Přišla o zrak, zažila transplantaci. ‚To nejvzácnější si za peníze nekoupíte,‘ říká Renata Moravcová

Krátce po svých třicátých narozeninách přišla o zrak. Po těch čtyřicátých si musela nechat transplantovat ledviny a slinivku. V sebelítosti se ale netopí. Naopak. „Myslela jsem si, že mám spoustu opravdových přátel. Když jsem se stala nevidomou, zůstali jen ti opravdoví,“ vzpomíná Renata Moravcová v pořadu Host Lucie Výborné.

Host Lucie Výborné Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Když přišla o zrak, nejvíc se prý při návratu z nemocnice bála, jak její stav přijme tehdy jedenáctiletý syn. „Čekala jsem, že se zvedne, spakuje si batůžek a řekne, že takovouhle mamku nechce. Tekly mi po tvářích slzy. On ale obešel konferenční stolek, sedl si mi na klín, vzal mě kolem ramen, dal mi pusu a řekl: ‚Mami, to nevadí. My to zvládneme i ve tmě.‘“

Přehrát

00:00 / 00:00

Jak se žije ve tmě? Poslechněte si rozhovor

Přesto prý její návrat z nemocnice nebyl vůbec jednoduchý. „Doma má být klid, pohoda a bezpečí. A já si najednou doma nezvládla udělat ani své oblíbené kafe,“ vzpomíná. „Pomohl mi právě syn, na kterého najednou spadly úkoly jeho maminky.“

Vděčná za každé ráno

I se synovou pomocí se tak se svým hendikepem zvládla vyrovnat. A dnes pomáhá ostatním. Řídí sdružení Barevný život, jezdí po školách, po táborech i po domovech seniorů, kde pořádá besedy. Přestože to sama v životě neměla vůbec jednoduché. Krátce po svých čtyřicátých narozeninách musela absolvovat transplantaci ledvin a slinivky. 

„Byla to hrozná doba. Jsem vděčná za pražský IKEM. Jsem ráda, že dnes můžu fungovat, jak funguju. Jsem vděčná za každé ráno, kdy se probudím.“

Na jejích aktivitách je to vidět. Jak potvrzují její blízcí, po transplantaci totiž své aktivity rozjela na 200 procent. „Nějaký člověk zemřel, já díky němu mohu žít. A on na mě teď z obláčku kouká a já tu musím být něco platná za mě i za něj,“ vysvětluje. 

Nejde jen o slova. Kromě spolku Barevný život, který založila, pořádá třeba i Neviditelnou kavárnu a na letošní podzim chystá další ročník Barevné tmy, kde bude moderovat, tančit a dokonce i hrát divadlo.

Všechno, co dnes dělá, přitom dělá zadarmo. Žije totiž z důchodu. „Kdybych byla ‚koukavec’, možná bych to měla jinak. Dnes ale vím, že ty nejvzácnější věci si za peníze nekoupíte, ty můžete od druhého dostat ze srdíčka.“

Lucie Výborná, als Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme