Stereotypy jsou neviditelné kvóty. My je potřebujeme viditelné a pro ženy, tvrdí socioložka Jarkovská

Mezinárodní den žen, který připadá na 8. března, je svátek oslavující boj za práva, nikoliv oslava ženskosti, upozorňuje socioložka Lucie Jarkovská v pořadu Host dne na Moravě. Nešlo ale jen o volební práva. „Tyto aspirace máme i dnes jako feministické hnutí,“ doplňuje aktivistka a publicistka Maja Vusilović a dodává, že v současnosti může jít například o otázku kvót, které by do některých zaměstnání a rolí vpustily více žen.

Tento článek je více než rok starý.

Brno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

protest - demonstrace - feminismus

„Boj o rovnoprávnost není lineární. Nemůžeme se dopracovat k nějakému zákonu a říct, že teď už to skončilo. Práva jsou křehká,“ připomíná publicistka Maja Vusilović | Zdroj: Pixabay | CC0 1.0

V Česku stále není rovnoprávnost mužů a žen, je přesvědčená Maja Vusilović z feministického a queer kolektivu Sdruženy. „Stále bojujeme s tím, že ženy jsou ohodnocené mnohem méně než muži, tomu se říká gender pay gap. Také vidíme, že ženy vykonávají výrazně více péče, tedy práce, která není ohodnocena vůbec,“ upozorňuje.

Přehrát

00:00 / 00:00

Hosté Dne na Moravě: Lucie Jarkovská z Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a publicistka Maja Vusilović

Přesto se to postupně lepší, připomíná socioložka socioložka Jarkovská z brněnské Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity: „Pamatuju si doby, kdy byly matky na rodičovské vyloučené z výdelečné činnosti a muži vyloučení z možnosti nastoupit na rodičovskou dovolenou.“

V zaměstnáních ale stále existují neviditelné kvóty. „Když to necháme takzvaně přirozeně, tak začnou fungovat mechanismy, které jsou vlastně diskriminační,“ říká Jarkovská.

„Když přemýšlíme o některých pozicích a profesích, tak to podléhá genderově asymetrickému pohledu. A ve stereotypech existují neviditelné kvóty, které na vyšší místa dosadí muže. Ženy vypadnou, přestože oficiální kvóty neexistují. Z toho důvodu přichází zavedení viditelných kvót,“ vysvětluje socioložka.

Ženy mají o 16 procent menší výplatu než muži. ‚Ti tento problém podhodnocují,‘ připomíná expertka

Číst článek

„Není to tak, že tam dáme buď schopného muže, nebo neschopnou ženu. Ale máme-li na jedno místo dva stejně kvalifikované uchazeče, jednoho muže a jednoho ženu, pak dáme přednost ženě. A když budeme hledat důvody, proč to nejde, tak je vždy najdeme,“ je přesvědčená socioložka a doplňuje:

„Když se řekne, kdo je dobrý šéf, tak si mnoho lidí představí někoho, kdo umí bouchnout do stolu. Ale čím dál víc se mluví o tom, že tohle není ideální, že lepší je někdo, kdo umí komunikovat a naslouchat. A najednou se tyto charakteristiky mnohem víc začínají blížit tomu, jak smýšlíme o ženách.“

Když se režim zalekne

Mezinárodní den žen začal jako stávka newyorských švadlen, které stejně jako další ženy po světe pracovaly v otřesných a nebezpečných podmínkách a zároveň pobíraly jen zlomek toho, co muži. Když v newyorské továrně vypukl požár, ženy nemohly utéct, protože je majitelé továrny v práci zamykali a ženy nemohly ani na záchod. Právě jejich pohřeb se stal velkou demonstrací.

Česko má nejmenší podíl žen ve vědě a výzkumu v Evropě. Změnit to můžou nová pravidla grantů

Číst článek

V Československu sklouzl svátek k oslavě tradičního ženství prostřednictvím Mezinárodního dne žen až v době normalizace – v roce 1974 to tak pojal na svém zasedání Svaz žen, připomíná socioložka Jarkovská.

„Režim v 50. letech na jedné straně velmi utlačoval, ale zároveň přišel s myšlenkou emancipace žen. V té době se narovnaly zákony, které v Západní Evropě přijali až mnohem později,“ upozorňuje socioložka.

„Narovnala se například práva dětí z mimomanželských svazků, umožnilo se právo žen na práci. Takže emigrantky z Československa sice unikly před politickou nesvobodou, ale zároveň vpadly do nesvobody genderové. Ještě v 70. letech v Německu potřebovaly souhlas manžela k tomu, aby mohly vykonávat placené zaměstnání,“ dodává Jarkovská.

„Boj o rovnoprávnost není lineární. Každý rok si musíme připomínat, že práva jsou křehká.“

Maja Vusilović

Podle ní se ale komunistický režim časem sám zalekl ženské emancipace a v době normalizace začal klást mnohem větší důraz na tradiční rodinu a tradiční rozdělení rolí.

„Boj o rovnoprávnost není lineární. Nemůžeme se dopracovat k nějakému zákonu a říct, že teď už  to skončilo a už nemusíme usilovat o něco většího. I to musíme udržovat, a proto je tady i Mezinárodní den žen – každý rok si musíme připomínat, že ta práva jsou křehká,“ uzavírá Vusilović.

Poslechněte si celou debatu, audio je nahoře v článku.

Karolina Antlová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme