Sirény i válka. Dnešní zpravodajství jsem zažil v předstihu, popisuje lékárník bez hranic

Na základě mise Lékařů bez hranic v Bangladéši vznikl cestopis roku Hlas větru, druhá kniha lékárníka Stanislava Havlíčka. „Situace uprchlíků v uprchlickém táboře v Bangladéši anebo později probíhající válka v Jemenu, to je přímý odraz toho, co dneska vidíme ve zpravodajství,“ ohlíží se. Jak své zkušenosti zpracoval?

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Stanislav Havlíček, kniha Syn Buvola

Stanislav Havlíček, kniha Syn Buvola | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Které další mise tedy následovaly?
Nejdřív jsem byl v Jižním Súdánu půl roku, o tom je kniha Syn buvola. A hned za rok jsem odjel právě do Bangladéše, což je příběh knihy Hlas větru. Pak jsem byl dvakrát v Jemenu, jednou těsně před covidem a jednou v tom vrcholícím covidu, obojí tedy v roce 2020. Na poslední misi jsem byl vloni v Palestině.

Přehrát

00:00 / 00:00

Do Hlasu větru jsem se vložil dějovou linku, která není moje. Je poskládána z vyprávění uprchlíků, říká Stanislav Havlíček

U těch prvních, lišila se nějak realita od vašich představ?
Každá mise je rozhodně jiná a cokoliv se naučíte na té první, pak využijete v těch dalších, byť je to úplně něco jiného. Já jsem si vlastně žádné představy nedělal, vůbec jsem si nedovedl představit, co tam budu dělat a jak. Pomohlo mi to rozvinout své improvizační schopnosti.

Jakou úlohu má v misích Lékařů bez hranic farmaceut?
Stále důležitější úlohou lékárníka je dodržovat ty pořád se zpřísňující předpisy nakládání a zacházení s léčivými přípravky. To je vlastně hlavní důvod, proč je potřeba lékárník. No a ten druhý důvod jsou dovednosti, lékárnické schopnosti zařídit léky v pravý čas, čili to je logistická dovednost, předvídavost, objednávání, distribuce.

Dostane Ukrajinec před českým prvňákem přednost? To by se stát nemělo, tvrdí poslankyně Zajíčková

Číst článek

A taky takové, říká se, vážení na lékárnických vahách, ale v tomto případě to znamená nikoliv přesnost na vážkách, ale přesnost v přidělování správného počtu léčivých přípravků, aby to vydrželo co možná nejdéle.

K čemu je taková zkušenost užitečná pro vás? Rozvine se schopnost improvizace...
Lékaři bez hranic jako organizace kromě toho, že máme mise, máme projekty, poskytujeme zdravotní péči, tak jedna velká součást naší práce v těch zemích je také vzdělávání spolupracovníků.

Vyučujeme naše postupy, standardy, jejich dodržování. Shodou okolností se ukázalo jako velmi užitečné, že jsme tyto dovednosti měli – zejména třeba z projektu s ebolou nebo v cholerových situací, v projektech, kde se léčí cholera –, takže jsme tyto hygienické režimy mohli nabídnout v rozvinutém období covidové pandemie třeba v Čechách pro domovy sociální péče.

Stovky ukrajinských lékařů a sester pracují jako pomocné síly, než si vyřídí potřebné povolení

Číst článek

Takže tam jezdíme učit naše spolupracovníky, ale z velké části se od nich učíme sami.

Může vás zkušenost s misí Lékařů bez hranic připravit na to, co momentálně prožíváme my – tedy naštěstí jen zprostředkovaně -, ten nedaleký válečný konflikt?
Může a myslím si, že připraví. A není to jen ten válečný konflikt. Kniha Hlas větru je také o tom, jak v uprchlickém táboře probíhá řešení epidemie, tady konkrétně záškrtu.

Já jsem se tam vlastně naučil pracovat s pojmy jako číslo R, s odhady pandemického nebo epidemiologického vývoje. Hygienické režimy a všechny tyto věci ke mně vlastně přišly v předstihu dvou let, pak si je zažil celý svět ve formě covidu.

A situace uprchlíků právě v uprchlickém táboře v Bangladéši anebo později probíhající válka v Jemenu, to je přímý odraz toho, co dneska vidíme ve zpravodajství. Já jsem to vlastně zažíval na vlastní kůži: sirény kvůli náletům, ochrana před raketovými útoky, soustředění v nějakém krytu a bezpečném místě.

Také výuka procesů: co dělat okamžitě, když se něco stane. Velmi užitečný, myslím, je náš výcvik v mass casualty plan, tady se tomu říká traumaplán, tedy zvládání krizové situace, když do nemocnice nebo zdravotnického zařízení najednou přibude velké množství zraněných – jejich třídění, tzv. triáž a rozhodování.

Z mé strany jako lékárníka ale také příprava podpory týmům, které se v jednotlivých fázích a skupinách o zraněné starají. Takže celková příprava, být na tu situaci připraven, předvídat ji a umět v ní reagovat s co nejmenším prodlením.

Celý rozhovor si poslechněte v audiozáznamu.

Vladimír Kroc, Jakub Krahulec Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme