Kovačič Hanzelová: Já viděla neochotu zdravotníků, kolega křičící Romy. Tak se prohlubují předsudky
Zuzana Kovačič Hanzelová se jako novinářka více než deset let zajímá o téma o témata generační chudoby. Pro deník SME zpracovala podcastovou sérii Odsúdení na neúspech mapující problémy a život ve vyloučených romských osadách i otázku chudoby předávané v rodinách. „Stovky lidí mi psaly, že změnily názor. V to jsem ani nedoufala,“ těší novinářku, upozorňuje ale na předsudky ve slovenské společnosti.
Kovačič Hanzelová ve svém podcastu upozorňuje třeba na to, že v první vlně pandemie Slovensko uzavřelo některé vyloučené romské komunity a osady.
Poslechněte si rozhovor se slovenskou novinářkou Zuzanou Kovačič Hanzelovou o vztahu Čechů a Slováků i o generační chudobě
„Slovenská republika se rozhodla – pramení to podle mě z institucionálního rasismu – uzavřít romské komunity do karantény. Plošně. Všechny. Některé tak byly zavřené na víc než 50 dní. Vypadalo to tak, že armáda oblepila osadu páskou a řekla, že za ni nemohou lidé jít. V podstatě těm lidem řekli: Necháme vás promořit, protože jste hrozbou pro většinovou společnost,“ popisuje novinářka.
Jídlo do osad nosili většinou nevládní organizace a dobrovolníci.
„Jedna žena potratila a tři dny ji nepustili k lékaři porodit mrtvý plod,“ popisuje Kovačič Hanzelová. „Byl tam člověk, který chodil na chemoterapii. A ani toho nepustili, i když covid neměl. Jeho lékař volal vojákům, že to bere na sebe. Nepustili ho.“
Demolice vepřína v Letech je historický okamžik, ale jen to naše myšlení nezmění, varuje romistka
Číst článek
Kdyby šlo o panelák v Praze nebo Bratislavě, všechno by bylo jinak, je přesvědčená novinářka.
„Reportáže o tom, že osady jdou do karantény, byly. Ale my novináři jsme nepřinesli žádný z těchto hrozných příběhů. Absolutně jsme selhali v pokrytí této strašné karantény, protože to byli Romové. Část společnosti totiž považuje Romy za občany druhé kategorie, ne za rovnocenné. ‚To jsou jenom Romové, to nevadí‘,“ srovnává a zdůrazňuje:
„Kdyby to bylo na Petržalce, tak každý den všichni přinášíme příběhy jednotlivých rodin, které jsou v karanténě. Ale z těchto šílených podmínek jsme nepřinesli ani jednu.“
Kovačič Hanzelová přiznává, že natáčet o tom pro ni samotnou bylo složité. „Byl to pro mě nejtěžší díl, protože mi došlo, jak sama jsem tohle téma zanedbala,“ přiznává novinářka. Sama se ze „své“ Bratislavy v prvních týdnech pandemie obtížně dostávala na východ Slovenska, kde se právě nachází romské osady.
Porod v osadě Luník IX
Další díl svého podcastu věnovala Kovačič Hanzelová médiím a tomu, jak informují o Romech. Svoji cestu proti vlastním předsudkům ilustruje na příběhu z osady Luník IX, jedné z největších vyloučených lokalit na Slovensku.
‚Následky trpíme dodnes.‘ Češky sterilizované ve slovenských nemocnicích odškodnění nedostanou
Číst článek
S kameramanem se dostala před dům, u kterého stála policie a sanitka.
„Policie i zdravotníci byli zamčení ve svých autech. A okolo nich byli poměrně rozrušení lidé, Romové, kteří chtěli, aby zdravotníci šli za někým nahoru. Zjistili jsme, že nahoře rodila žena a zdravotníci nechtěli jít za ní nahoru,“ popisuje novinářka.
Zdravotníci se podle ní nechtěli bavit ani s asistentem, který tam byl od toho, aby zprostředkoval komunikaci mezi Romy a většinovou společností.
„Zjistila jsem, že zdravotníci tam nechtějí jít, protože před dvěma týdny tam bylo podezření na meningokoka. Řekla jsem jim, že oni jsou proti tomu přece očkovaní povinně jako zdravotníci. Tím jsem je naštvala ještě víc. Ale nakonec museli jít za tou rodičkou, šli i s policisty,“ vypráví novinářka.
Uznává, že situace byla náročná a že zdravotníci v osadách někdy zažívají nepříjemnosti. „Ale tohle bylo poměrně nelidské. Potom došli zdravotníci s dítětem, matka sešla tři poschodí sama. A ještě zdravotník utrousil nějaké takové, že ho matka nezajímá,“ dodává.
Ve střižně ale Kovačič Hanzelová zjistila, že kameraman viděl celou situaci jinak než ona sama:
Je skandální, když ombudsman odmítá bránit práva Romů, míní ředitelka Amnesty International Sokačová
Číst článek
„Jediné, co on točil, byli ti excitovaní, křičící Romové, kteří byli ve stresu a chtěli, aby šli zdravotníci pomoct rodičce. Skoro vůbec nenatočil sanitku, ani policisty, ani to, co se tam dělo. Kameraman to viděl jinýma očima. Viděl křičící Romy, kteří jsou samozřejmě vždy problém. A vůbec nepochopil tu situaci tak, jak jsem ji pochopila já.“
„K tomu bych to přirovnala: že dva lidé vidí stejnou situaci, ještě neznamená, že ji chápou stejně. A to se často stává nám novinářům. Pokud člověk nemá alespoň základní vědomosti o tom, jak funguje sociální, ekonomická a kulturní deprivace, jaký to má vliv na chování lidí, jak chudoba ovlivňuje každý aspekt života člověka, tak má tendenci natočit křičící Romy, že jsou agresivní,“ upozorňuje na limity svých kolegů.
Špatnou prací a nepřipraveností ale novináři mohou prohlubovat předsudky většinové společnosti, dodává Kovačič Hanzelová.
Problém se ale podle ní zdaleka netýká jen Romů. Novinářka by se do budoucna ráda věnovala tématu rodin s hendikepovanými dětmi nebo o lidech bez domova, kteří mají často psychické problémy anebo pochází z dětských domovů.
Celý rozhovor si poslechněte v audiozáznamu.
