S pražskými taxikáři jezdím obden, ale na ulici bych si na ně nemávl, říká Janek Rubeš
„Taxík si vzít můžu. Tahle podvodná skupinka je malá. V Praze jezdí tisíce taxikářů a jsou to fajn chlapi a ženské, kteří práci odvádějí za férové ceny a dělají opravdu dobrou práci. Jezdím taxíkem dokonce obden, ale je pravda, že na něj nemávnu na ulici, to bych neriskoval,“ říká autor osmidílného seriálu Praha vs. prachy, který odkrývá podvodné praktiky nejen taxikářů nebo směnárníků. Hostem Osobnosti Plus byl Janek Rubeš.
„Natáčet byla zábava. Trávili jsme dlouhé noci sledováním podvodnických taxikářů a toho, jak se chovají,“ říká dokumentarista a pokračuje:
„Pro ověření informace musí člověk strávit i půl roku. A potom mohu zaručeně říct, že pokud ze zmapovaných lokací jede tento taxikář za férovou cenu, tak to dělá jen proto, že si myslí, že mu v autě sedí můj štáb nebo figurant z pražského magistrátu. Jinak se nerozjede."
Není to složité, je třeba systém
Magistrát i městská policie by podle Rubeše měly být v řešení otázky loupežných taxikářů systémovější. „Je to jejich neschopnost. Vidím stát ty stejné podvodníky stále na původním místě a boj proti nim se vedení města a příslušným institucím nedaří,“ uvádí.
Kdo je Janek Rubeš?
Reportér, kameraman, dokumentarista a režisér Janek Rubeš se narodil 24. prosince 1987 v Praze. Časopisem Forbes byl v roce 2016 zařazen do žebříčku 30 pod 30, který označuje 30 nejtalentovanějších lidí v Česku, kteří ještě nedosáhli věku 30 let. V roce 2017 získal cenu Osobnost roku v rámci cen Křišťálová lupa. Studoval na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku a následně na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Dráhu profesionálního tvůrce odstartoval v roce 2006 coby člen dua Noisebrothers, které jako první v Česku začalo natáčet virální videa. Je autorem několika úspěšných internetových pořadů, mezi jinými Jak na to, Život v luxusu nebo Praha vs. prachy. V posledně jmenované sérii reportáží, již vysílá internetová televize Stream.cz, zachytil českou metropoli jako město organizovaného zločinu.
Na každém místě v Praze je přitom podle dokumentaristy řešení jiné. „Třeba taxikáři na Hlavním nádraží v Praze, na cestách ze severního a jižního nástupiště, kteří reálně nejsou taxikáři, ale podvodníci, mají takzvané zóny, které v Praze vůbec nemají co být, mají zaletovanou tabulku a každého natáhnou. Vezou vás minimálně za 19 euro."
„Mám touhu pomáhat a učím se pracovat s pozorností, která se ke mně váže, abych díky ní mohl být prospěšný. Děláme nyní třeba pořad po turisty, kterým je motivujeme, aby se na Staroměstském náměstí nefotili s orlojem, ale s podvodnou směnárnou. Základem je, aby vždy pomohli jednomu dalšímu, ještě neokradenému turistovi,“ říká dokumentarista.
Bulvár nereaguje
„Myslel jsem, že bulvár by mohla zajímat problematika směnáren, ale nezajímá. Což je mi líto. Zajímala ho třeba kauza takzvaných šmejdů. Myslím, že bulvární média mají svou váhu a mohla by této věci svou cestou pomoci,“ zvažuje Rubeš a dodává:
„Vždycky, když jdu kolem směnárny a vidím okradené lidi, kteří volají policii, říkám si: jdi dál, nevšímej si toho, ale stejně tam nakonec jdu. A potom mě to mrzí. Nemá smysl vyzobávat problémy. Je třeba to natočit, aby to viděly tisíce lidí. Naposledy jsem se takto bez úspěchu ve směnárně snažil na Štědrý den a bylo to bizarní.“
