Porada s vesmírem je pro lidi jako Babiš formou posily, říká religionista Vojtíšek o víře Čechů

Po pěti letech v Česku proběhlo sčítání lidí chodících v neděli do kostela. Server iROZHLAS.cz se proto ptal religionisty Zdeňka Vojtíška, jak jsou na tom Češi s vírou a zda je u nás v oblibě věštění z karet. „Porady s vesmírem“ totiž praktikuje také premiér Andrej Babiš (ANO). „Právě v exponovaných rolích člověk potřebuje určité utvrzení,“ říká odborník. V rozhovoru mluví také o kultu zpěváka Karla Gotta či podobnosti sekt s konspiračními weby.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Religionista Zdeněk Vojtíšek, který se zabývá výzkumem kultů, sekt a nových náboženských hnutí | Foto: František Vlček / MAFRA | Zdroj: Profimedia

Česko v uplynulých týdnech zasáhla smrt zpěváka Karla Gotta. Jak jste vnímal truchlení českého národa?
Do souvislosti s náboženským životem české společnosti bych to asi nedával. Mám za to, že to prostě byl populární umělec a že láska určité části populace k němu je docela autentická. Můžeme se dohadovat, zda tento vztah není náhražkou za třeba chybějící vztahy v běžném životě, ale to jsou jen spekulace.

Mířila jsem spíš na to, jestli se s jeho úmrtím naplno neodkryl kult Karla Gotta?
Jako společnost máme bez pochyby tendence vytvářet osobnosti, uctívat je a zbožšťovat je. Odborně bychom asi řekli charismatizovat. Projevilo se to velmi jasně už na úmrtí českých hokejistů u Jaroslavle. Náboženských prvků v truchlení a v rétorice kolem jejich pohřbu tam byla celá řada. U Karla Gotta jsem to zatím nestudoval. V těchto mezních situacích se ale vždycky ukáže skrytá nepřiznaná religiozita. I lidé, kteří se považují za naprosto odříznuté od náboženství, v sobě mají určité představy, dogmata a city, které neumí vyjadřovat jinak než náboženským jazykem.

Karel Gott ve svazcích StB: Co tady dělají ti okupanti? Ať si jedou s tanky domů!

Číst článek

Ubývá lidí, kteří svým blízkým vypravují pohřeb. Přitom někteří se vydali přes celou republiku, aby uctili zpěvákovu památku. Čím to je?
Neochota k pohřbům má asi mnoho příčin. Jednou z nich by pravděpodobně byla i ostýchavost Čechů vůči náboženským otázkám. My konfrontaci s něčím, co nás přesahuje, co připomíná naši konečnost, nemáme z podstaty rádi. Nemáme to vyřešeno, nechceme to vidět, nechceme to slyšet a nechceme o tom ani mluvit. Je možné, že tato nechuť je právě překonána veřejným truchlením, kdy je to bezpečné a dotýká se nás to jenom do té míry, do které chceme. Není to situace, která by nás nějak přemohla.

Je vůbec podobné truchlení zdravé?
Když se lidé nenaučí dát průchod svým emocím na pohřbech svých nejbližších, tak aspoň dobře, že se naučí s emocemi pracovat náhražkově na velkých akcích. Je to ale můj soukromý názor. 

Porady s vesmírem

Jak Češi vnímají třeba okultismus nebo astrologii?
Míra obliby není přesně známá. Existují ale sociologická šetření, která říkají, že je větší než evropský průměr. Třeba co se týče důvěry v léčitele jsme až na špičce. Zdá se, že čím menší je důvěra k náboženským institucím, tím větší je důvěra k projevům náboženství, které nejsou vázány na instituci a které často ani nemají název náboženství. Nemáme rádi nejenom církev jako instituci, ale nemáme rádi ani náboženství. Pokud se ale něco prezentuje tak, že vlastně nejde o náboženství, ale novou vědu, kosmickou energii nebo že jde o něco pro naše zdraví, jako je jóga, meditace nebo jakási spiritualita, tak to v české společnosti s popularitou nemá problém. Spíš naopak.

Premiér Andrej Babiš (ANO) se opakovaně nechal slyšet, že se radí s vesmírem. Naposledy to řekl ve vysílání Českého rozhlasu Region. Je běžné, že politici a byznysmeni naslouchají kartářkám a věří horoskopům?
Je to stejně běžné jako u ostatních lidí. Politici a byznysmeni mohou být ale vystaveni větším tlakům a stresu. Potřebují se rozhodovat a nést za to odpovědnost. To je situace, kterou člověk těžko zvládá bez zakotvení v nadsvětské zkušenosti. Řekl bych, že dokonce mezi těmito exponovanými lidmi bude náchylnosti k různým formám religiozity více než u lidí, kteří nejsou vystaveni tak odpovědným rozhodnutím.

Může astrologie či věštění z karet podle vašeho názoru uspokojit i racionálně založeného člověka?
Já v to moc nevěřím. Myslím, že nikdo z nás moc racionálně založený není. Je to spíš o tom, do jaké míry jsme schopni si svá iracionální rozhodnutí racionalizovat. Jinak jsme ale všichni dost iracionální. Politici či byznysmeni na tom nejsou o nic lépe. V našem životě obvykle nerozhodují racionální řešení.

Právě v exponovaných rolích člověk potřebuje jistotu. Potřebuje určité potvrzení, a proto je věštba naprosto ideální. Vezme vám tu odpovědnost. Můžete se poradit s vesmírem nebo čerpat energii ze stromu, to je vlastně jedno, je to prostě forma posily, která je velmi výhodná.

Podle religionisty Zdeňka Vojtíška fungují věštby jako povzbuzení pro rozhodnutí | Foto: František Vlček / MAFRA | Zdroj: Profimedia

Můžete to upřesnit?
Člověka to uklidní a vede ho to k tomu, aby do toho rozhodnutí vstoupil. Zda jsou ta rozhodnutí dobrá, nebo špatná, to je samozřejmě otázka, ale jde o vnitřní přesvědčení a jistotu.

Tudíž jde spíše o formu ujištění, než že by došlo ke zvrácení původního rozhodnutí?
Ano. Myslím, že je to typické i pro tuto malou okultní religiozitu. Člověk se především utvrzuje. Málokdy se stane, že by vám někdo z poskytovatelů těchto služeb řekl, abyste to udělali úplně naopak, než si myslíte. Spíše vás povede. Vy si z jejich výroku vždy stejně vyberete to, co podvědomě chcete slyšet.

Není to tedy takové placebo?
Nic jiného bych v tom neviděl. Nevěřím, že by karty přinesly skutečné řešení. Věřím tomu, že věštba nebo horoskop přinášejí řešení, které se člověku v danou chvíli líbí.

Andreje Babiše k věštění z karet přivedla jeho manželka Monika. Funguje to tak i v běžném životě, že se lidé k podobným věcem dostávají přes své známé a blízké?
Určitě. Lidé mají vnitřní dojem, že to funguje, a to i v případě, kdy to nefunguje. To subjektivní přesvědčení bývá vysoké. A ten, kdo to pozná a prožije, má pochopitelně tendenci to doporučovat i dalším, takže se to populací docela nese. Jsou lidé, kteří jsou i veřejně viditelní a činí. Působí tak v tomto smyslu jako určití misionáři. Když to třeba zkouší nějaká celebrita, tak to konzumenti populární kultury pak chtějí také zkusit. Je to velice přirozený přenos od jednoho člověka ke druhému i skrze média.

Jak se v posledních letech proměnilo vnímání astrologie a dalších okultních věd? Je to tak, že se lidé dnes za jejich praktikování méně stydí?
Proměnilo se to naprosto radikálně. Ještě v první polovině dvacátého století by astrologie nebo homeopatie neměla šanci, byla ostuda o tom vůbec mluvit. Člověk byl podezírán z toho, že je hloupý, když věří něčemu, co bylo nazýváno babskými povídačkami. Na konci století se ale společenská atmosféra zcela změnila. Dneska se to bere vážně, je to seriózní zdroj pro rozhodování.

Češi nejsou ateisté

Katolická církev zkraje října opět po pěti letech sčítala návštěvníky bohoslužeb. Aktuální výsledky zatím nevíme. Posledně se ale ukázalo, že na nedělní mše chodí pravidelně přes 400 tisíc lidí. Je to podle vás hodně, nebo málo?
V evropském kontextu počet lidí chodících do kostela není nejmenší, je to ale stále nízké číslo. Pokud dobře počítám, je to asi pět procent obyvatelstva. Na druhou stranu se nezdá, že by se návštěvnost bohoslužeb v posledních třiceti letech výrazně změnila. Musíme vzít na vědomí, že je něco jiného chodit do kostela a něco jiného se k církvím přihlásit. To při posledním sčítání lidu v roce 2011 udělalo asi milion lidí.

Kolik lidí chodí v neděli do kostela? Katolická církev sčítá po pěti letech návštěvníky bohoslužeb

Číst článek

Takže rozdíl mezi těmi, kdo se hlásí a kdo opravdu chodí, je u nás pořád ještě poměrně markantní, byť se v posledních letech hodně snížil. Není ale třeba zdaleka tak velký jako v Rusku. K pravoslaví se tam hlásí zhruba sedmdesát procent lidí, do kostela jich ale chodí zhruba tolik co u nás. 

Do roku 2004 počet lidí chodících na bohoslužby mírně klesal. Teď to vypadá, že by mohl mít vzestupnou tendenci. Znamená to, že se lidé začali více upínat k víře?
Zdá se, že se trend opravdu trochu obrací. Řekl bych, že se to děje z podobného důvodu jako všude na světě. Globalizace vytváří určitý tlak na národní a kulturní identitu. Určité procento lidí na to v poslední době slyší a reaguje tak, že se rozpomíná na křesťanské kořeny a v obraně proti globalizačním tlakům argumentuje třeba i křesťanskými hodnotami.

Při posledním sčítání lidu v roce 2011 se k jednotlivým církvím přihlásilo přes milion lidí, k víře dvojnásobek. To přece není malé číslo. Je tedy to, že jsou Češi národ ateistů, mýtus?
Je to naprostý mýtus. Pro českou společnost je charakteristická extrémní nedůvěra k náboženským institucím. Kořeny to má patrně v 19. století v době národního obrození, kdy se česká identita dostala do rozporu s náboženskou identitou. Od té doby si nevážíme církví a nemáme je rádi.

Slovo ateista říká především to, že se distancuji od církví a chci od nich mít pokoj. Velmi málo to ale vypovídá o mé osobní víře. A už vůbec nic to nevypovídá o religiozitě všedního dne, která je u nás velmi populární, obvykle se ale za náboženství nepovažuje. Mám tím na mysli věštby nebo zlepšení zdraví a mysli.

Takže to vychází z české historie. Vzdělání ani výchova s tím nesouvisí?
Vzdělání na to nemá vliv. Ten ostražitý postoj vůči církvím prochází všemi vzdělanostními kategoriemi.

Fake news jako podivnost

Vy se specializujete na sekty. Už dříve jste je dával do spojitosti s aktuální vlnou dezinformací a konspiračních webů. Mohl byste popsat, v čem vidíte tu souvislost?
Konspirační teorie připomínají některé prvky náboženského myšlení, které je fundamentalistické a apokalyptické. Myšlení, které se staví na obranu před vnějším světem, protože se mu nelíbí, kam směřuje. Zdá se, že konspirace se vždy vyvíjely paralelně s náboženstvím, respektive v náboženském kontextu. Dnes je spousta konspiračních teorií zdánlivě nenáboženských.

Vlivný, pěšák a falešný. ‚Jsem vlastenka, otevírám lidem oči,‘ tvrdí jedna z vypátraných trollů

Číst článek

Jak to myslíte?
Konspirační teorie mají styčné body jako je hrozící apokalypsa, spiknutí, rozdělení lidí na dobré a zlé, tedy na konspirátory a na ty, kteří konspirace odhalují. To černobílé vidění připomíná fundamentalistické typy náboženství a zkušenost ukazuje, že to jde ruku v ruce. Konspirativismus je ale zatím velmi málo odborně zpracován. Nedá se tedy přesně říct, kam celý jev zařadit a jak by měl být jeho vztah s náboženstvím přesně definován.

Vnímáte dezinformace a konspirační teorie jako nebezpečí pro českou společnost?
Je to logický důsledek toho, že dnes máme obrovské množství informací, ale jsme naprosto bezmocní ohledně řešení těch problémů. Řekl bych, že tady je i jádro konspirační psychologie. Když jsme tak bezmocní, někdo jiný musí být mocný a tahat za provázky. Panuje pak představa, že existuje nějaká konspirace, která to všechno způsobuje. Je to tedy určitá kompenzace bezmoci. Společensky je to podivný jev, ale zdá se mi docela pochopitelný.

Asi to může způsobit množství zla. Víme, co způsobily konspirace o židech a jak třeba mohou vyhrocovat situaci konspirace o muslimech nebo o uprchlících. Tady bych řekl, že to jako určité nebezpečí vnímám. Nemám ale recept na to, jak tomu čelit. Podle mého názoru je to hluboce vryto do toho našeho současného prožívání.

Kristýna Guryčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme