Superman, od kterého Češi čekali hrdinské a etické chování, říká o Gottovi literární historik Bílek

Proč se z Karla Gotta stal takový fenomén a i poslední rozloučení s osmdesátiletým zpěvákem budilo tak velké emoce? „Jeho postavení v rámci české kultury bylo jedinečné a po řadu desetiletí to byla jediná naše zářící superstar,“ odpověděl v Interview Plus literární teoretik a historik z Ústavu české literatury a komparatistiky na FF UK Petr A. Bílek.

interview plus Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

To, co se v Česku děje od oznámení zpěvákova úmrtí, na něj osobně působí velmi rozpačitě. „Najednou se obnažuje, jak nejrůznější marketingové strategie k nám ze sféry prodeje a obchodu všude pronikly, a to nejen do politiky,“ řekl ve vysílání Českého rozhlasu Plus.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celé Interview Plus Michaela Rozsypala

Dříve prý byli lidé zvyklí, že si city a pocity každý řeší sám v sobě, doma v soukromí. Najednou ale veřejný prostor funguje pouze na základě emocí.

„Rozvinuly se nám emoční bitvy, kdy stojí na jednom pólu představa národní tragédie, státního smutku a podobně, a na tom druhém hlasy, které opakují, že podepsal antichartu,“ vysvětlil.

V katedrále svatého Víta proběhla mše za Karla Gotta. Na poslední cestu ho vyprovodili blízcí i politici

Číst článek

Bohužel mezi oběma póly nevzniká dialog a podle Bílka vlastně ani nemůže, protože s emocemi vést dialog nelze. Proti můžete postavit pouze emoce jiné, ale argumentovat ani nejde. Tento rozpor prý ilustruje i dění posledních dní kolem osoby zpěváka.

Vypovídá tato reakce „cosi“ i o nás samotných a české společnosti? „Vypovídá,“ odpovídá Bílek. „Je to nepřipravenost celý fakt pojmout. Gott u nás fungoval jako jakási mytická postava. Zjevila se superstar, navíc v době, kdy vlastně neexistoval bulvár. Tím pádem jsme měli polobožskou bytost, o které jsme skoro nic nevěděli. To pak umožňuje zajímavé fantazijní projektování a dosazování si vlastních informací za to, co neznáme.“

Superhrdina

Proč právě Karel Gott? „Protože někdo byl potřeba… On tuto představu naplňoval nejvíc, taky svým úspěchem v zahraničí… Od roku 1967, kdy podepsal smlouvu s Polydorem, tady bylo povědomí, že dobývá Západ. Dobývá německé hitparády. Ve skutečnosti se tam písničkami jako Lady Carneval umisťoval někde kolem 10. místa, ale u nás vznikl ten pocit, že je největší hvězdou i v tom nepřístupném německém prostoru, případně i ve zbytku Evropy.“

Karel Gott nebyl jen zpěvák, ale podle Petra A. Bílka i samostatný sociologický fenomén. A ani nikdy nebyl ten typ zpěváka jako Bob Dylan, který se vyvíjel odněkud někam, ale pouhým interpretem písní někoho jiného.

„Jádrem sociologického dopadu zpěváka na společnost byla mytická pozice, kterou Gott měl… Bylo tady to povědomí o úspěchu na Západě, ale taky to, že to dokázal s normalizačním režimem uhrát. A že si to vybojoval a může jezdit na Západ a vydávat tam ty desky… a máme tady rázem supermana, který to umí.“

Petr Fischer: Vášně kolem Gotta ukazují, že jsme se s normalizací vůbec nevyrovnali

Číst článek

„Karel Gott je vlastně mytický superhrdina, na něhož klademe očekávání, která mají i Superman, Batman, Captain America. To znamená, že je ideálně naplňuje svými hrdinskými schopnostmi a realizuje je etickým kódem. Pak ale dochází k dalšími omylu, a to, že od Gotta čekáme superhrdinské chování. V tom ale selhává, protože to není součást jeho role. On hledá řešení, která mu umožní dělat v hudbě to, co chce – mít úspěch, koncerty apod.“

Gott nebyl jeden?

V posledních debatách sice podle literárního teoretika Petra A. Bílka mluvíme o Karlu Gottovi, přitom bychom měli respektovat, že je několik Karlů Gottů. „Gott 60. let je něco úplně jiného než ten normalizační. Německý Gott je taky úplně jiný typ obrazu i typ zpěváka, než je ten český. A od půlky 90. let je to hlavně živoucí legenda a člověk napojený na minulost.“

Zpěvák prý dokázal vždy potěšit tu část publika, která na něj byla napojena a naladěna, „nesmíme zapomenout na značnou část veřejnosti, která ho ignorovala. Ale on je nijak neštval, tak ho nechávali stranou,“ dodal v Interview Plus.

Jaké bylo/je Gottovo publikum? Proč se vždy snažil být tak apolitický? Jak uměl hrát na nostalgickou stránku diváků a proč se v 90. letech stal spíš celebritou než zpěvákem? Dozvíte se v audiozáznamu pořadu. Ptal se Michael Rozsypal.

Michael Rozsypal, lup Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme