Politici si nepřejí vzdělaný národ. Neskočil by jim na demagogii, myslí si školský reformátor Hausenblas

Jak poznáte dobrou školu, kantora nebo jak by se měly děti naučit myslet, mluvit nebo číst? Co je to kritické myšlení a jak se rozvíjí? V poslední době se o školství mluví hodně, vždy ale v souvislosti s růstem platů kantorů, kteří by do pár let měli mít nejméně 45 tisíc měsíčně. Peníze ale nejsou všechno, alespoň to tvrdí učitel literatury na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a školský reformátor Ondřej Hausenblas.

Interview Plus Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Teď se opravdu musely platy vyřešit, ale nesmí se zapomenout, že děti i učitelé potřebují daleko větší zájem všech. Rodičů, státu, obcí… a o tom se málo přemýšlí,“ říká v Interview Plus. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celé Interview Plus Jana Bumby

„Učitel je dnes jako hadr na holi vláčen ouřednostmi a administrativou. Má moc dětí ve třídě, mezi kterými je hodně těch, které potřebují speciální zvládnutí výuky. Asistentů sice přibývá, pořád je jich ale málo a nejsou kvalifikovaní. Takže do školství bude třeba ještě investovat hodně,“ dodává Hausenblas.

Základem vzdělávání by podle odborníka z pedagogické fakulty měla být výuka čtení. „Čte se hodně, ale jinak než v době před internetem. Nesmí se zanedbat dlouhé, pomalé knižní čtení, které vyvíjí myšlení člověka. Ve chvíli, kdy se umíme zabrat do děje, tak se naše mysl učí uvažovat o sobě, o světě apod. To je ale úplně jiný druh čtení, než to dnes běžnější klikací.“

‚Vedení nechce naslouchat, do školy vneslo chaos.‘ Českobudějovickou základku opouští 10 učitelů

Číst článek

Nesmírně zanedbané je pak v Česku samotné psaní, ale ne stylem už překonaného psaní slohů. Hlavně klidným pomalým čtením krásné literatury se prý rozvíjí kritické myšlení.

„Já už si léta myslím, že to, jak je u nás školská vzdělávací politika zanedbávána, je snad do značné míry dáno nedůvěrou politiků v to, abychom náhodu neměli vzdělaný národ. Víte, jak by takoví lidé volili?“ ptá se Hausenblas.

„Ti kriticky myslící by si uměli vybrat, asi by jim neskočili na demagogické sliby a možná bychom těžko hledali politiky, kteří taky umějí kriticky myslet.“

Dobrý kantor?

Jak vlastně rodič pozná dobrého pedagoga? „Je to hodně individuální,“ odpovídá. Obecně je to prý i o samotném rodiči dítěte. „Pokud rozumí vzdělávání svých dětí a má to promyšlené, tak pozná, kdo je dobrý. V opačném případě pak ale chválí jen ty učitele, kteří jsou přísnými kontrolory.“

Z nejrůznějších studií už víme, že se děti nejvíc naučí v případě, že chodí do školy rády.

„O studijním pokroku nejvíc rozhoduje dobrý vztah s učitelem. Přestože to tvrzení vypadá strašně nevzdělaně, tak je to opravdu správné a lidské. Dobrý učitel pak musí mít vynikající vztah ke svému oboru. Ne, že umí učebnici zpaměti nebo opakuje poučky, příklady nebo cvičení. A taky je na něm vidět, že tomu rozumí daleko víc než děti ve třídě,“ dodává kantor učitelů.

To, že děti musejí chodit do školy rády, je přitom pro některé stále velké překvapení. „Copak je snesitelné udělat tady povinné školství, ve kterém se část mládeže, a není jí málo, nudí a je otrávena? Co je to za příšernost, že nepovažujeme za normální, že se škola musí snažit, aby k nim žáci chodili rádi a mohli jít stále dopředu?... To, že to tady normální není, víme a taky se to musí co nejdřív napravit.“

Kvalita výuky?

Jak můžeme posoudit kvalitu výuky? Zdánlivě jednoduchá otázka, na které se ale odborná veřejnost nedokáže shodnout.

„Někdo chce, aby to bylo o tom, jak si zapamatovat co nejvíc, někdo jiný zase říká, že jde o to, připravit dítě na budoucí svět, o kterém ale teď nikdo netuší, jaký vůbec bude… Myslím, že dobrá výuka je ta, která děti posouvá dopředu. Každé z nich, ne ale všechny stejně. Když učitel dělá svou práci dobře, tak mu ve třídě nezaostávají, netrčí žáci,“ odpovídá.

Každé dítě musí mít od pedagoga pomoc, aby šlo dál nějakým svým směrem. Podle Hausenblase jde o to víc přemýšlet, být citlivější, spolupracovat s ostatními, nehádat se s dalšími, neodstrkovat je, nešlapat jen svou kariéru nebo taky nebýt jednou jen otrokem jiných a ovcí.

Mezi školskými odborníky najdete mnohé, které mají pouze své, úzké vidění světa.

„Věří třeba na to, že testem zjistíte, jestli jste vzdělaný, nebo ne. A často se i veřejnost domnívá, že jim výsledky testů něco prozradí. Ale písemné testy s výběrem odpovědí, nedej bože s výběrem jediné správné, což je absurdita, vykousnou ze vzdělanosti jedince pouze něco, co je ale nepodstatné, ale co se dá změřit a nastrkat do počítače. Opravdové vzdělání, rozumění souvislostem nebo budování si osobního vztahu k oboru, k vědění, nejsou žádné testy schopny změřit,“ domnívá se pedagog.

Testy? Nesmysl

Pokud tedy takový test nemá široce otevřené otázky, které se zas nedají jednotně a snadno vyhodnotit. „To vidíte u maturit. Hodnocení slohu je fraška, komedie.“

V Česku se prý dělá velká chyba, že se hromadně získaná data a informace ze škol používají k chápání vyučovacích metod. „Tato data vám dají jen základní orientaci, ale aby se podle nich pak hodnotilo, jestli je škola, učitel nebo snad žák dobrý, na to testy zdaleka nestačí,“ dodává.

Jak by rodič měl číst vysvědčení svého potomka? A proč je informovaný rodič základem úspěchu samotného dítěte? Poslechněte si v audiozáznamu Interview Plus. 

Jan Bumba, lup Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme