Jak vypadá udržitelné lyžování? V italské Carezze hlídají emise i porce masa a podporují obnovu krajiny
Budoucnost alpského lyžování není růžová, bohužel ani bílá. Alpy se oteplují dvakrát rychleji než průměr a provozovatelé na to musí reagovat. Carezza je menší horské středisko v údolí Eggental v Jižním Tyrolsku půl hodiny jízdy od Bolzana. Ředitelem střediska je bývalý profesionální lyžař Florian Eisath. Jeho otec Georg začal v roce 2012 snižovat ekologickou stopu soukromého ski areálu, který je v tuto chvíli na papíře klimaticky neutrální.
Jako bývalý profesionální lyžař jezdil Florian Eisath během své kariéry často po horách a v létě trénoval na ledovci. „V roce 2003 dostaly ledovce dost na frak od horkého léta. V tu chvíli jsem si uvědomil, že se klima mění,“ vzpomíná v pořadu Podhoubí Radia Wave.
Poslechněte si Podhoubí z Jižního Tyrolska, kde provozují klimaticky neutrální lyžařské středisko Carezza
O dvacet let později vede Florian Eisath vede malé rodinné středisko v údolí Eggental, které zdědil po otci. Eggental se profiluje jako environmentálně uvědomělé a progresivní alpské údolí pod impozantními štíty Rosengarten a Latemar. Od mezinárodní organizace Global Sustainable Tourism Council obdrželo údolí jako jeden z pěti italských regionů certifikát udržitelnosti.
„Naše udržitelnost stojí na třech pilířích: je to udržitelnost ekologická, ekonomická a sociální. Musíme hledat řešení, která shrnují všechny tři pilíře. Pokud bychom neměli v alpských údolích turismus, pak by se tu lidé neuživili, museli by odjet do města, nebo pendlovat,“ vysvětluje Eisath.
Nedivím se Gretám. Konáme barbarství a ignorovali jsme ekologické hříchy lidstva, říká ochránce přírody
Číst článek
„Provozovat ski areál není tak nároční na energii, jak se obvykle prezentuje. Spotřeba se zvýší jenom na velmi krátkou dobu v roce, kdy vyrábíme technický sníh, to se bavíme o 150 hodinách za celý rok,“ vysvětluje majitel pod sjezdovkou, kde ještě před pár dny probíhal závod Světového poháru ve snowboardingu.
Vleky běží na elektřinu, ale se současnými technologiemi není spotřeba příliš velká a Carezza odebírá zelenou energii z nedaleké hydroelektrárny, vyzdvihuje Eisath.
Rolby a maso
V Carezze si měří uhlíkovou stopu – největší podíl emisí mají sněžné rolby a vytápění. Rolby a skútry mají efektivní pohony, vyškolené řidiče a vyměřené nejlepší trasy, aby bylo vše co nejméně náročné.
„Je to motivační i proto, že kromě uhlíkové stopy se tím snižuje ekonomická nákladnost na úpravu sjezdovek.“
Masový paradox je, když zvířata určená na maso bereme jako míň inteligentní. Jak se ho zbavit?
Číst článek
Na druhém místě v uhlíkové stopě je překvapivě stravování asi sedmdesáti zaměstnanců, kteří mají dvakrát až třikrát týdně na talíři maso. „To bychom museli udělat sociální zásah a ten není zase tak snadný. Vidíte, že je to velmi komplexní. Neexistují snadná řešení,“ říká Eisath.
Jeden z probíhajících projektů v Eggentalu si dal za cíl zdánlivou samozřejmost, propojit lokální pěstitele zeleniny a chovatele hospodářských zvířat s restauracemi a hotely v údolí.
A tam, kde se uhlíková stopa snížit nedaří, nastupují kompenzace – takzvané offsety - ve spolupráci s organizacemi, které zajišťují klimaticky pozitivní zásahy do ekosystémů.
„Nejdůležitější je udělat z toho všeho denní rutinu. Pak to půjde. Takže učit se a zlepšovat,“ uzavírá Florian Eisath.
Poslechněte si celý pořad Podhoubí, audio je nahoře v článku.
