Lidem nestačí jen s vámi nesouhlasit, musí vás urazit, potupit a nazvat zločincem, říká Tomáš Halík
Katolický kněz a univerzitní profesor Tomáš Halík oslavil 1. června své 70. narozeniny. V rozhovoru pro Český rozhlas Plus přiznává, že se dlouho snažil mosty mezi lidmi stavět, dnes ale naráží na nenávist a zlobu. Hlavně na sociálních sítích. Zároveň varuje, že v podobné společenské atmosféře vznikal nacismus i komunismus.
Katolický kněz a univerzitní profesor je viceprezidentem nadnárodní Rady pro výzkum hodnot a filozofie (Council for Research in Values and Philosophy), která se pokouší najít otevřené hlavy v oblasti křesťanství i islámu. „Chceme dát dohromady ty, kteří překračují hranice svých náboženství, a hlavně ty, kteří se pak stanou učiteli vlastních tradic,“ vysvětluje Halík.
Zatím ale naráží na lidi, kteří uvažují povrchně. „Dnešní doba hněv a zlobu podporuje. Vidět je to hlavně na sociálních sítích, kde lidé žijí ve stejných názorových bublinách, což pak zhoršuje morální, kulturní a psychologické klima doby,“ tvrdí Halík, který o tom ví své.
„Dlouho jsem stavěl mosty mezi lidmi, ale někdy v letech 2015−2017, po mém návratu z USA, jsem najednou českou společnost nepoznával.“ Setkal se s nenávistí a zlobou. „Lidem nestačí jen s vámi nesouhlasit. Oni vás musí urazit a potupit. Nazvat bývalým estébákem, zločincem, pedofilem a kdoví čím ještě.“
To je prý velmi znepokojující. „Ve stejné atmosféře totiž vznikl nacismus, komunismus a dnes to inspiruje extrémisty zprava i zleva. A pokud něco ostře nazvete pravým jménem, musíte počítat s tím, že vám lidé rozhodně tleskat nebudou,“ varuje profesor.
Musím se učit zestárnout
Jak vnímá svůj dosavadní život? „Když máte spoustu práce a přitom jste obklopeni množstvím mladých lidí, nemáte moc čas zestárnout,“ přiznává. „Je to umění, kterému se teprve budu muset učit. Když se občas zahlédnu v zrcadle, tak se vždy zaleknu svých vrásek a šedin. Tehdy si řeknu: to jsem opravdu já?“
Mládí je podle Halíka jedna dimenze osobnosti, ne jen etapa života. „Já jsem toho mladého chlapce v sobě nezradil ani nepotlačil. Snad jsem ani neustrnul, ale mládí v sobě přeci můžeme uchovat a integrovat.“
Vždy prý byl a je šťastný. Cítil, že jeho život má smysl. „Nežiji pro sebe, ale dostal jsem nějaké poslání, kterému jsem se snažil porozumět a poctivě naplnit. Všichni jsou pozvání, nikdo není nucen,“ dodává slovy jezuity, který ho prý inspiroval po celý život.
