Koordinátorka Maratonu psaní dopisů: Víme, že u 40 procent případů se podaří dosáhnout změny

Lidé po celém světě si pošlou 60 miliard zpráv za jediný den. Rozepište se tam, kde to dává smysl, zní apel videa, které má za cíl přesvědčit Čechy a Češky, aby se zapojili do Maratonu psaní dopisů. Jejich adresáti jsou političtí vězni, kterým byla upřena lidská práva. Jaké příběhy se skrývají za šesticí lidí, kterým je možné psát? Má iniciativa Amnesty International reálné dopady? iROZHLAS.cz se zeptal koordinátorky projektu Žanety Sladké.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Letošní Maraton psaní dopisů slaví jedenáctý ročník. Lidé v něm mohou napsat šestici politických vězňů, co je to za lidi? Jaké jsou jejich příběhy?
Jedná se o 11. ročník v České republice, celosvětově je to 20. ročník, takže jeho tradice je ještě delší. Jedná se o největší dopisovou akci na světě, v rámci které miliony lidí píšou tzv. dopisy proti bezpráví, jejichž cílem je pomoci politickým vězňům a dalším, kteří jsou neprávem věznění nebo stíhaní.

Novinářka Čang Čan | Zdroj: Amnesty International

Když se podíváme konkrétně na ty příběhy – je jich šest. Zmíním případy, které nejvíce rezonují.

Jeden z nich je z Číny a jedná se o Čang Čan. To je novinářka a bývalá právnička, která dlouhé roky upozorňuje na čínskou cenzuru tisku i svobodu projevu a obecně na porušování lidských práv. V únoru loňského roku se spolu s pár dalšími novináři vydala přímo do Wuhanu, když tam startovala epidemie covidu-19. A přes sociální sítě odtamtud podávala necenzurované informace o tom, co se děje. Vláda tehdy velmi striktně ohýbala informace, které šly ven. Ona (Čang Čan) upozorňovala na to, co se děje s lidmi, kteří vykonávají podobnou službu. To samé se jí později také stalo – zadrželi ji a odsoudili ke čtyřem letům vězení.

V tuhle chvíli máme dva dny staré informace o tom, že ona byla ve špatném zdravotním stavu, protože držela protestní hladovku a její právník sděloval, že vůbec není jisté, jestli celou situaci přežije. Teď se to navíc tak vyhrotilo, že je hospitalizovaná. Kromě toho, že se za ni píšou dopisy, tak byla i vydaná urgentní akce – organizují se vedle toho různé advokační aktivity a sbírají se podpisy pod petici.

Sedmnáctiletý Mikita Zalatarou | Zdroj: Amnesty International

Co další příklad?
Další případ, který také rezonuje, se týká teprve sedmnáctiletého kluka Mikity Zalataroua. V loňském roce probíhala v Bělorusku řada povolebních protestů po prezidentských volbách a on se zapletl mezi protesty, které násilně rozháněla policie. Dav ho strhnul a sám byl zadržený policií, byl vyslýchán bez právníka a mučen elektrickým obuškem. Ve svých sedmnácti letech. Pak byl odsouzen na pět let za údajné výtržnictví. Nyní je držen na samotce, nemá dovolené návštěvy, má zakázané balíčky, nemá žádný kontakt se světem.

Kritéria výběru

Lidé, kterých se porušování práv dotýká, je napříč světem vícero. Co určuje výběr těch, kterým se rozhodnete pomoci tím, že jim budete adresovat dopisy?
Amnesty je specifická tím, že má po světě svoje výzkumné týmy a mise, které fungují v terénu, v těch jednotlivých zemích, kde monitorují stav lidských práv obecně a současně se zabývají konkrétními případy lidí. Ty poté vytipovávají a společně s dalšími výzkumníky z naší londýnské centrály pak dávají dohromady seznam lidí, za které se Amnesty postaví a jakým způsobem – protože těch cest je více, než jen skrz dopisové akce.

Základní kritérium je to, že se člověk stal obětí porušování lidských práv. Často se jedná o tzv. vězně svědomí – což je Amnesty terminus technicus – jsou to lidé, kteří jsou stíhaní, věznění nebo perzekvovaný jen pro svoje politické přesvědčení, náboženské vyznání či kvůli své etnicitě. Pak se často jedná o zastánce lidských práv. Zástupcem je třeba letošní Mohamed Baker, právník, který obhajoval v Egyptě novináře. Bránil lidská práva a za to se sám dostal do vězení.

Egyptský právník Mohamed Baker | Zdroj: Amnesty International

Důležitým faktorem pro výběr je také to, že se ti lidé nesmí dopustit násilí, nebo nějakým způsobem obhajovat násilí. Typické je také to, aby ty případy měly širší celospolečenský přesah. Reprezentují například problém, který v té dané zemi aktuálně rezonuje a zároveň, aby ten případ mohl způsobit nějakou systémovou změnu – změnu legislativy, nebo praxe, třeba ve způsobu chování policie.

Snažíme se také tu šestici udělat tak, aby byla vyvážená – genderově i tematicky. Každý případ reprezentuje jiné téma – klimatické otázky, LGBT, ženská práva.

Je běžnou praxí, že vybíráte právě šest lidí?
V zásadě ano. Ale jak jsem říkala, ta kampaň je mezinárodní a celkově je těch případů deset, my si pro kontext České republiky jich vybíráme šest a zohledňujeme přitom i nějaká naše interní kritéria. Přihlížíme i k tomu, co je relevantní v českém kontextu, co může být lokálně i tematicky relevantní pro české publikum.

Svědectví ujgurské aktivistky: Za to, co říkám, zaplatila v Číně má sestra svobodou. Tři roky o ní nic nevím

Číst článek

Témata, co rezonují

Myslíte si, že se v souvislosti se současnou vyhrocenou situací v Číně, Polsku nebo Bělorusku bude letošní ročník těšit většímu zájmu? Registrujete to již třeba nyní – na začátku kampaně?
My obecně víme, že mediální pozornost na nějakou konkrétní zemi je určitě výhodou a pokud téma – například právě vyhrocená situace v Číně nebo Bělorusku – samo o sobě v médiích rezonuje, tak to způsobuje větší zájem jak o ty konkrétní případy lidí, kteří pochází z těchto zemí a stali se obětí bezpráví, tak i o jiné akce na jejich podporu.

Je zde důležité zmínit, že právě Amnesty svým způsobem nabízí možnost, jak těmto lidem konkrétně pomoci. Často se dočteme v médiích, jak je ta situace žalostná, ale nevidíme nástroje, jak přispět k tomu, aby se ta situace zlepšila. Celoročně nabízíme například petiční akce za řadu případů.

Aktuálně už máme přihlášených 900 lidí do Maratonu psaní dopisů. Ačkoliv ta kampaň startuje oficiálně dnes (ve čtvrtek, kdy byl rozhovor zaznamenán), tak komunikace funguje už delší dobu. Je to z jednoho prostého důvodu. Ty cesty, jak se lidi zapojují, jsou dvě. Člověk může sám za sebe napsat a odeslat dopis, což je něco, co může udělat během jednoho dne. Spousta lidí se zapojuje tím, že pořádá dopisové akce. K tomu je zapotřebí nějaké plánování. Z toho důvodu již máme přihlášeno lidí víc, než bylo v loňském roce ve stejnou dobu.

Je samozřejmě důležité poznamenat, že covid v tom hraje dost zásadní roli. Protože my primárně vyzýváme lidi k pořádání dopisových akcí, ale protože nikdo neví, jaká situace bude příští týden, tak si umím představit, že čísla by mohla být ještě vyšší. Ale tím, že neznáme vývoj, tak část lidí tyto akce nenahlašuje, protože by to mohl být risk.

