Emodži vs. starověká písma: kdo s koho? Velká debata o nejen žlutých tvářích

Způsob, jakým se světové jazyky digitálně zobrazují, může být zdrojem velmi zapálené debaty. Kodéři a designéři spolu často nesouhlasí, jestli konkrétní písma mají mít velká či malá písmena nebo jaká diakritika je nejdůležitější. Ale poslední diskuze o emodži neboli emotikonech – tedy o oněch žlutých a většinou se usmívajících smajlících – je zatím nejožehavější, informuje magazín Economist.

Tento článek je více než rok starý.

Londýn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Poptávka po emotikonech stále stoupá.

Poptávka po emotikonech stále stoupá. | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Všechno to souvisí s takzvaným Unicodem, píše Economist.

Jedná se o standardizaci, která znakům přiděluje čísla a odpovídající popis. Umožňuje rozdílným operačním systémům a aplikacím zobrazovat stejné znaky napříč tisícovkami jazyků. Takže zpráva napsána sanskrtem na iPhonu v Kalifornii může být zobrazena na počítači s Windows v nepálském Káthmándú.

Písma v čekárně

O tuto standardizaci se stará nezisková organizace Unicode Consortium, která začala pracovat na začátku devadesátých let. Ta pravidelně přidává další a další znaky – ať už se jedná o starověké jazyky, které chtějí používat vědci, nebo jazyky moderní, kterými mluví jen málo lidí, nebo které mají naopak tak velký počet znaků, že ještě nejsou všechny uložené v databázi.

Mobilní smajlíky emoji dostanou vlastní film. Ale proč?!

Číst článek

Iniciativa kódování písem, která vznikla při Kalifornské univerzitě v Berkeley, má seznam asi stovky písem jižní a jihovýchodní Asie, Afriky a Blízkého východu, která musí být k Unicodu teprve přiřazena. 

Emodži se začaly na standardizovaný list přidávat v roce 2010. Poté, co se smajlíci poprvé objevili v Japonsku v roce 1999, se po začátku století rozšířili do celého světa.

Jak vysvětluje časopis Forbes, slovo emodži pochází z japonštiny. Kombinuje výrazy pro slova „obrázek“ a „znak“. Postupně se emodži vyvinuly a existují teď například v různých barvách pleti. V roce 2015 dokonce Oxfordský slovník označil jednoho ze smajlíků za slovo roku. 

Poptávka stoupá. A co krabi?

Ale každý operační systém i aplikace měly původně pro emodži jiné kódování, píše Economist. Takže operační systémy Windows, Android a iOS nejen používaly jiné grafické znázornění, ale i jinou číselnou kombinaci pro jejich zobrazení.

Emodži poslaný z jednoho systému do druhého se tak mohl zobrazit úplně jinak, nebo se nezobrazit vůbec - a místo žlutého smajlíka se tak ukázal jen prázdný čtvereček. Až organizaci Unicode se povedlo kódování emodži sjednotit, i když každý program dál používá vlastní design a to včetně Facebooku, Slacku nebo Twitteru. 

Poptávka po emotikonech ale stále stoupá a to nejen díky Googlu a Applu, ale i díky společnostem, organizacím i jedincům, kteří by chtěli být smajlíky reprezentováni. Například americký stát Maine nedávno navrhl obrázek kraba.

Úsměv! | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Každý podnět, který se organizaci Unicode předloží, musí být prodiskutován a musí se o něm hlasovat. Forbes také vysvětluje, že se emodži staly součástí reklamy a marketingové kampaně. Společnost IKEA například rozšířila mezi studenty, kteří se stěhovali z domova na kolej, vlastní emotikon, který se pak používal víc než jakýkoliv jiný smajlík spojený se školou nebo stěhováním.

Přehnané obavy 

Podle Economistu se ale někteří členové Unicodu bojí, že tento důraz na emodži odvádí pozornost od vážnějších témat a zpožďuje zařazení starověkých i moderních písem. Zvláště nedávný návrh na mračící se exkrement – přičemž usměvavé emodži tohoto druhu již existuje – vyvolal vlnu pohoršení. 

Mark Davis, spoluzakladatel organizace Unicode, ale míní, že obavy jsou přehnané. Je sice pravda, že emodži zabírají velkou část mediálního prostoru, a získávají tak větší pozornost, zároveň se ale většinou návrhů zabývá zvláštní komise.

Navíc větší zaměření na emodži přineslo nečekaný vedlejší efekt. Mnoho softwaru totiž dosud s Unicodem nespolupracovalo. Teď se ale designéři snaží pro své programy získat sjednocené verze smajlíků, a přidávají tak i stovky jazyků, které by se jinak ignorovaly, dodává Economist.

Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus. 

Dominika Perlínová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme