Dobrovolně, bez nároku na finanční odměnu. Lidé během covidu pomáhají v domovech pro seniory
Klienti domovů pro seniory si v posledních měsících museli zvyknout na ošetřovatele a ošetřovatelky ve skafandrech a s respirátory na obličejích. Někteří si tak možná ani nevšimli, že mezi personálem přibyli noví lidé. Dobrovolníci pomáhají všude tam, kde původní zaměstnanci kvůli epidemii koronaviru situaci sami nezvládají.
„Jenny, to je pro tebe. Tady máš lžíci na polívku, je to ještě teplý, pomalu. Je to dobrý, dobrou chuť, pevnou naději,“ říká dobrovolnice Marie Rydlová jedné ze seniorek v pražském Slivenci.
Dobrovolně, bez nároku na finanční odměnu pomáhají v posledních měsících všude tam, kde původní personál na zvládání koronavirové krize sám nestačí. Více si poslechněte v reportáži Zdeňky Trachtové
Do domova specializovaného na seniory s Alzheimerovou chorobou a demencí dojíždí Marie Rydlová přes celou Prahu několikrát do týdne – hodinu tam a hodinu zpátky. „Jak jste si možná všimli, s Jenny máme takový speciální vztah, ona tyká automaticky každému a mně to dovolila taky, aby to bylo spravedlivé. Takže jsme si to navzájem dovoliliy“ popisuje Radiožurnálu Rydlová.
„Teď rozneseme po celém patře obědy, pomůžeme klientům, kteří potřebují nakrmit, a pak samozřejmě všechno musíme uklidit a třeba je na chvíli uložit, pokud budou potřebovat. Pak půjdeme do postele,“ říká dobrovolnice.
Marii je třicet let a pracuje jako produkční klasické hudby. Kvůli koronavirové krizi ovšem v současnosti nemá moc práce. Na podzim proto absolvovala rychlokurz pořádaný organizací Červený kříž. Od listopadu pak začala pomáhat v domovech pro seniory zasažených koronavirem.
Aktuálně je už ve čtvrtém. „Několik týdnů jsem pracovala přímo i na izolaci pro covid pozitivní. Všichni byli pozitivní. A samozřejmě že někteří se zhoršili a ty potom odvezli do nemocnice. Z patra odvezli třeba tři lidi a vrátil se jeden. Ti dva zemřeli. Sice jim třeba bylo devadesát devět, takže člověk si říká: ‚No jo, už měli věk.‘ Ale zase člověk nevidí, že ten člověk před covidem sám chodil na jídelnu, byl samostatný, vtipný, pálilo mu to a během 14 dní je postel prázdná,“ popisuje.
Na otázku, jestli se o sebe nebála, odpovídá: „To ani ne. Jako mladý člověk si říkáte, že když to dostanete, tak to zvládnete. Ale to je na tom nejhorší, že neberete zodpovědnost jen za sebe, ale i za lidi, se kterými žijete, se kterými se vídáte. A já jsem se právě covidem nakazila asi v jednom ze zařízení. A kvůli tomu jsem i nakazila nějaké kolegy. To jsem si potom hrozně brala špatně.“
Většinu času v domovech pro seniory Marie stráví v celotělovém ochranném obleku. „Člověk je najednou dvojnásobně objemný, všude má rukávy a rychle se zapotí a pot rychle zchladne. Je v tom horko, potom zase velká zima, když má studený pot na zádech. Člověk se naučil a zvyknul si na spoustu věcí,“ směje se Marie Rydlová.
Pomoc dobrovolníků si chválí i vrchní sestra domova pro seniory Hana Prchalová. „Nemají praxi v terénu. Velké poděkování těm, kteří to ustojí a i přes ten covid do toho domova jdou a chtějí pomoc. Protože je jednodušší tam jít, když jdete dělat nějaké volnočasové aktivy, a něco úplně jiného je, když vás někdo postaví k tomu seniorovi, oblíkne vás do toho obleku na dvanáct hodin se všemi ochrannými pomůckami a teď pomáhej,“ děkuje Prchalová.
Červený kříž už od začátku října vyškolil v Česku celkem tři tisíce dobrovolníků. Z toho minimálně 1200 už skutečně nastoupilo do terénu. Další dobrovolníky pak připravuje třeba Arcidiecézní charita nebo iniciativa Sestry v záloze.
