Pečovatelka po 21 dnech v domově pro seniory: Usmívám se i pod rouškou

Mariana pracuje jako pečovatelka už 26 let. Teď se stará o pacienty znojemského domova pro seniory. Dobrovolně s nimi začala bydlet. Důvod? Stejně jako dalších 60 zaměstnanců chce minimalizovat možný přenos nákazy. V domově bydlí tenhle tým tři týdny. V úterý se zdravotní sestry, pečovatelky, kuchaři nebo údržbáři opět stěhovali zpět za svými rodinami.

Znojmo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pečovatelka Mariana. S pacienty bydlela dobrovolně v přísné karanténě, aby snížila možné riziko nákazy koronavirem | Foto: Osobní archiv respondenta

Den první

„Dnes začínám 16. den své dobrovolné karantény spolu s dalšími 60 zaměstnanci. Takže to moje povídání nebude asi úplně optimistické,“ začíná svůj deníkový záznam pečovatelka Mariana. V tu chvíli má před sebou už jen menší část pobytu v domově – zbývá ještě pět dní.

Přehrát

00:00 / 00:00

Deník ve stavu nouze od pečovatelky Mariany

Ve znojemském domově pro seniory se jí střídají noční a denní směny. Podává seniorům jídlo a hlídá jejich pitný režim, zařizuje ranní a večerní toaletu, převlékání, přesun z lůžka nebo polohování.

Jako pečovatelka pracuje padesátiletá Mariana půlku svého života. Bydlení s pacienty ještě nikdy nezažila.

„Nikdo z nás nevěděl, do čeho jde. Nikdo se s něčím podobným nepotkal a každý se snaží tuhle situaci zvládnout nejlépe, jak umí. Včetně mě. Máme výborné jídlo, připojení na internet. Mohla bych pokračovat dál. Vlastně jediné, co je omezené, je náš pohyb.“

Pečovatelka Mariana

Mariana vypráví, že se domov pro seniory skládá ze dvou samostatných budov. Sama je v areálu A, kde spí ještě se dvěma kolegyněmi ve společenské místnosti na matracích. Můžou na balkon. Na zahradu se Marianna dostala v rámci překvapení v prvním týdnu karantény.

„Večer po pracovní době jsme mohli my z budovy A do zahrady a posedět si venku na čerstvém vzduchu při opékání špekáčků. Noční směna měla bohužel smůlu, musela zůstat na pracovišti,“ vzpomíná.

Další překvapení se týkalo i kuchařů, kteří nemuseli vařit. Jídlo přivezla jako dar jedna z místních firem. „Opět jsme mohli do zahrady, pochutnat si na jídle. Ocenil to i náš kuchař se svým gastro týmem. Byl rád, že také pro ně někdo jiný uvařil.“

69letá seniorka Vlasta: S manželem nevycházíme za plot. Syn nás nikam nepustí

Číst článek

Den druhý

„Je 6 hodin ráno. Dnes začíná 17. den mé, respektive naší dobrovolné karantény. A začínám si zpívat: „Lásko, mně ubývá sil…“ nebo „Když nemůžeš, přidej víc!“ Sranda to fakt není být každý den v práci dvanáct hodin.“

Marianu drží humor a to, že se na pacienty ve znojemském domově pro seniory usmívá, i když má roušku.

„Včera jedna kolegyně řekla: Holky, už to máme jen jako prodloužený wellness víkend. Tak jsme se zasmály. Další zas, že si nikdy nemyslela, že bude v práci chodit po chodbě v pyžamu. Snažím se usmívat i pod rouškou. Mně osobně to hodně pomáhá.“

Den třetí

Zdravotní sestra Šárka: Od hrdinů máme nerealistické očekávání, nechci tak být vnímaná

Číst článek

„Můžu s radostí říct, že jdeme do finále. Kromě dnešní směny máme před sebou už jen dvě. Já tedy dvě, někdo tři,“ odpočítává Mariana. Záleží na tom, jestli pracovníky čeká ještě noční služba. Když je hezky, dá se chvíli odpočívat na balkóně.

„Po polední pauze jsme seděli jako obvykle na balkoně s kávou. A zajímavé – nikdo z nás nemluvil. Jak se říká: ani obraz, ani zvuk. Jen jsme tiše seděli, jen únava. Člověk je ale nucen posbírat síly, protože naši klienti jsou totálně odkázaní na naši pomoc.“

Den čtvrtý

„Dnes je to lepší, teda pro mě. Snažíme se mít každý den dobrou náladu a rozveselovat se, abychom se my i klienti cítili všichni dobře,“ popisuje pečovatelka. Ve znojemském domově pro seniory bydlí asi 180 klientů. Podle Mariany si řada z nich situaci moc neuvědomuje.

„Denní režim probíhá i v karanténě beze změn až na to, že se klienti nemůžou účastnit aktivizačních činností. Tak se tedy snažíme jim to v rámci našich možností a schopností alespoň částečně nahradit. Zazpíváme si s nimi, zatancujeme. Projdeme se s nimi po dlouhé chodbě na oddělení a alespoň na chvíli si s nimi popovídáme.“

Mariana děkuje za podmínky vedení domova a také všem svým kolegům, že drží při sobě. Třítýdenní karanténa je stmelila: „Až mi je to divné, ale ani jednou nebyl mezi námi ani ten nejmenší náznak konfliktu. Ani jednou jsme se nepohádali. Všichni se snažíme si pomáhat a brát ohled jeden na druhého. Velké díky vám.“

Veronika Hlaváčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme