‚Partner mě zneužíval a já ho živila. Pomohly mi ženy okolo mě.‘ Daniela vypráví o cestě z násilného vztahu
„Šlo to hrozně pozvolna. Ze začátku jsem nevnímala, že je něco špatně. A pak už s tím nešlo nic dělat,” říká hrdinka třetí epizody podcastu Hranice násilí Daniela. Soužití s manipulativním přítelem, který ji nutil k sexu a systematicky obíral o peníze, ji stáhlo na dno. „Neděje se to jen submisivním ženám. Do takové situace se může dostat každý,“ vysvětluje psychoterapeutka Dana Pokorná. „Násilí se rozvíjí plíživě, ze dne na den.“
Když bylo Daniele osmnáct, seznámila se na malém městě, kde žila, se starším bratrem jednoho spolužáka. „Byl sečtělý, uměl krásně mluvit a prodat to. Bylo to fajn. Pomáhal mi z organizací kolem vysoké školy, se stěhováním a zařizováním,“ vypráví Daniela.
Poslechněte si příběh Daniely, která se zachránila z násilného vztahu. Její první partner ji nutil k sexu i odevzdávat peníze. Mladá studentka práv ho ale nakonec donutila dluh splácet
Už na střední škole si vydělávala sama a to pokračovalo i potom, co nastoupila na vysokou školu. S partnerem se sestěhovali až poté, co dokončila první ročník.
Teprve tehdy si Daniela všimla, že její přítel zřejmě do práce nechodí a peníze ve skutečnosti nemá.
„Do té doby jsem neměla jak poznat, že má v peněžence poslední tisícovku. Až když bylo potřeba zaplatit nájem, elektřinu, tak se začal vykrucovat, že teď nemá, že to zaplatí příští měsíc. Jenomže tak to bylo pokaždé. Postupně jsem naše bydlení platila výhradně já a nebyl to problém do doby, než jsem přestala pracovat. Pak se to sesypalo úplně,“ popisuje Daniela.
Peníze dokázala vydělat, i když za cenu přesčasů. Domů chodila Daniela unavená a situace jí vadila. Postupně si začínala všímat, že její přítel něco říká a něco jiného dělá. A že ve vztahu je k ní manipulativní, problémy stáčí na ni a debaty končí tím, že ona se málo snaží.
‚Nechtěla jsem být jen hospodyní a nástrojem na sex.‘ Klára vzpomíná na vztah plný genderových stereotypů
Číst článek
„A tak to bylo i se sexem. Byla moje chyba, že jsem nechtěla, že jsme se odcizovali, anebo když jsem se překonala, tak že jsem se mohla překonat líp a vlastně jsem to zkazila,“ říká Daniela.
„Zkoušela jsem říkat, že nechci, pak různé výmluvy, pak že jsem unavená. A on na to šel pozvolna, že nevadí, že jsem trochu unavená. Nevadí, že mě to trochu bolí, to vydržím. Postupně se to stupňovalo a pak už nějaký odpor nefungoval. Často jsem ze stresu krvácela, ale pak už to podle něj byl jen můj problém. Bolí to? Tvůj problém, málo se snažíš,“ popisuje sexuální násilí ve vztahu.
Daniela se cítila v pasti: „Na konci mi bylo fyzicky špatně, jen jsem slyšela klíče ve dveřích a přitížilo se mi.“
Manipulace začínají nenápadně
Psychoterapeutka Dana Pokorná upozorňuje, že manipulace ve vztahu začínají nenápadně: „Člověk to snadno přehlédne a možná to ani za manipulace neoznačí. Ale postupně se kohoutky utahují a najednou člověk zjistí, že nemá kam uhnout.“
Kristýnu zneužíval děda. Po letech se zapojila do restorativního programu, aby mohla ‚všechno říct‘
Číst článek
Dodává také, že s partnerským násilím se nesetkávají jenom introvertní a submisivní ženy. „Do takové situace se může dostat každý z nás, protože násilí se neobjevuje ze dne na den, z nuly na sto. Ale rozvíjí se velmi plíživě.“
„Ve věku kolem dvaceti máme často ještě růžové brýle. Spousta z nás ještě nezná hranice ve vážném vztahu a spolubydlení. A když tam je dominantní charismatický partner, strašně snadno dojde k manipulaci, která se postupně přenáší i do sexuálního života,“ doplňuje jedna z členek kolektivu Proč jsme to nenahlásili Judita Zdráhalová.
Pro oběti domácího násilí je těžké mluvit o sexuálním násilí. „Klientky většinou nemají problém pojmenovat psychické násilí, fyzické, ekonomické, sociální, ale u sexuálního násilí se zdráhají. Je to pochopitelné, je to citlivé téma, ale bohužel velmi často v rámci vztahu normalizované. Dlouho nemají klientky pojmenované, že to, k čemu dochází, není v pořádku a je to násilné jednání,“ zdůrazňuje psychoterapeutka.
„Padla jsem na dno“
Daniele bylo zle, rok strávila na dietě, nemohla jíst. „Nikdo nevěděl, co mi je. Léčili mi zánět žaludku a ani potom jsem nemohla pořádně jíst. Byla jsem slabá, rok jsem žila v podstatě na bramborové kaši, suché rýži, těstovinách a rohlících. Zkazily se mi vlasy a nehty, z neustálého překyselení mám rozleptané zuby,“ říká.
„Padla jsem na dno. Nakonec se ukázalo, že to je regulérní úzkostná porucha a že bez antidepresiv nebudu jíst.“
‚Nevěděla jsem, že to je znásilnění, když to bylo v mé vlastní posteli.‘ Anna si vyčítala, že se víc nebránila
Číst článek
Stěhování od partnera ale neustále odkládala, zároveň už nezvládala tolik pracovat. „Domluvili jsme se, že nájem bude platit on a já mu budu přispívat poměrnou část. Ale on neplatil vůbec a neřekl mi to. Dozvěděla jsem se to, až když nám doručili předžalobní výzvu, že to budou vymáhat exekučně, protože dlužíme čtyři nájmy,“ vzpomíná Daniela.
To pro ni byl bod zlomu, nechtěla platit dluhy, za které nemohla a o kterých nevěděla. A měla štěstí: jedna kamarádka jí nabídla bydlení, druhá jí pomohla se stěhováním, zatímco sama Daniela byla v šoku. V univerzitní poradně se jí ujala vyučující, která jí pomohla s dluhy.
„Sepsali jsme uznání dluhu a bylo tam vyčíslené všechno, co jsem mu za tu dobu napůjčovala. Nechali jsme to podepsat u notáře i s předběžnou vykonatelností. Když to bude někdo po mně vymáhat, můžu to vymáhat já po něm. Dodnes mi to splácí a ještě několik měsíců bude,“ shrnuje Daniela.
Mít podporu
Psychoterapeutka Pokorná zdůrazňuje, že Daniela měla štěstí na ženy ve svém okolí:
„Díky exekuci se Daniela rozhodla svoji situaci radikálně řešit. Do tohoto bodu ženy v mnoha případech také dojdou, ale pokud to nejde ruku v ruce s podporou okolí, tak je to ten moment, když oběti sklouzávají do cyklu partnerského násilí. Oběti se snaží hledat pomoc a řešení, ale když to neklapne, vrací se do toho vztahu, dávají nové šance a partnerská dynamika se znovu rozjíždí.“
Dostat se z psychických problémů, které jí násilný vztah způsobil, se Daniela snaží dodnes.
Zpracovat sexuální zneužívání obecně trvá dlouho, potvrzuje zakladatelka projektu To po tom Viktorie Varvařovská:
„Mně trvalo několik let, než jsem se obrátila na organizaci proFem, kde mi pomohli a kde jsem se naučila svoje následky nějak zpracovávat. Je normální, že lidé po znásilnění mají deprese, nemůžou spát, mají problém navazovat přátelské vztahy a že se zkazí vztahy v rodině.“
Celý podcast si poslechněte v audiozáznamu nebo třeba v aplikaci mujRozhlas.
