Titlbach: Queer lidé zažívají menšinový stres – řeší, jak mluvit s babičkou a jestli na ně někdo nezaútočí
„Stres, když máte s babičkou nebo s kamarádem mluvit o vaší sexuální orientaci, může u lidí z queer komunity vést až k duševním potížím,“ říká novinář Filip Titlbach, proč sepsal knihu Byli jsme tu vždycky. V té přinesl otevřené rozhovory s třinácti LGBTQ+ osobnostmi. Své zkušenosti popisují třeba transžena Lenka Králová, aktivista Kryštof Stupka a teologický etik a jáhen Jaroslav Lorman, advokát Petr Kalla mluví o svém životě s HIV pozitivitou
Sdílené příběhy ze současnosti a hlavně z českého prostředí si Filip Titlbach, moderátor podcastu Studio N a vyoutovaný gay, prý chtěl přečíst už dávno. Jenomže na tuzemském trhu žádné nenašel.
Filip Titlbach, novinář, autor knihy Byli jsme tu vždycky. Moderuje Alena Rokosová
„Platí mi za to, že se ptám, tak snad to nedělám blbě,“ vysvětluje v pořadu Vizitka na Vltavě, proč se rozhodl pro formu rozhovorů.
Zdůrazňuje, že nejde o komplexní popis queer komunity. „V knize řeším, co mi přijde společensky zásadní. Taky jsem se snažil, aby byla přístupná všem, proto jsem do ní zařadil vysvětlivky pojmů. Něco nového by se tu tak o své historii měli dozvědět i sami queer lidé,“ míní.
Termín queer zastřešuje všechny identity mimo heterosexuální. V minulosti se toto slovo značící cosi podivného používalo jako nadávka. V momentě, kdy výraz do slovníku přejali sami gayové a lesby, ale podle Titlbacha ztratil homofobní nádech.
Menšinový stres
Knihu Byli jsme tu vždycky napsal Titlbach proto, aby další lidé nemuseli prožívat i další lidé. „Nechtěl jsem, aby čelili fyzickým a verbálním útokům jenom proto, jakou mají identitu,“ říká.
V každé škole jsou transgender nebo nebinární děti. Coming out vyžaduje odvahu, říká psychoterapeutka
Číst článek
To, že musí snášet takové útoky, se označuje pojmem menšinový stres.
„Všichni zažíváme stres v práci, v rodině, blbou náladu. Ale menšinový stres je další stres. Jsou to ty běžné otázky, které si kladou všichni queer lidé: Jak se můžu vyoutovat mámě, tátovi, babičce? Mám to říct kolegům. Můžu jet do arabských států na dovolenou a chovat se tam tak, jaký jsem? Nenapadne mě někdo na ulici, když se dozví, že jsem gay? To se stává i lidem v Praze,“ přibližuje Titlbach.
„To jsou velmi nepříjemné věci, které často vedou u queer lidí k různým duševním potížím. A jen tomu nahrává fakt, že tady není úplně rovnoprávnost, že část politiků na queer lidi útočí,“ dodává novinář.
Karikatury queer lidí
Před rokem 1989 nebylo možné zobrazovat v populární kultuře queer lidi, připomíná Titlbach.
„Zobrazovali se polotajně. Partnerství byla třeba moc dobrá kamarádství lidí stejného pohlaví. Mainstreamovou společnost to nenaštvalo, protože to neviděla. A ostatní to tam našli a mohli se s tím ztotožnit,“ vrací se Titlbach do minulosti.
Vláda stejnopohlavní sňatky patrně nepodpoří ani neodmítne, neutrální postoj jí doporučují legislativci
Číst článek
Ani v 90. letech nebyli queer lidé zobrazování ideálně, pokračuje novinář. „Když už se ve filmech a seriálech objevily queer postavy, tak byly buď extrémně negativní, spojili je třeba s pedofilií a podobně. Anebo byli zobrazováni jako hysteričtí, emočně nevyrovnaní, případně se objevili jen proto, aby brzy zemřeli. Jelo se na stereotypní vlně,“ uvažuje novinář a dodává:
„Doufám, že se to postupně změní. I když nemám pocit, že by to bylo nárazově nějak lepší.“
Často se podle něj debata o queer lidech soustřeďuje jenom na jejich sexualitu. „A ne na celou identitu. Sex je stále v mnoha ohledech tabu,“ shrnuje Titlbach.
Seriál Most! jako milník
Za jedno z prvních filmových zobrazení gayů v Česku považuje Titlbach postavy z komedie Účastníci zájezdu. „Tehdy to bylo fajn a normalizující, protože se ukázalo, že gayové řeší úplně stejné problémy jako všichni ostatní. Z dnešního pohledu to vnímám trochu jinak, je to až karikování,“ srovnává novinář.
Průlomovým byl seriál Most, kde jednou z hlavních postav byla trans žena. „Je dobře, že se to téma otevřelo, ta postava byla vlastně pozitivní a u veřejnosti to vyvolalo dobrý ohlas vůči trans lidem. Druhý věc je, že ji ztvárnila cis herečka a nadaboval ji Jan Cina,“ upozorňuje novinář.
Cis je označení pro stav, kdy je pohlaví a gender jednotlivce v souladu, tedy žena se cítí jako žena, opakem je trans.
„Nechci být moc příkrý, ale Most mi v tomto připomínal problematiku blackface, tedy to, co se dělo v Americe v 19. století. Tehdy se běloši malovali barvami třeba načerno a karikovali tak lidi jiné barvy pleti. Teď vlastně trochu karikujeme trans lidi. A nemyslím si, že je to úplně správně,“ soudí novinář Titlbach a navrhuje:
„Pojďme se spíš bavit o tom, jestli neumíme být v české kinematografii víc fér a opravdu zaměstnat herce, který je trans. Jestli i pro ten film nebude lepší, když tam dokáže trans herec ztvárnit svoje prožitky autenticky.“
Celý rozhovor si můžete poslechnout v audiozáznamu.
