u obrazovky může značit stres v rodině. Rodič má být markeťákem offline světa, říká odbornice

Číst článek

„Když někdo ukáže dva různé grafy, že v podobnou dobu vzrostlo používání mobilů a zároveň se zhoršovalo duševní zdraví, skutečně to nevypovídá o tom, že tyto dvě věci jsou spolu spojené,“ říká profesor David Šmahel, vedoucí výzkumného pracoviště Interdisciplinárního výzkumu internetu a společnosti na Masarykově univerzitě. „Do této rovnice může vstupovat celá řada věcí, které prostě jenom v tuto chvíli nevidíme.“

Šmahel upozorňuje také na to, že se průzkum PISA primárně zaměřuje na výsledky žáků ve škole a ne na duševní zdraví.

Stejný pohled sdílí i socioložka a andragoložka Michaela Slussareff ze Studií nových médií na Univerzitě Karlově a autorka knihy Hry, sítě, porno: Rodičovský průvodce džunglí digitálního dětství a puberty.

„Tyhle hezké křivky vidíme často. Co tyhle studie neříkají, je, jestli náhodou zkoumané děti nevyrůstají v domácím stresovém prostředí, nebo jestli obecně nejsou úzkostné. Mladá generace ale taky intenzivně řeší klimatickou změnu,“ přidává Slussareff další úhel pohledu.

Kdo je tady problémový

Ačkoliv nejde jednoznačně ukázat prstem na viníka, který mládeži kazí dobrou náladu, i v Česku roste počet takzvaných problematických uživatelů internetu. Podle mezinárodní studie HBSC jejich podíl mezi školáky u nás narostl z pěti procent v roce 2018 na osm procent v roce 2022.

„Fakticky se to týká každého dvanáctého školáka ve věku od 11 do 15 let. Tyto problémy jdou navíc ruku v ruce s častějšími depresemi, konzumací energetických nápojů, nedostatkem spánku,“ vyjmenovává Petr Baďura z Univerzity Palackého v Olomouci, která vyhotovuje českou část studie.

Problémové od neproblémových uživatelů internetu neodlišuje samotné množství času stráveného před obrazovkami, ale doprovodné jevy. Problematický uživatel je zjednodušeně takový, jemuž digitální život narušuje fungování toho analogového.

„Spadají sem symptomy kompulsivního používání: jsem online a ani nevím proč, zanedbávám kvůli tomu jiné aktivity, hádám se s blízkými kvůli času na sítích a podobně,“ vysvětluje Michaela Slussareff znaky napovídající o nadměrném používání sítí.

A právě podíl takových dětí roste i v Česku.

Vidíme také, že mezi problematickými uživateli jsou ve větší míře zastoupeny dívky. Proč tomu tak je, není úplně jednoznačné. Odpovědi ale může podle podle sociálního a vývojového psychologa Davida Šmahela z Masarykovy univerzity z části nabídnout vývojová psychologie.

U dospívajících chlapců se podle něj v určité fázi objevuje větší sklon k soutěžení. „To je jeden z důvodů, proč se chlapci v tomto věku nestávají intenzivními uživateli sítí, ale zato se u nich může snadněji rozvinout závislost na počítačových hrách,“ říká Šmahel.

U dívek je zase větší tendence komunikovat, proto více využívají sociální sítě. Podle Michaely Slussareff víme ze zahraničí, že dívky rychleji naskakují na to, co provozovatelé platforem chtějí. „Více se porovnávají, přidávají vlastní obsah, upravují fotky. A to je v tomhle věku normální.“

Co nás lepí k displeji

Sociální sítě jako Facebook, Instagram nebo Twitter třídí zobrazované příspěvky na základě algoritmů, které mají za cíl zvyšovat interakce uživatelů. Tyto algoritmy využívají informace o našem chování na síti – jaké příspěvky čteme, na co klikáme, jaké profily sledujeme, s kým komunikujeme. Na základě těchto dat následně stránky prezentují obsah, který by nás měl nejvíc vtáhnout, a to včetně reklam.

Evropa hledá rovnováhu…

V posledních letech se snaží silněji regulovat fungování technologických gigantů jednotlivé státy i Evropská unie.

  • V Británii zákonodárci právě diskutují o zákonu Online Safety Bill, který by zavedl trestní odpovědnost pro vedoucí pracovníky technologických firem, pokud nebudou chránit děti před škodlivým obsahem. Pokuty za jeho porušení by podle návrhu mohly dosahovat až 10 procent celosvětových zisků firmy.
  • Eurounijní Akt o digitálních službách s účinností od února 2024 stanovuje základní soubor pravidel především pro provozovatele sítí. Mimo jiné určuje pravidla pro odstraňování nelegálního obsahu a zároveň přináší možnost uživatelů se proti takovým zásahům odvolat. Zakazuje reklamy cílené na děti nebo na základě citlivých osobních údajů, jako je etnický původ, náboženství nebo sexuální orientace.

