Poustevníku, spočiň v srdci hory. Nechte se pohltit přírodou v umění korejské zahrady

Tajemství korejské zahrady tkví v umění nechat plynout, nezasahovat do přirozeného chodu veškerenstva. | Zdroj: Pixabay

Bývá vám okno málo ke splynutí s přírodou? Odmyslete si celou stěnu – a vydejte se se mnou za dobrodružnou krásou korejské zahrady. V pavilonu si připijeme a utopíme oči v harmonii krajiny. Až do dna!

SOUL Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vytápěná podlaha hřeje do pokrčených nohou a ze šálku na stole stoupá voňavá pára. Proužek jí unikne ven, když se dřevěná stěna před vámi rozevře, a za ním pospíchají další, obtáčejí se kolem větví, aby se opodál rozpustily nad zídkou. Slyšíte? Kamínky, kterými jste nechali vysypat dvůr, varovně zakřupaly – někdo se blíží!

Vstaňte a uvítejte příchozího hosta ve svém hanoku, tradičním korejském domě. Proveďte ho chodbami, kam skrze ornamenty posuvných stěn dopadají spršky světla, projděte pokoji, kde se vaše zutá chodidla tiše propletou mezi řemeslným nábytkem, a nakonec ho usaďte na polštář naproti tomu svému, hned u místa, kde se dům otevřel a vpustil do sebe krajinu.

Návštěvník pomalu putuje okem: po houští košatých stromů a nepravidelně rozesetých trsech květin, po shlucích hladkých i zvrásněných kamenů, po klikatých vyšlapaných cestičkách a malém jezírku i po hlubokém údolí za zídkou, až daleko k obzoru, který protíná jemná křivka horského svahu. Pak spokojeně sklopí hlavu. „Vaše zahrada je překrásná," probleskne mu hlasem uznání, než pozvedne svůj šálek ke rtům.

Přírodu nekrotit. Žít v jejím nitru

Nejste v Japonsku, kde úchvatné přírodní scenérie inspirují ke hře na miniatury, ani v Číně, která tu krásu vybičuje a znásobenou obklopí zdmi. A tím spíš zapomeňte na evropské zahrady, kde se ochočená příroda pokorně odevzdává do rukou mistra zahradníka. V Koreji se příroda nepřetváří, nekoncentruje a už vůbec nekrotí. Zůstává taková, jaká je, klidná i divoká, pojímá do sebe člověka a člověk do sebe pojímá ji – ve vzájemné harmonii, která je nejvyšším principem korejské zahrady.

„My Korejci věříme, že jsme nedělitelnou součástí přírody. Nechceme nad ní zvítězit ani ji ovládat, chceme s ní žít v dokonalém souladu.“

Joshua Park

„My Korejci věříme, že jsme nedělitelnou součástí přírody. Nechceme nad ní zvítězit ani ji ovládat, chceme s ní žít v dokonalém souladu," vysvětluje mi Joshua Park (korejským jménem Pak Čung-son, pozn. red.), ředitel Korean Furniture Museum (Korejského muzea nábytku) v Soulu. Instituce, kterou spravuje, vyrostla z bohatých sbírek paní Čung Mi-suk: někdejší studentka začala v 60. letech schraňovat historický nábytek i kusy pobořených hanoků, které utrpěly dlouholetou japonskou okupací a později, už po korejské válce, také honbou samotných Korejců za překotnou industrializací a modernizací země.

Z tisíců střípků, které paní Čung a její spolupracovníci posbírali, vyrostla na jednom z mnoha svahů jihokorejské metropole pozoruhodně živá výstavní síň. Své artefakty neschovala pod skleněnou vitrínu, daleko z dosahu zvědavých návštěvníků, ale místo toho z nich poskládala deset přístupných a plně vybavených domů. Zrekonstruované hanoky odrážejí kulturu bydlení 18. a 19. století, kdy na Korejském poloostrově vládla dynastie Čoson (1392-1910), a najdeme mezi nimi jak zpodobnění honosných šlechtických sídel, tak menších staveb pro skromnější účely.

Výhled z hanoku do krajiny. | Foto: Magdalena Slezáková

Muzeum je oblíbené jako prestižní jeviště pro schůzky diplomatů i vrcholných světových politiků a neuniklo ani pozornosti slavných celebrit. Mnohem důležitější však je, že vás na chvíli přenese do jiného světa, kde se všechno prolíná v prosté, ale zároveň důmyslné jednotě.

Tajemství lehkého dotyku a vypůjčené krajiny

Tajemství korejské zahrady totiž tkví v umění nechat plynout, nezasahovat do přirozeného chodu veškerenstva. Zahrada, kterou lidská ruka nešlechtí, ale pouze se jí zlehka dotýká, postupně přechází do okolní krajiny, a ta se naopak sama stává zahradou. Podobně jako v jídle, také v kultuře bydlení korejská tradice obdivuje a uctívá přirozený půvab věcí a jejich vzájemný soulad. Korejci ve jménu této harmonie skládají svůj dům i jeho vybavení, a samotný příbytek zasadí do krajiny tak, aby s ní splynul v jedno.

'Není lepší lék než jídlo.' Ochutnejte zdravé barvy tajemné korejské kuchyně

Číst článek

Hanok je jako velká skládačka, mozaika různých částí, které do sebe zapadají, ale vzápětí se mohou odpoutat. Posuvné stěny najdeme nejen uvnitř domu, kde rázem zvětší prostor nebo vytvoří z jedné místnosti dvě, ale také ve vnější struktuře: široká okna či rolety lze roztáhnout tak, že celá stěna prakticky zmizí a před očima se rozprostře příroda.

Této technice se v korejštině říká čakjong neboli „vypůjčená krajina". Ideální pozemek pro dům – případně pro vyhlídkový pavilon, velmi oblíbený prvek korejské zahrady – je místo, kde přírodní scenérie bere dech. Není třeba ji upravovat nebo k ní cokoli přidávat: stačí rozevřít vybranou stěnu a jako zahradu si na pomíjivou, zjitřenou chvíli „půjčit" to, co spatříme.

Uctívání dlouhověkosti: v Korean Furniture Museum stojí jednoduchá brána, o níž se traduje, že pokud pod ní projdete, prodlouží vám život o celých pět let. | Foto: Magdalena Slezáková

Krása v tomto případě vzniká přirozeně a bez úsilí, jakoby z ničeho, a nastoluje rovnováhu mezi naplněním prázdného místa a vyprázdněním místa plného. Korejská zahrada tak ztělesňuje harmonii protikladných principů jin-jang i princip poustevnictví – a diví se snad někdo, že ve vyhlídkových pavilonech se nad kalíškem (nu dobrá, kalíšky) alkoholu scházívali básníci?

Hrátky s kameny 

Čakjong samozřejmě není zákon tesaný do kamene, i Korejci pečují o své zahrady, byť trochu jinak, než bývá zvykem u nás. Když už je řeč o kameni: právě on patří k nejvýraznějším přidaným prvkům korejských zahrad. Už od pradávných dob, kdy jejich animističtí předci uctívali přírodní prvky jako slunce, hvězdy, stromy, vodu atd., platí kámen za mocnou přírodní hmotu a ztělesnění dobré vůle nadpřirozených bytostí. Aranžování kamenů (susok) je další výraznou technikou – ostatně není náhodou, že asi polovinu všech světových dolmenů (staveb z obřích kamenných bloků) najdeme na Korejském poloostrově.

"Turistická" ukázka korejského pavilonu v komplexu Korean Folk Village. Vpravo v pozadí nápodoba vesnické svatyně v podobě rituálního stromu s barevnými stužkami. | Foto: Magdalena Slezáková

Návštěvníka tradiční korejské vesnice u vstupu často uvítala hromada kamenů, jež sloužila jako svatyně místního božstva (sonang-tang). Modlitební rituál pravil, že kolemjdoucí přiloží tři kameny a přitom pomyslí na svá přání. Na místě kamenného kopečka mohl stát také rituální strom, který vesničané ověsili stužkami pěti barev, každá za jeden z pěti prvků: červená-oheň, žlutá-země, modrá-dřevo, bílá-kov a černá-voda.

A ani voda nesmí v korejské zahradě chybět. Přírodní bystřinu nebo potůček často doplňuje umělý útvar, obvykle jezírko, někdy propojené s přírodním pramenem vodopádem nebo kamenným chrličem. Koryta bývají vytesány do podoby zvířecí, nejčastěji želví hlavy, symbolu dlouhověkosti.

Není divu, korejská kultura dodnes roste z konfuciánství a vysoký věk v ní představuje uctívanou metu – pokud vám Korejec řekne, že by vám netipoval vašich 47 let, ale klidně 60, neděste se, měl to být kompliment! Tradiční zahrada je symboliky dlouhověkosti plná, od stále zelených korejských borovic po ornamentální zdobení na zídkách, kamenných branách a komínech.

Tento zdobný komín není jen tak ledajakou památkou: své matce ho k narozeninám daroval známý vládce Kodžong, jenž Koreji jako král a pak i císař vládl od roku 1863 až do japonské uzurpace země v roce 1910. Motivy na komínu symbolizují dlouhý, šťastný život. | Foto: Magdalena Slezáková

Konec prohlídky, začátek dobrodružství

Mimochodem, korejské komíny mohou Evropana překvapit: nenajdeme je totiž na střeše domu, ale venku. Souvisí to s odlišným systémem vytápění, než známe z našich tradičních domovů. Pod korejskými podlahami vedou trubky, které z ústředního ohně rozvádějí po domě horký kouř, a ten nakonec vedou do venkovního komínu. Důmyslná technika, jejíž počátky se datují už kolem roku 1000 př. n. l., se v korejštině nazývá ondol. Samotné komíny jsou nejen funkční, ale jejich bohaté zdobení je mění na estetický prvek.

Od komínu už je to jen pár kroků zpátky k domu, a naše prohlídka korejské zahrady tudíž končí. Že bychom však během toho letmého putování odhalili veškeré její kouzlo? Co vás nemá, strávili jsme tu jen zlomek potřebného času! 

Ale netrapme se tím. Co teď není, jednou může být, a třeba se u nás korejská zahrada někdy proslaví podobně jako její čínské a japonské souputnice. Raději se vraťme dovnitř hanoku, poklidně znovu usedněme na polštáře rozprostřené na vyhřáté podlaze a otevřenou stěnou se zadívejme ven. 

Křivka hory na obzoru je přesně taková, jaká má v duchu korejské tradice být: něžná a pozvolná, bez rozeklaných hran, které by nám pokřivily charakter. Slovy Joshuy Parka: „Nic neměnit, ale užít si věci tak, jak jsou. To je základ harmonie korejského bydlení. A tím, že tu sedíte, uprostřed nábytku v objetí domu a uprostřed domu v objetí přírody, tu harmonii dotváříte a stáváte se její součástí."

Korejská zahrada je krásná v každém ročním období - stejně jako příroda. Ale přece jen ten podzim... | Zdroj: Pixabay

 

Magdalena Slezáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme