Pastor undergroundu Heryán: Jako biblista myslím, že interpretace Písma není ve věci LGBT oprávněná
Římskokatolický kněz Ladislav Heryán má úzké vazby k undergroundu a mezi jeho přátele patřil mimo jiné Ivan Martin Jirous. I dnes svým vstřícným postojem, například ke sňatkům osob stejného pohlaví, vybočuje z hlavního církevního názorového proudu.
„Je otázka, co je to oficiální postoj církve. I v této věci existuje pluralita. Něco je slyšet víc, něco méně. Co si myslím o tematice LGBT, je dáno mým studiem. V křesťanské tradici se určitým způsobem vyvíjel odmítavý postoj podle nějakého principu interpretace bible. A jako biblista si myslím, že tato interpretace není zcela oprávněná,“ uvádí.
Heryánovi se mimo jiné přezdívá „pastor undergroundu“ díky vazbám na členy takzvané druhé kultury v době totality.
„Když se řekne underground, tak je to anachronismus. Je to slovo pro věc, která kdysi byla a už není. Ale pořád se to tak jmenuje. Lidé, které takto označujeme, si ani nebyli vědomi toho, že jsou underground. Martin to slovo vymyslel a dal mu definici,“ vzpomíná Heryán na svého přítele, básníka a publicistu Ivana Martina Jirouse.
„Lidé se pak kolem tohoto pojmu mohli nějak strukturovat a naplňovat jej. A Martin vahou své osobnosti také tuto definici držel. Vlastně byl definice in persona. Když jsem se po revoluci k undergroundu dostal já, nebylo to už to co předtím. A když Martin zemřel, myslím, že se zcela naplnil i celý tento proud,“ dodává.
Nějaký jiný
Už samotný vzhledem vybočuje Ladislav Heryán ze stereotypní představy katolického řeholníka.
„Vždycky jsem překvapený, když slyším, že jsem nonkonformní. Třeba mám svatbu nebo mši, kam přijdou lidé, kteří jinak do kostela nechodí. A ti pak řeknou, že to bylo nějaké jiné. Ale vůbec nechápu, v čem to spočívá. Nepřipadám si nonkonformní,“ říká člen salesiánské kongregace.
Při výkladu boha dává tomuto pojmenování antropologický základ a hledá společné pojítko lidské víry.
„Slovo bůh je podle mého názoru hodně problematické, protože v sobě nese ideovou zátěž, která je pro mnohé nepřekonatelná. Domnívám se, že s tím, co nás přesahuje, musíme každý pracovat. Myslím, že tak jako lidé mají stejné nemoci, mají i stejný tento lidský přesah, jen ho různě pojmenovávají. Dáváme tomu každý různou váhu, ale jsme si v tom všichni podobní,“ vysvětluje kněz.