Jak ukazují interní dokumenty Facebooku, které získal a zpracoval Washington Post, síť v prvních letech své existence upřednostňovala pro ověřování atraktivity obsahu jednoduché interakce jako lajky, počet kliknutí a komentáře. Vydavatelé a uživatelé začali psát příspěvky tak, aby generovaly co nejvíc takových reakcí, ale lidé se rychle naučili skandální „clickbaity“ prokouknout a ignorovat.

Facebook proto v roce 2014 změnil algoritmy – nově se pro obrázek o zájmu uživatelů měřila doba strávená čtením nebo sledováním konkrétních příspěvků nebo videí. Pak se ale snížila míra interakcí a Facebook zareagoval další kalibrací. Větší váhu dostaly příspěvky od rodiny a známých, které vynesly velký počet reakcí a komentářů. Příspěvky s největším dosahem přitom byly často útočné a polarizující.

Algoritmy tedy neustále zvyšují intenzitu našich emocí tím, že prezentují obsah, který se nám bude nejvíc líbit, ale taky obsah, který nás nejvíc rozruší nebo naštve. Pověstný je v tomto ohledu algoritmus Tiktoku.

„Můžeme zjednodušeně říct, že s jakou emocí na sociální sítě vstupuju, tak tu mi to bude s největší pravděpodobností prohlubovat,“ říká Slussareff.

U dívek se to často projevuje zvýšenou mírou sebeobjektivizace. Podle Slussareff se během dospívání mění pohled na vlastní tělo. Zatímco děti o těle přemýšlí jako o nástroji, který jim umožňuje hlavně pohyb, adolescenti se funkčností tak moc nezabývají. Z těla se stává objekt, který má být v první řadě příjemný ostatním. „Přesně tohle sociální sítě násobí. Postuju tam svoje fotky a kontroluju reakce na to, jak vypadám. Mám dost lajků? Jaké jsou komentáře?“

Nezakazovat, raději mluvit

Oba oslovení vědci se shodují na tom, že není možné ani správné děti od sociálních sítí odříznout.

…Utah omezuje

  • První státem omezujícím využívání sociálních sítí dětmi se minulý týden stal americký Utah. Republikánský guvernér Spencer Cox ve čtvrtek podepsal dvojici opatření, která vyžadují souhlas rodičů, než se děti mohou zaregistrovat na stránkách jako TikTok nebo Instagram. Také zakazují dětem mladším 18 let používat sociální média mezi 22.30 a 6.30, vyžadují ověření věku pro každého, kdo chce v Utahu používat sociální média, a snaží se zabránit technologickým společnostem lákat děti pomocí návykových funkcí.
  • Podle skupiny Electronic Frontier Foundation, která se zabývá digitálními právy, je soubor utažských pravidel nebezpečný pro soukromí uživatelů. „Sociální média poskytují mnoha mladým lidem kromě komunity, vzdělání a konverzace také záchranné lano,“ uvedl pro CNN Jason Kelley z EFF, podle kterého je proto důležité, aby mohli lidé využívat sítě i potajmu, uznají-li to za žádoucí.
  • „Tyto zákony radikálně podkopávají ústavní a lidská práva mladých lidí v Utahu,“ řekl pro Vox Evan Greer, ředitel skupiny bojující za digitální práva Fight for the Future. „A navíc zkrátka nedávají žádný smysl.“

„Naše studie ukazují, že pokud rodiče omezují přístup k internetu, tak dochází k poklesu digitálních znalostí a dovedností a dětem pak můžou chybět ve škole, ale třeba i při hledání zaměstnání,“ říká Šmahel.

Cestou je naopak děti na rizika spojená s online životem připravit. „Ráda používám přirovnání k džungli. Džungle vám nabízí celou řadu dobrodružství, ale nemůžete tam jít nepřipraveni a bez sbaleného batůžku se základními nástroji. A stejné je to v oblasti internetu,“ popisuje Slussareff.

Zároveň upozorňuje, že čím mladší děti do online světa naskočí, tím negativnější vliv to na jejich vývoj může mít. „U dětí kolem jedenácti je míra seberegulace prostě nižší. Může to ohrožovat i jejich schopnost socializace v kolektivu, pokud si stihnout vytvořit skupinu známých a sledujících online,“ připouští. Důležité je také zmínit, že na většině sociálních sítí je možné si legálně založit profil až od třinácti let.

Šmahel i Slussareff říkají, že je podstatné s dětmi a dospívajícími mluvit o tom, jak čas na sociálních sítích a obecně v online prostoru tráví. Ze studie EU Kids Online z roku 2018 vyplývá, že o tom, co české děti dělají na internetu, se s nimi baví jen 16 procent rodičů. To je nejméně ze zkoumaných zemí.

„Rodiče se musí zapojit do aktivní mediace. Bavit se o tom, jakým způsobem internet používají, jaká jsou úskalí, ale hlavně o tom, co tam ty děti zažily, s kým se bavily a co hrály. Protože online svět a používání technologií je prostě běžnou součástí života. Rodiče by měli chápat, co a proč tam děti dělají,“ vysvětluje Šmahel. 

Klára Filipová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme