Koronavirus potrápil celou její rodinu. ‚Dodnes nevím, kde jsem k tomu přišla,‘ říká
„Nosila jsem roušku od jara. I v létě, kdy jsem nemusela, ale zřejmě jsem dostala pořádnou dávku viru,“ svěřuje se Radiožurnálu třiapadesátiletá Jana Škramlíková. Její rodinu nemoc zasáhla plnou silou. Ona sama skončila na kyslíku a dostávala remdesivir, 88letou babičku koronavirus upoutal na lůžko skoro na celý měsíc, staršího syna také odvezla na jeden den záchranka. Jedinou negativní zůstala přítelkyně mladšího syna.
Pozitivní test na covid-19 měla Jana Škramlíková 19. září, během našeho rozhovoru po telefonu si šla zase lehnout a neschopenku má zatím do 9. listopadu.
„Jsem pořád unavená,“ líčí žena, která pracuje jako manažerka ve čtyřhvězdičkovém hotelu v centru Prahy a s celou rodinou bydlí ve vícegeneračním domě.
‚Pak vás to vezme a nemůžete dýchat.‘ Svědectví pěti lidí, kteří se nakazili koronavirem
Číst článek
„Začalo to bolestmi zad, to už bylo pondělí 14. září, ale ještě jsem pracovala, vezla maminku na vyšetření, měla nějaké schůzky. Ve čtvrtek večer jsem dostala zimnici, třesavku, horečka vyskočila přes 39 stupňů Celsia. V pátek jsem proto požádala praktickou lékařku, aby mi vypsala žádanku na covid,“ vzpomíná Jana lehce zastřeným hlasem.
V pátek 18. září ale spadl systém, takže žádanku nedostala. Dostala radu, aby ležela a brala paralen. Po půlnoci se nakonec objednala na test sama a zaplatila si ho. V neděli večer dostala zprávu, že je pozitivní.
„Doktorka mi řekla, že pokud můžu dýchat, ať ležím v posteli a beru paralen. Pak už si toho moc nepamatuju, je to takové celé rozostřené, ale nakonec jsem ve středu zavolala 155. Byli tady během chvilky, ale asi půl hodiny hledali volné místo, v které nemocnici mě můžou přijmout.“
Záchranáři Janu nakonec odvezli na plicní oddělení Thomayerovy nemocnice, kde jí diagnostikovali zápal plic a už si ji tam nechali. „Dostala jsem hned kapačky, antibiotika, remdesivir, nějaké další léky a kyslík. Ležela jsem tam šest dnů,“ vzpomíná.
Celou dobu byla při vědomí a pozorovala, co se kolem ní děje. „Psychicky to není nic moc, byla jsem úplně vyždímaná.“
Měla štěstí. Kdyby váhala a záchranku si zavolala později, mohla skončit podstatně hůř. „To mi říkali lékaři, dostala jsem včas léky a kyslík.“
Matka dvou dětí byla šťastná za personál na oddělení. „Jsou fantastičtí. Jednou jsem viděla přes sklo sestřičku, jak si svlékala tu kombinézu. To je katastrofa, ty lidi musí strašně vydržet. Pořád se tam točí dokola. Maximální vypětí.“
Sestra jihlavské nemocnice: Jestli nás slyší nějaké sestřičky a mohly by pomoct, budeme rádi
Číst článek
Imunitě nevěří
Jeden z jejích synů trpí autoimunitní poruchou, takže i jeho odvezla záchranka - rovněž do Thomayerovy nemocnice. „Manžel mi to ani neřekl, chtěli mě toho ušetřit. Naštěstí syn neměl nález, dovezli ho večer zpátky domů, ale skoro po třech týdnech má ještě zvýšenou teplotu a leží. Manželova 88letá máma je v pořádku, ale pořád spí. Covid je spací, všichni tady poleháváme a spíme.“
Rodina bydlí ve vícegeneračním domě, takže každý je ve svém bytě. Zřejmě proto se nenakazila synova přítelkyně. „Při použití koupelny okamžitá dezinfekce, každý bydlí ve svém pokoji, roušky jsme nosili i doma a pořád nosíme. Mladší syn už chodí do práce a mohl by něco přitáhnout.“
Prosím, nenakažte se. Jste v nebezpečí, že pro vás lůžko nezbude, vyzývá biochemik Konvalinka
Číst článek
Jana moc nevěří, že je imunní a že se nemůže v průběhu několika měsíců nakazit znovu. „Vycházím z toho, že když jsem byla teď ve středu na rentgenu, tak sestra byla celá v kombinéze. Lékařka stála se štítem a v roušce dva metry ode mě. Mně okamžitě dali respirátor a rukavice.“
Po kontrole odjela domů, všechno vyprala, vydezinfikovala. „Snažíme se dělat maximum, abychom nedali tomu hajzlíkovi prostor. Dodnes nevím, kde jsem k tomu přišla. Hygiena tenkrát nevytrasovala vůbec nic.“
Jana Škramlíková jenom nevěřícně kroutí hlavou, když slyší ve svém okolí lidi, kteří onemocnění stále zlehčují. „Spousta lidí si pořád myslí, že je to rýmička. Poslouchají hloupé rádoby celebrity, a dokonce jim i věří. Přitom jde o jejich rodiče, babičky, dědečky. To jsme opravdu tak hloupý národ?“
