Školních psychologů zatím není dost, uvedl Gazdík. Podpora by mohla přijít ze soukromé sféry

Jak pokračuje debata ohledně zrušení povinného druhého jazyka na školách? A jak bude vláda řešit integraci ukrajinských dětí? Ministr školství Petr Gazdík (STAN) mluví pro Radiožurnál o současném diskurzu v oblasti vzdělávání mládeže.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Petr Gazdík předával pololetní vysvědčení, ilustrační foto

Ministr školství Petr Gazdík (STAN) | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Vede se debata kolem druhého cizího jazyka na druhém stupni. Uvažuje se nad tím, že by nebyl na druhém stupni povinný. Je pravda, že jste kvůli tomu měl několik zahraničních návštěv?
Zatím jednu, ale už je přihlášený i německý velvyslanec. Na tu první přišel francouzský velvyslanec. Předně musím vysvětlit, že v médiích je kolem toho celá řada nesmyslů. Většina titulků je něco ve smyslu, že ministerstvo školství chce zrušit povinný druhý cizí jazyk.

My nechceme zrušit povinný druhý cizí jazyk. Za prvé to nejsme my, ale je to Odborný panel revize rámcových vzdělávacích programů. Odborníci na základě dat řekli, že by bylo lepší, aby druhý cizí jazyk byl povinně volitelný pro ty, kteří jsou schopní se jej naučit. Ti, kteří takové schopnosti nemají, by místo toho třeba mohli mít konverzaci v prvním cizím jazyce, aby se alespoň jeden jazyk naučili pořádně.

Bez pochybení, uvedlo vrchní státní zastupitelství o posouzení Gazdíkova trestního oznámení k Bečvě

Číst článek

Za druhé nejde o zrušení druhého cizího jazyka. Každá škola jej bude muset povinně nabízet. A já rozumím francouzskému velvyslanci, kterého zajímá takzvaně počet oveček, které se v České republice učí francouzsky. Jemu nejde o kvalitu, jemu jde o kvantitu. Mně nejde o počet, ale o to, aby se francouzsky skutečně naučili. Aby to nebylo tak, že francouzsky umím pozdravit, a tím to hasne.

Proč to nevzít opačně a místo toho, aby se děti na druhý cizí jazyk přihlašovaly, by se mohli odhlásit ti, kteří nemají vlohy nebo ambice studovat na střední škole?
To je určitě cesta. Je to jedna z možností, uznávám, že možná lepší. Určitě ji zvážíme.

Přejděme k mediální výchově. Jsme přehlceni informacemi. Poslední dva roky ukazují, jak je nutné je umět třídit, poznat dezinformace, fake news a podobně. Ukazuje se, že to je stále důležitější dovednost. I třeba na tom příkladu s paní učitelkou, která ve výuce šířila dezinformace.
Ano, mediální gramotnost je perfektním případem dovednosti, kterou naše babičky nepotřebovaly a dnes ji potřebujeme všichni. Naše babičky věděly, že v Rudém právu píší soudruzi a že se opravdu moc informací v oficiálních novinách nedozví. Svět médií, který je tu dnes, kdy existují média, o kterých v této chvíli třeba ani ministr školství netuší, že existují, je úplně jiný.

Rozvíjí se strašně dynamicky a prudce. Rozlišovat, co je pravda a co je lež, co je informace a co dezinformace, je pro 21. století strašně důležitá dovednost. Dokonce si myslím, že když někteří říkají, že bychom se měli věnovat hodinám branné výchovy, tak mediální výchova je v podstatě tou brannou výchovou 21. století, protože dnes se vede kybernetická válka, dnes se vede hybridní válka.

Ministerstvo školství zvažuje změnu maturity. Novou formu studenti poznají za dva roky, věří Gazdík

Číst článek

Informace a dezinformace jsou prostředkem, jak ovlivňovat národy a jak útočit. A proto mediální výchovu vidím jako strašně důležitou. Nemyslím si, že by to měl být samostatný předmět. Včera jsem měl schůzku s kolegy, kteří pracují na reformě výuky moderních dějin, kteří mají za sebou 300 škol a projekt Dějepis+. Ten už sám vytvořil hodiny předem připravené pro učitele, kde je jasný obsah celé výuky moderních dějin.

Učitelům říká: když toto zavedete, toto naučíte žáky v deváté třídě, tak to stačí. A něco takového by měla být i mediální výchova. Pojďme si zpracovat, co z té mediální výchovy mají děti umět, které konkrétní dovednosti, kompetence a znalosti, a pojďme si říct, jak to propojit. Co z mediální výchovy se má učit v základech společenských věd, co třeba v zeměpisu, co se bude učit v cizích jazycích a co v češtině a literatuře. Dětem se tak budou věci spojovat.

Takže když to shrnu: mediální výchova by se měla prolínat všemi předměty, to je ideální stav. A pro učitele by k mediální výchově měly vzniknout podklady, které by mohli využít?
My v tom teď startujeme evropský projekt, který bude podporovat nejenom další fáze Dějepisu+, ale bude zaměřený na všechny další předměty, které si řekneme. Mediální výchova by za mě měla být jeden z těch předních. Je to v podstatě prvek obrany, jestli dnes jsou dezinformační a nepřátelské weby schopny kolem mě přesvědčit poměrně inteligentní lidi, o úplných blbostech. Myslím, že v době, kdy budou v produktivním věku dnešní žáci základních škol, ta situace bude ještě horší.

Snaha o zachování druhého cizího jazyka na školách. Petici proti reformě podepsalo na 2400 lidí

Číst článek

Má už projekt, o kterém mluvíte, nějaký název a parametry? Kolik peněz půjde na podporu mediální výchovy?
Vytváří se to v rámci operačního programu Jan Amos Komenský, který má být spuštěn někdy v květnu, a na ministerstvu na něm teď intenzivně pracujeme. Měla by to být částka asi půl miliardy korun, která by do roku 2027 měla putovat na připravení těch návodů pro učitele. Protože mimo jiné se v minulosti pomocí šablon financovaly různé návrhy hodin, různé návrhy učebních materiálů.

Teď jsem zklamán z toho, že se moc nevyužívají. Chtěli bychom během toho vytvořit centrální portál, tak, jak je to v mnoha jiných zemích, kde já jako učitel zeměpisu mohu sáhnout a říci: příští hodinu budu učit Austrálii. Co tam najdu o Austrálii? A budou tam všechny novinky. Je toho tolik, že si myslím, že to zaslouží jeden centrální portál ministerstva, kde všechny tyto věci mohou být a kde si je každý učitel, ale klidně i rodič nebo žák, najde.

S dezinformacemi se dostávám k medializovanému případu, kdy paní učitelka na Praze 6 vyučovala svoji verzi pravdy o tom, jak to vypadá na Ukrajině. Jak se jde proti tomuto bránit? Má ministerstvo nějaký plán, jak tomu zamezit?
Podobná otázka se teď objevuje v souvislosti s volbou děkana na VŠE. Jsou přece pravidla, která musíme respektovat. Ta pravidla jsou dána zákonem a vyhláškami. Každý učitel má právo na svůj názor. Nemá ale právo říkat žákům evidentní lži.

Ano, může se stát, že se v něčem může zmýlit, každý jsme člověk omylný, ale věci, které říkala ta paní učitelka, byly zjevně lži. A vlastně pozitivní je z hlediska mediální výchovy, že to i sami žáci zhodnotili jako evidentní lži. Pak už je to na paní ředitelce a na postupu dle zákonů a vyhlášek. Já jsem veřejně řekl, že bych postupoval stejně, jako chce postupovat paní ředitelka. Učitel má prostě mnohem větší společenskou zodpovědnost než kdokoliv jiný, protože on ovlivňuje budoucí generace.

Tam je asi problém, že ona si nemyslela, že to je lež. Ona to považovala za svoji pravdu.
To se dostáváme k tomu, jak to filtrovat. Já jako ministr nemůžu řešit jednoho konkrétního člověka. Já musím jako ministr řešit systém. A tady musím kriticky říct, že mnoho problémů způsobuje výuka na pedagogických fakultách, které trochu zaspaly dobu. Některé jsou lepší, některé jsou horší. Mnohé z nich na sobě pracují.

Naučit se česky nebo platit za výuku v angličtině. Ukrajinci řeší, jak studovat na vysoké škole v Česku

Číst článek

Velmi oceňuji, že se zapojily a s ministerstvem uzavřely memorandum, snaží se spolupracovat na reformě pregraduální přípravy. Ale v oblastech etiky, že nemám právo jako učitel říkat dětem lži, to je něco, v čem za mě pedagogické fakulty zaspaly.

A co nějaké speciální kurzy pro učitele?
To, co teď zvažuji, je nejdříve připravit kurz, který bych nazval Kurz krizové psychologie nebo Kurz krizové psychologické přípravy, který by měl pomoct učit, jak odhalit frustrované jedince ve škole a akutní krizovou psychologickou intervencí se snažit zabránit třeba takovým tragédiím, jaká se stala na učilišti v Praze, kdy žák zavraždil svého učitele. Ale třeba i mnohem míň závažným problémům. Chceme do škol dostat týmy. Tak, aby ředitel měl svůj tým, který se tímto bude zabývat.

K tomu přidáme střední článek podpory, který bude pomáhat řediteli v nějakém mentoringu, koučování a v tom, aby měl dostatek informací, aby mohl být lídrem pedagogického procesu, aby mohl vytvářet pozitivní atmosféru ve škole, aby se začal podpůrný tým věnovat dětem, které mají nějaké potíže. Chceme větší individualizaci, větší zaměření na problémy jednotlivce a vytváření pozitivního ducha škol. Je to mnohem důležitější než to, jak kvalitní máme třídy, jaké máme technické vybavení nebo jak vypadá budova školy.

OVĚŘOVNA: Ukrajinským dětem nehrozí vyškrtnutí ze vzdělávacího systému. Mohou studovat české školy

Číst článek

Od začátku svého mandátu už jsem byl v devatenácti školách. Do jakékoli školy vejdete, je vidět, že by bylo potřeba víc peněz. Ale jsou školy, kde na vás dýchne přátelská atmosféra, a vidíte, že i z mála jsou schopni udělat útulné prostředí, a pak jsou školy, které jsou supermoderní, krásné, hezké, mají všechno vybavení, ale cítíte chlad, odměřenost.

Je takových případů víc, máte na ministerstvu školství takové informace?
Tento příklad byl bohužel tím, že byl velmi medializován, trochu precedentem. To, co je podle mě špatně, je, že se zveřejnila fotka dané paní učitelky. Ona nemá být mediálně ostrakizována a nemá pak mít strach jít do samoobsluhy, protože něco říkala dětem.

Mám trochu strach, že se proto takové věci budou ve školách tutlat, což je nejhorší. Česká školní inspekce teď hodně chodí do škol v souvislosti s ukrajinskými dětmi. Ne proto, že by tam chtěla kárat, že to škola dělá s Ukrajinci špatně. Ona sbírá materiály pro to, aby nám jako ministerstvu dala ohledně začlenění ukrajinských dětí zpětnou vazbu, v čem jsou konkrétní problémy. Já bych si hrozně přál, aby do budoucna Česká školní inspekce byla také orgánem metodické pomoci nebo pomoci v řešení krizových situací. A začlenění 130 000 ukrajinských dětí bezesporu krizovou situací je.

Školní psychologové

Mluvil jste o psychice dětí a o tom, jak by ji mohli pomoci zlepšit školní psychologové. Řekl jste, že jich do škol chcete dostat až 2 100. Máte plán jak to udělat? Kde jich tolik vzít?
Není to jenom o psycholozích, je to i o sociálních a speciálních pedagozích. 2100 jich může být zaplaceno z evropských fondů. To, jestli ředitel sežene psychologa nebo jestli se mu třeba do toho týmu víc hodí sociální pedagog nebo speciální pedagog, je na něm. Ne všude seženeme psychologa, zejména v těch prvních letech. Prostě jich není dost a hned tak jich nebude dost.

Na druhou stranu je tady možnost, že část z nich přejde i ze soukromé sféry, protože v minulosti tomu bylo tak, že neměli ve školách jistotu. To financování bylo vždycky z nějakého projektu, vždycky na nějaký čas. Pak žili pořád v nejistotě. Proto pak šli do soukromé sféry.  My jim tu jistotu trvalého místa a práce v nějakém kolektivu, který dělá smysluplné věci a posouvá tu školu a jednotlivé žáky dál, ale dáme.

Vy už teď tedy dokážete školním psychologům a podobným pedagogickým profesím tu kontinuitu zajistit z evropských peněz?
Ta kontinuita bude zatím do roku 2025. V programovém prohlášení vlády i v koaliční dohodě je, že v roce 2024 schválíme zákon a prostředky, které zaručí pokračování z národních zdrojů. Je to i podmínka těch evropských peněz. Evropa nám pomůže proto, že ten projekt sami zkoušíme. Pak už ale musíme pokračovat sami, jinak by to byl problém. Nesplnili bychom totiž indikátory celého toho projektu, který je, myslím, za 5,4 miliardy.

Od července bude Česko předsedat Radě Evropské unie. Je nějaký projekt, který se toto pokusí promítnout do škol? Jak podpořit výuku o Evropské unii a evropských záležitostech? 
V listopadu budeme pořádat v Praze velkou konferenci mládeže, do které chceme opravdu zapojit mládež. Nebudeme někde promítat, tak vypadá mládež – chceme ji do toho zapojit. Snažíme se zapojovat školy. Já jsem teď třeba domlouval jedné škole návštěvu Bruselu a evropských institucí.

Gazdík po útoku mačetou: Učiliště nevykazovalo abnormální problémy, rámy musíme promyslet

Číst článek

Ano, chceme to podpořit nějakou metodickou pomocí nebo dopisem z ministerstva. Zjistil jsem, že se osvědčil můj dopis na začátku ukrajinské krize, kdy jsem prosil učitele, aby s dětmi o situace na Ukrajině mluvili. Měl pozitivní ohlasy od učitelů, že se s nimi, byť tímto způsobem, coby ministr bavím. To samé jsem dělal ke dni učitelů.

A rozhodně to není jednostranná komunikace. Když jsme se bavili na začátku třeba o druhém povinně volitelné cizím jazyku, tak mi přišly připomínky, které byly z poloviny pozitivní a z poloviny negativní. A pojďme to vyhodnocovat.

V době, kdy přebereme české předsednictví, budou prázdniny. I tak ale poprosím učitele, aby na ten nový školní rok plánovali i osvětu k tomu, co to vlastně Evropská unie je a proč je tomu tak, že v dnešní době možná žijeme díky Evropské unii v mnohem větším bezpečí, než bychom žili, kdybychom v ní nebyli.

Integrace uprchlíků

Kdybyste měl zhodnotit svoje zhruba čtyři měsíce ve funkci, jaké zásadní momenty byste v nich našel? Kdy jste si třeba sáhl na dno a co se vám naopak povedlo?
Byla to opravdu jízda. Občas se třeba i vzhledem k tomu evropskému předsednictví sám sebe ptám, jak dlouho to tímto tempem můžu vydržet. Období, do kterého padla tato vláda, je myslím za poslední desetiletí skutečně naprosto to nejhorší, jaké kdy jaká vláda měla.

Vím, že za to schytám rány, ale já na druhou stranu do této funkce šel s tím, že chci změnit české školství. Životy mých dětí, lidí, které mám rád, jsou podle mě natolik důležité, že stojí zato se za ně rvát. A přestože se dějí všechny ty ostatní věci, kvůli kterým bych se neměl reformě českého školství věnovat, nebo se jí věnovat méně, tak to nedělám. Věnuji se jí naplno.

Překopali jsme maturity, začali jsme s rámcovými vzdělávacími programy, řešíme CERMAT, připravujeme změny přijímacího řízení. Už teď vypořádáváme zákon o pedagogických pracovnících, který je zásadní. Připravili jsme změnu vysokoškolského zákona a doktorandského studia, přičemž mezitím řešíme integraci 130 000 ukrajinských dětí do českých škol.

Kdyby mi někdo před půl rokem řekl, že budeme schopni v České republice integrovat 300 000 uprchlíků během šesti týdnů bez jakýchkoliv problémů, rvaček a násilí, tak bych se mu vysmál. A ono se to povedlo. Takže to mě dává ten impulz, že stojí zato se rvát. Stojí za to vydržet.

Integrace ukrajinských uprchlíků do škol. Vy jste říkal, že začleňování jde dobře, ale že je třeba neusnout na vavřínech.
Bezesporu. Ta úvodní fáze se povedla shodou zázračných okolností. Jednak to, že zákon Lex Ukrajina prošel ve velmi krátkém čase, a pak ta nejdůležitější okolnost byla opravdu dobrá vůle učitelů, ředitelů a zřizovatelů, kteří předvedli neuvěřitelný výkon.

Když jezdím po těch školách, když vidím, jak individuálně přistupují k těm ukrajinským žákům, jak se snaží řešit, že mají děti, které první dny a týdny nemluvily, kvůli tomu, co zažily, a pak se ty děti zase smějí, tak je to asi ta nejlepší odměna za tu práci. Jestli se to bude dařit dál, nevím, ale mám kolem sebe na ministerstvu skvělý tým.

Vláda navýší rozpočet ministerstva školství o 5,2 miliardy. Částka půjde na začlenění ukrajinských dětí

Číst článek

Někteří vaši kolegové novináři se mě minulý týden ptali ve snaže strašit, co budu dělat, když přijde milion uprchlíků. Tak já jim říkám, zvládneme to. Nic jiného nám nezbývá.

Někteří sociologové a experti na integraci upozorňují na to, že adaptační skupiny pro ukrajinské děti jsou na začátek možná dobré, ale je nezbytné ukrajinské děti zapojit do českého kolektivu. Varují před nebezpečnými dopady segregace.
Já s nimi naprosto souhlasím a byl bych špatný ministr školství, kdybych říkal cokoliv jiného. To, co bude těžké vyřešit, je, když to zjednoduším, to, že tam, kde je práce a ubytování, tam nejsou místa ve školkách a ve školách. A tam, kde jsou místa ve školkách, ve školách, zas není ta práce a ubytování. Přesně víme o každém volném místě v každé škole v České republice a o tom, kolik přijaly školy ukrajinských dětí.

Tato data všechna máme, ale na základě toho bude muset vláda učinit těžké politické rozhodnutí. Jestli v některých místech dopustíme to, že třeba do těch škol budou chodit ukrajinské děti odpoledne jako samostatné třídy. To už by ale nebyla ta integrace. Alternativou by bylo přesunout je tam, kde ta místa budou. To bude velmi těžké rozhodnutí, protože ani jedno není pro nikoho příjemné. Hledáte totiž to méně špatné ze dvou špatných řešení.

Ale bohužel taková je situace a jinak to nepůjde. My k tomu potřebujeme ještě zanalyzovat další data. Potřebujeme vědět hlavně přesné číslo, protože situace bude jiná, když se ta válka uklidní a budeme v září začleňovat třeba 50 000 dětí, a jiná, když ta válka bude expandovat a budeme začleňovat 300 000 dětí.

Kdy bude muset vláda toto nepopulární rozhodnutí udělat?
Až budeme mít všechna data. Předpokládám, že to rozhodnutí bude někdy v průběhu června.

To dotazníkové šetření skončilo 7. dubna. Vy ta data sbíráte dál v reálném čase?
Ne, to jsou ta data, které máme teď. Ta nejdůležitější se týkají volných míst. Otázky byly velmi sofistikované, velmi přesné. A díky ředitelům škol skutečně víme, kde se musí něco investovat, aby tam ta místa byla, kde byla přirozeně, kde museli třeba upravit učebnu, odbornou učebnu na běžnou třídu.

Těch dat máme v tuto chvíli dostatek a vyplývá z nich, že to s těmi místy na základních školách vůbec není špatné. Problém je u mateřských škol, a to zejména v prstenci kolem Prahy, ale ten už byl před tím, než přišli Ukrajinci. To už dlouhodobě řešíme dětskými skupinami. Budeme ale dále hledat řešení pro mateřské školy. To nejhorší, co by se mohlo stát, by byla xenofobie. A ta by těm lidem, jejichž příbuzní bojují i za naši zemi, nepomohla.

Eva Mikulka Šelepová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme