Proč se nebavit o genderu? ‚Část lidí má pocit, že se útočí na jejich pocit bezpečí,‘ myslí si lektorka
Kateřina Štiplová je lektorka primární prevence a v organizaci Magdaléna mluví s dospělými i školáky o genderu, sexuální orientaci nebo třeba předsudcích. „Rodiče mají představu, že povedou dceru k oltáři. Ale ona možná nemá zájem si vzít kluka, možná se nechce vdát vůbec. Nebo že syn bude mít rád pistole a adrenalinové sporty. A on místo toho nosí perly, lakuje si nehty,“ upozorňuje na stereotypy, které mohou tvořit propast mezi generacemi.
„Mnozí rodiče vyrostli v dobách, kdy byla homosexualita na mezinárodním seznamu nemocí, je jasné, že je to pro ně obtížné,“ připomíná Štiplová v pořadu Houpačky Radia Wave. K vyškrtnutí homosexuality ze seznamu duševních nemocí podle Světové zdravotnické organizace došlo v roce 1990.
Proč je důležité, aby mladí lidé mohli vypadat tak, jak chtějí? Proč nás genderová nejednoznačnost vyvádí z komfortní zóny? A co se vlastně teď čeká od rodičů? Poslechněte si Houpačky
Právě tím si Štiplová vysvětluje, proč se někteří rodiče obávají, že jejich dítě nebude heterosexuální nebo nebude vystupovat dost podle tradičních rolí.
„Mají představu, že povedou dceru k oltáři. Ale ona možná nemá vůbec zájem si vzít kluka, možná se nechce vdát vůbec. Mám představu, že můj syn bude mít rád pistole a adrenalinové sporty a bude se oblékat jako správný chlap, a on místo toho nosí perly, lakuje si nehty,“ upozorňuje na stereotypy, které mohou tvořit propast mezi generacemi.
„V lidech to budí strach, obavy, protože to útočí na naše vnitřní pocity toho, co je stálé a co by se nemělo měnit. Pro některé lidi takový svět bývá představuje pocit bezpečí,“ vysvětluje si Štiplová, proč se část společnosti staví k otázkám genderu, identity a sexuální orientace odmítavě.
„Klasická námitka dospělých zní, že ‚je toho teď hodně'. Tím myslí diskusi o sexuální orientaci a genderu. Já si myslím, že toho bylo vždycky stejně. Jen se to v minulosti potlačovalo,“ namítá lektorka. „Je skvělé, že můžeme sami sebe vyjadřovat tak, jak potřebujeme.“
Proto považuje Štiplová za důležité mluvit o těchto tématech i ve školách. „Když budeme pomíjet téma odlišné sexuální orientace nebo genderové identity, dá to dětem zprávu, že je to něco, o čem nestojí za to mluvit. Ti, kdo to prožívají, se budou cítit provinile,“ dodává.
Poslechněte si celý pořad Houpačky, audio je nahoře v článku.
