Fotit svatby je velká škola pohotovosti pro mé cesty do válečných oblastí, říká známý fotograf Šibík
Stále více si uvědomuji, jak je nesmyslné kvůli fotografii podstupovat cesty do nebezpečných oblastí. A stále více je proto zvažuji, říká v pořadu Osobnost Plus moderovaný Barborou Tachecí známý novinář a válečný fotoreportér Jan Šibík. Cesty do zahraničí jsou podle něj obtížnější a mění se i styl válek.
Po odchodu z týdeníku Reflex, ve kterém působil řadu let, Šibík také upozorňuje, že nyní cestuje nezávisle na zaměstnavateli, médiu a na vlastní pěst.
Kdo je Jan Šibík?
Fotoreportér Jan Šibík se narodil 15. dubna 1963 v Praze. Dlouhou dobu pracoval pro časopis Reflex. Je známý svými fotografiemi z válečných konfliktů. Je držitelem třetího místa v kategorii Sportovní příběhy v soutěži World Press Photo a dvakrát byl hodnocen hlavní cenou v soutěži Czech Press Photo.
„Našel jsem způsob, jak si na své cesty do oblastí válečných konfliktů vydělat. Například fotím svatby. V mém pojetí je i focení svatebčanů velmi náročná disciplína, protože je fotím reportážně. Všechny přípravy nebo to, jak se nevěsta od rána zkrášluje. Všechny věci musíte technicky zvládnout a ne vždy k tomu máte podmínky, například dobré světlo,“ popisuje známý fotograf.
„A také se nemůže stát, že nestihnete polibek nebo předání prstýnku. Mám k focení svateb velký respekt a je to dobrá škola, která učí být v situacích pohotový. To mně potom pomáhá v Iráku nebo v Afghánistánu,“ doplňuje.
Reportér s názorem
Šibík má pak podle svých slov názor na to, co se děje v místech, kam jede fotit. Snaží se prý být na straně dobra, ne vždy je to ale podle něj možné.
„Občas se stane, že představu, kterou jsem měl před cestou, na místě změním. Podle toho, co vidím. Opakovaně se mi to stává v Izraeli a v Palestině,“ zamýšlí se Šibík. Fotografování pak podle něj skoro pořád bolí, protože je hodně o přemýšlení.
„Mozek se brání tomu, když jdete po ulici, vidět ji vlastně fotograficky. Chce vypnout. A bolí to hlavně, když chcete dělat dobré fotky,“ říká o svém povolání a potřebě být neustále v pozoru fotoreportér, který za svou práci získal prestižní česká i světová ocenění.
„Když chcete dělat dobré fotky, tak musíte chodit blíž k lidem. A to je těžké. Protože to zajímavé je ve tváři. Ale ta hra na soukromí mně na Západě připadá trochu falešná. Udělám někomu jednoduše fotku a může se stát, že se mu to nelíbí, tak mu povídám: ‚A teď se podívejte nahoru, nad vámi je kamera. Z jedné i z druhé strany. A možná má i mikrofon a zaznamenává naši debatu ‘,“ dodává fotograf na téma narušování soukromí.
