‚Na genocidě našich předků nic romantického nebylo.‘ Příběhy o Vinnetouovi rozdělují Evropu i indiány
Vinnetou ano, nebo ne? Nedávné rozhodnutí společnosti Ravensburger stáhnout z trhu dvě nové dětské knihy s fiktivním indiánským hrdinou vyvolalo emoce v Německu, ale i v Česku. Jedna z veřejnoprávních stanic ARD už nebude nakupovat licence k vysílání původní série filmů o Vinnetouovi z 60. let. Co si o podobných fiktivních příbězích myslí sami původní Američané, kterých se tato debata především týká, zjišťoval americký zpravodaj Radiožurnálu.
„Romantizování naší kultury a našich interakcí s Evropany je všudypřítomné, přitom na genocidě, kterou si prošli naši dědové a babičky, rozhodně nic romantického nebylo.“
Jak vidí indiáni příběhy o Vinnetouovi? Poslechněte si, co odpovídali našemu zpravodaji Janu Kalibovi
Podobné odpovědi jako od Boba McConnella z kmene Juroků v Kalifornii slýchám při rozhovorech s původními obyvateli, když jim představuju dílo Karla Maye, docela běžně. Jeho románům se na druhou stranu nedá upřít, že podnítily zájem o domorodé Američany u celých generací Evropanů.
„Já jsem byla v Německu a mezi Němci je spousta obdivovatelů původních obyvatel Ameriky. Můžete se jich zeptat na cokoli o naší kultuře a oni mají až vědecké poznatky. A byla jsem i v Česku, na vašich indiánských slavnostech pow-wow. Můj bože! Lidi tam o nás tolik vědí. Jedete do Anglie a lidi tam o nás vědí víc než běžní Američani, než lidi v naší vlastní zemi,“ všímá si Maryann Robinsová z národa Onondaga.
Postavu Vinnetoua původní Američané obvykle neznají, aspoň jsem takového zatím nepotkal. Ale romantizující dobrodružné filmy a knihy, které o nich vznikají v západní kultuře, pochopitelně vnímají.
Náčelnice národa Nanticoke Natosha Carmineová upozorňuje, že velké množství literárních a filmových děl postrádá reálný základ.
„Když se lidi dívají na takové pořady v televizi, neřekne jim to o realitě původních Američanů vůbec nic. Jsou to jen herci a jejich role. U knih je potřeba si ověřit, jestli autor skutečně studoval kulturu původních Američanů, nebo prostě jen napsal knihu.“
„Ať lidi radši dorazí na naše slavnosti, tady poznají, jací jsme ve skutečnosti,“ nabízí pozvání Natosha Carmineová, náčelnice národa Nanticoke z východního pobřeží Spojených států.
Romantizace neškodí
A kdo si přece jen vybere radši film nebo knihu, má podle další členky národa Nanticoke Carmely Wilmoreové v dnešní době už solidní možnosti, jak zvolit kvalitní obsah, který původní Američany věrně vystihuje.
Na rozdíl od zlaté éry Vinnetoua v minulém století. „Vždycky se najdou lidi, co budou věřit té romantizované představě o nás, kterou uvidí v takovém filmu, a nebudou přemýšlet o tom, co se stalo doopravdy. Ne že by nás to poškozovalo, ale nepomáhá to.“
„Ovšem vzniká stále víc televizních pořadů a filmů, které natáčí skuteční domorodí Američané. Konečně tedy dostáváme možnost lidem ukázat, kdo jsme ve skutečnosti, a to je zásadní. Aby lidi viděli pravdu, a nevěřili těm lžím.“
Jen za prvních sto let po svém příchodu do Ameriky zabili Evropané násilně nebo zavlečením dosud neznámých nemocí asi 55 milionů původních obyvatel Ameriky. Přežilo jich jen deset procent a i v dalších stoletích zažívali domorodí Američané genocidu.
Její následky pociťují dodnes, stejně jako znečišťování svých vodních zdrojů nebo ničení posvátných míst svých předků. Třeba předloni federální vláda povolila vyhodit do povětří indiánská pohřebiště u hranice s Mexikem.