Motivace k psaní

V čem vidíte hlavní lákadlo této kampaně? Proč je důležité politickým vězňům psát?
Za mě je důležité, aby lidi, jednotlivci a obecně celá občanská společnost měla možnost ukázat, že jim na té situaci také záleží. Že jim není jedno, co se děje v Bělorusku, Číně. Protože to téma často zvedají média, na ty státy tlačí mezinárodní organizace, ale veřejnost tuto možnost často nemá. Je proto důležité ukázat, že o to ale stojí, že se o tu situaci zajímá i běžná veřejnost.

Běloruský soud poslal do vězení dva pracovníky vůdčí lidskoprávní organizace. Podle kritiků jde o ‚čistku‘

Číst článek

Píší se dva typy dopisů. Jeden z nich je formální, který je určený autoritám a požaduje konkrétní změnu. Základem je propuštění lidí z vězení, vedle toho může být několik dalších požadavků.

Dále jsou pak tzv. solidární dopisy, které jsou adresované přímo těm vězněným lidem nebo jejich rodinám. Ty plní funkci jakési morální vzpruhy pro vězně, kteří pak ví, že se o ně někdo zajímá, že ta situace lidem není jedno a že je někdo podporuje. Zároveň to má další efekt – když do té věznice začne chodit větší množství dopisů, ze všech možných zemí konkrétnímu vězni, tak to najednou není jeden z mnoha.

Často to má pak vliv na podmínky v tom vězení. Přestanou ho třeba mučit, začnou mu dávat jídlo, poskytnou mu zdravotní péči, protože se ti bachaři jednoduše bojí, že kdyby pak v té věznici umřel, tak z toho budou mít problém.

Víte jistě, že se dopisy dostanou opravdu k těm, komu jsou určené?
To je velmi důležitá otázka. V některých případech samozřejmě nemůžeme s jistotou říci, zda si ten adresát konkrétní dopis přečetl. Například u těch formálních dopisů nevíme, jestli si je čínský prezident přečetl, ale víme, že jsou do té prezidentské kanceláře doručené. Fyzicky se tam nahromadí ty statisíce, až miliony dopisů, a to už samo o sobě o něčem vypovídá a vytváří to určitý tlak na toho člověka či instituci.

Co se týče těch solidárních dopisů, tak víme, že někdy jsou zadržované a vězňům jsou vydané až po jejich propuštění. Ale i když se k nim třeba hned nedostanou, tak oni sami postřehnou, že se něco děje – že je přemístili do lepší cely.

‚Mysleli, že neuteču.‘ Zveřejnil videa o mučení vězňů a vyvolal poprask, teď líčí dramatický útěk z Ruska

Číst článek

40 procent úspěšnosti

Cílem této iniciativy je tedy zavalit administrativou autority a dopomoci ke zlepšení podmínek vězňů? Pokusit se nějakým způsobem nasvítit ty konkrétní případy a docílit tak určité ochrany?
Ano, přesně tak. Nasvítit ten případ, což pak má faktické dopady v tom vězení. Často to má i takové dopady, že podmínky, které jsou ve formálních apelech zmíněné, tak jsou naplněny. Abych byla konkrétní, tak kromě propuštění z vězení požadujeme i třeba spravedlivý soudní proces, nebo apel na legislativní změnu. My statisticky víme, že ve 40 procentech případů, na kterých Amnesty pracuje, tak se dosáhne nějaké změny. Ať už toho finálního cíle propuštění, nebo těch dílčích změn.

Třeba loňský ročník Maratonu byl extrémně úspěšný, protože ze šestice lidí se nám čtyři podařilo dostat z vězení. Což mluví samo o sobě. Je důležité toto komunikovat, protože lidé, kteří se do Maratonu zapojili, vidí, že to jejich úsilí mělo reálný dopad.

Když se dostanou političtí vězni na svobodu, zůstává s nimi Amnesty v kontaktu? Monitoruje dál jejich směřování?
Ano i ne. Záleží na konkrétním případu toho vězně. Pokud je to možné, tak ano, ale v některých případech to nemusí být bezpečné. Když ten člověk zůstane ve vlasti a neemigruje, tak musí být opatrný. Ale v případech, kdy to možné je, tak s nimi spolupracujeme a situaci monitorujeme.

Jsou pro nás velmi cenným zdrojem informací toho, jak to v té zemi skutečně vypadá, jaké je prostředí mezi politickými vězni nebo místním disentem. Zároveň mohou pomoci vytipovat osoby, pro které se Amnesty může dál angažovat.

Důležité je samozřejmě také sdílení jejich příběhů. Dává to pak větší smysl celému projektu. Nejsilnější moment je, když člověk, který vyjde z vězení, následně nahraje video, ve kterém poděkuje všem lidem, kteří se za něj postavili a řekne, že se dostal ven třeba i díky Amnesty. Je to to, co motivuje lidi, aby na tom pracovali dál.

Akce nejen pro školáky

Kdo se do psaní dopisů zapojuje? Maraton je často prezentován na školách, píší je tedy především studenti? Máte obecně statistiku pisatelů?
Máme. Monitorujeme, jací lidé nebo organizace se do psaní dopisů zapojují. Školy jsou ve velmi silném zastoupení z řad pořadatelů. Pro vyučující je to totiž skvělý způsob, jak do výuky začlenit téma lidských práv. Děje se to často v rámci výuky českého i cizích jazyků nebo ZSV (základů společenské výchovy, pozn. red.).

Je skandální, když ombudsman odmítá bránit práva Romů, míní ředitelka Amnesty International Sokačová

Číst článek

Ale školy nejsou zdaleka jediným subjektem, který se do Maratonu zapojuje. Kromě individuálních pisatelů se zapojují neziskové organizace, které pracují na dílčích lidskoprávních problémech. Jak jsem říkala, každý případ zvedá nějaké konkrétní téma – například migrace. Ve velkém se tedy zapojují migrační organizace. Pak tam máme environmentální případ, takže se zapojují organizace zainteresované do této problematiky. Tohle je tedy takový rozšiřující se trend, který nám pomáhá rozšířit kampaň k relevantnímu publiku.

Dále se zapojují kavárny, různé kulturní instituce, knihovny, kina. Ty v rámci svých akcí, které jsou tematicky zaměřené na lidská práva, vyzvou lidi, aby napsali dopisy. Velký zájem je také ve Skautu, zapojují se ale třeba také kostely v rámci předvánočních mší a předvánočních dobrých skutků.

Zmínily jsme, že Maraton odstartoval 25. listopadu. Kdy se dostane do cílové rovinky? Kdy je poslední termín, kdy lidé mohou psát dopisy?
Já bych zdůraznila dva momenty kampaně. Jeden z nich je 10. prosince, na který připadá Den lidských práv, kdy kampaň vrcholí a nejvíce akcí probíhá v tomto období. Oficiálně kampaň končí 16. prosince. Ale víme, že spousta lidí píše dopisy na 24. prosince, když se sejdou s rodinou. Nicméně lidé píšou dopisy už teď, máme nahlášených 300 napsaných dopisů. Máme to formálně ohraničené, přestože se lidé zapojují jak dřív, tak později.

Chceme to ale koncentrovat do měsíce, dvou a odeslat to ideálně do konce roku. Je důležité samozřejmě ne kdy se ten dopis napíše, ale kdy dojde do té země k tomu konkrétnímu vězni.

Maraton psaní dopisů

  • koná se pod záštitou Amnesty International, apolitického a nezávislého hnutí zaměřujícího se na lidská práva
  • celosvětové má dvacetiletou tradici, v Česku se letos uskuteční 11. ročník
  • navazuje na dopisové akce, které Amnesty organizuje již od svého vzniku v roce 1961
  • jedním z těch, za které lidé posílali podpůrné dopisy a výzvy, byl také někdejší československý prezident Václav Havel

Anna Urbanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme