Zemřel reportér Českého rozhlasu Jaroslav Skalický, v rádiu pracoval 38 let
V neděli 7. července náhle zemřel reportér Českého rozhlasu Jaroslav Skalický, bylo mu 63 let. V rozhlase, kde se věnoval rozhlasové reportáži, pracoval od roku 1981. Po roce 89 působil jako parlamentní zpravodaj a v ekonomické redakci. V posledních letech se věnoval speciálním seriálům a historii, komentoval také přímý přenos předávání státních vyznamenání 28. října. Podílel se rovněž na cestopisných a dokumentárních cyklech České televize.
„Přišli jsme o skvělého kolegu a rozhlasáka tělem i duší. A zároveň také o jednu z osobností, které pomáhaly utvářet současnou tvář zpravodajství Českého rozhlasu. Úmrtí Jaroslava Skalického mě hluboce zasáhlo. Rád bych vyjádřil upřímnou soustrast jeho rodině i všem jeho blízkým,” uvedl generální ředitel René Zavoral.
Jaroslav Skalický se narodil 3. dubna 1956 v Pardubicích. V letech 1975 až 1979 vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde později získal i doktorský titul. Po roční vojenské službě nastoupil v roce 1981 do Československého rozhlasu.
„Je to opium. Přičichnete, a už je tu závislost,“ komentoval Skalický s nadsázkou skutečnost, že rádiu se od té doby nepřestal věnovat. První zkušenosti sbíral ve zpravodajské směně, od roku 1985 pak působil v redakci Dobrého jitra, která zásadně ovlivnila jeho rozhlasové působení. Tento vysílací blok měl téměř milionovou poslechovost a Jaroslav Skalický si v tomto týmu mohl osahat řadu žánrů i profesí.
Kromě moderace rozvíjel i redaktorské a především reportérské řemeslo. Skalického nadšení a zanícení do práce výmluvně dokládá historka jeho tehdejšího kolegy Jana Pokorného, který vzpomíná na jeden ze společných pracovních výjezdů. Poukazuje na to, že už tehdy byl velmi čitelný Skalického reportérský talent: „Byl neuvěřitelně pečlivý, a hlavně odpovědný, já už jsem ho posílal domů, protože měl vysokou horečku, ale on že ne, že ho to hrozně baví… a pak mi z vyčerpání usnul na rameni,“ vzpomíná současný ředitel rozhlasového zpravodajství.
Reportáže z celého světa
Reportérská dravost a touha po dobrodružství přivedly Jaroslava Skalického v prosinci 1988 do Arménie, kterou postihlo ničivé zemětřesení.
Vydal se na místo tragédie spolu s týmem českých dobrovolníků a předstihl tak tehdejšího stálého zpravodaje v Moskvě. Vyplatilo se. Reportáž, kterou natočil ve městě Leninakan (dnes Gjumri), získala hlavní cenu na Rozhlasové žatvě 1988.
„Šel jsem po rozbořeném městě a tam bylo kino, celá stěna byla spadlá, zvenku bylo vidět hlediště, sedačky,“ líčil reportér po letech zážitek z města ruin, odkud pořídil emocionální rozhlasovou reportáž. Křik přeživších se v ní mísí s pocity autora, který si podle svých slov připadal spíš jako vetřelec.
Po pádu totality byl Jaroslav Skalický parlamentním zpravodajem a jedním z novinářů, kteří takřka v přímém přenosu sledovali v tehdejším Federálním shromáždění rozpad Československa. Následně ho zlákala ekonomická redakce.
„Po sametové revoluci jsem si řekl, v té ekonomice se přece teď budou dít ty nejúžasnější věci, ty největší přeměny, jako je transformace, u toho bych neměl chybět,“ vysvětloval s tím, že ekonomika ho pro svou exaktnost bavila více než politika.
Vzhledem k mimořádně dynamickému společenskému dění považoval právě první polovinu 90. let za jeden z vrcholů své kariéry. Jejich součástí bylo i dvouleté působení (1993–1995) v Rádiu Alfa – prvním soukromém celoplošném rádiu v Česku, kam odešla řada zaměstnanců Českého rozhlasu. Odstup od konzervativního zpravodajství získal i díky zkušenostem ze zahraničí. „Byl jsem na stáži v BBC, ale prošli jsme tam i několika soukromými rádii, takže jsem si uměl představit, že naše práce může být efektivnější a styl modernější.“
Novinka, která se ujala
I díky tomu byl po návratu do Českého rozhlasu průkopníkem modernějšího stylu zpravodajství. Začal například informovat o kurzech české koruny a přišel i s praktickou novinkou – autorskými podpisy na konci příspěvků. V roce 1996 inicioval projekt tříměsíčního vysílání pro české turisty v Dalmácii, které pak několik let moderoval spolu s dalšími kolegy v průběhu léta ze studia Radia Split.
Doménou Jaroslava Skalického byly reportáže. Že je opravdu uměl, dokazuje třeba jeho reportáž simulované evakuace z hořícího letadla.
Letectví bylo i koníčkem Jaroslava Skalického, stejně jako cestování. Televizní diváci ho znají jako průvodce několika sérií cestopisného seriálu Postřehy odjinud, ve kterém osobitým způsobem přiblížil krásy Slovinska, Španělska, Portugalska, Itálie nebo Chorvatska. Čerpal při tom z vlastních cestovatelských zážitků – psal pro časopis Lidé a země a později pro Země Světa.
Podílel se také na dokumentárních cyklech České televize Zašlapané projekty, Ta naše povaha česká a Osudové okamžiky.
Rozhlasu ale Jaroslav Skalický zůstal věrný po celý život. Velmi ho bavilo živé vysílání. Dokazoval to mnoho let při komentování přímých přenosů slavnostního předávání státních vyznamenání 28. října.
V posledních letech se pak věnoval speciálním seriálům a zaměřil se také na historii. Skvěle pracoval s archivními zvuky, ale vydával se i po stopách významných událostí. Při stém výročí první světové války například na italskou frontu.
„Historická témata dělám strašně rád, ale na druhé straně mi pořád chybí živé zpravodajství, protože v tom má rádio prim, tam je nejlepší a jedinečné,“ říkal Jaroslav Skalický o své práci.
Byl jednou z osobností, které vytvořily současnou tvář zpravodajství Českého rozhlasu. Každodenní výsledky práce desítek redaktorů a reportérů, kteří se od něj učili rozhlasové řemeslo, jsou toho důkazem.
Vybrané reportáže Jaroslava Skalického si můžete poslechnout v přiložených audionahrávkách.