Vyšší vzdělání znamená delší život, zvlášť u mužů. Ve Visegrádu ho prodlužuje víc než jinde. Proč?

Jan Boček a Kristína Zákopčanová |

Čtěte dále

Zatímco u italských mužů činí rozdíl v naději dožití mezi vysokoškoláky a těmi se základním vzděláním čtyři roky, u slovenských šestnáct let, u českých pak jedenáct. Jak lze vyčíst ze statistik, střední Evropa v rámci starého kontinentu vyčnívá.

Lepší vzdělání obvykle znamená delší život. U mužů se tento jev projevuje podstatně víc než u žen. Jde o téměř univerzální zákonitost, ukazují ji data z většiny vyspělých zemí.

V zemích visegrádské čtyřky, tedy Česka, Slovenska, Polska a Maďarska, je ale rozdíl mimořádně vysoký.

Zdroj: ECHI

U žen vzdělání nehraje takovou roli a země střední Evropy tolik nevyčnívají. Výjimkou je opět Slovensko.

Zdroj: ECHI

V datech Eurostatu nicméně u tohoto ukazatele řada zemí chybí, také česká data byla v posledních letech stažena. Dokument Nerovnosti v dlouhověkosti podle vzdělání Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), upozorňuje, proč: česká, slovenská a belgická data postrádají u části zemřelých údaj o vzdělání.

„Za ukazatel délky života je primárně zodpovědný Český statistický úřad, nicméně pravděpodobně došlo k tomu, že v důsledku nedostatečné kvality bylo od předávání a zveřejnění těchto dat do zahraničí upuštěno,“ upozorňuje server iROZHLAS.cz Šárka Daňková z Ústavu zdravotnických informací a statistiky.

Od moru ke covidu: unikátní data, jak se měnily příčiny úmrtí Čechů od císaře pána do dneška

„Bohužel v České republice jsou aktuálně data o vzdělání u zesnulých sbírána primárně formou listu o prohlídce zemřelého, kdy je lékař vyzván, aby uvedl nejvyšší ukončené vzdělání zemřelého,“ pokračuje. „Nicméně ne vždy je v možnostech lékaře toto při prohlídce zemřelého zjistit. Někdy je proto informace doplňována matrikou, přesto se v řadě případů nepodaří vzdělání zjistit. Podíl osob, u nichž nebylo vzdělání zjištěno, je dlouhodobě vysoký a vyrostl z 66 procent v roce 2013 na 78 procent v roce 2019.“

„Výhled je těžké nyní předjímat, nicméně věříme, že by se mohlo najít řešení, jak data za zemřelé provázat s jiným administrativním zdrojem, který by informaci o vzdělání obsahoval. Získávání této informace prostřednictvím LPZ od lékařů není optimální cestou,“ dodává Daňková.

Časová řada z let 2007 až 2017, kdy byla česká data dostupná, skutečně ukazuje trendy, jež těžko mohly vzniknout jinak než změnou metodiky.

Zdroj: ECHI

Vysokoškolákům upadá zdraví pomaleji

Značné rozdíly mezi zdravotním stavem absolventů vysokých, středních a základních škol naznačují také subjektivnější data: jak respondenti vnímají své zdraví. Pocházejí z každoročního celoevropského výběrového šetření životních podmínek EU-SILC.

Zdroj: Eurostat

U obou pohlaví se tentokrát ukazuje podobný obraz – vysokoškoláci zůstávají ohledně svého zdraví optimističtí déle.

Zdroj: Eurostat

Podobně vypadají i křivky, kde místo vzdělání sledujeme příjmy – místo vysokoškoláků a lidí se základním vzděláním monitorujeme pětinu lidí s nejvyššími a pětinu s nejnižšími příjmy. Oba ukazatele úzce souvisí, jelikož vyšší vzdělání obvykle znamená také vyšší příjem.

Jak nicméně naznačuje nedávná studie Rakušana Wolfganga Lutze, globálně podmiňuje zdravotní stav a délku života vzdělání silněji než příjmy.

Když opět porovnáme evropské země, znovu se vynoří známý trend: zdravotní rozdíly mezi lépe a hůř vzdělanými jsou opět největší v zemích Visegrádu.

Zdroj: Eurostat

Rozdílný životní styl – kromě pití

Jednoduchá odpověď na otázku, proč vysokoškolský titul všude po světě prodlužuje život, je ve zdravějším životním stylu a aktivnějším přístupu ke zdravotní péči.

Zdroj: ECHI

Největší propast ukazují data o obezitě a pravidelném kouření, o něco menší rozdíly pak pravidelné cvičení a konzumace zeleniny. Podobný trend je u charakteristik, které ukazují na vztah k lékařské péči. Ukazatel nenaplněných zdravotních potřeb je u všech skupin překvapivě nízký, výhoda vzdělání – a tedy vyšších příjmů – je zde evidentní.

Jediný ukazatel, který jde proti proudu, je nárazové intenzivní pití alkoholu. V něm se vyšší vzdělání projevuje častější konzumací. Podobně se chovají i další indikátory spotřeby alkoholu – celková spotřeba a rizikové pití.

„Vysokoškolačky opravdu pijí hodně, přebírají vzorce chování od mužů,“ upozorňuje Dana Hamplová ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR, která se zabývá tématy zdraví a sociálních nerovností.

„Nejsem si ale jistá, jestli dovedeme právě pití alkoholu v průzkumech dobře zachytit. Pro zdraví je důležitý rozdíl mezi pitím třeba vína a tvrdého alkoholu, přitom se obvykle měří takzvané standardní nápoje, kde se mezi nimi nerozlišuje. U vysokoškoláků je běžné, že si denně dají dvě deci, což i řada lékařů doporučuje, a rozhodně to není tak škodlivé, jako nárazové pití tvrdého alkoholu.“

„Obě skupiny mají rozdílné vnímání, co to je třeba rizikové pití,“ doplňuje ji Tomáš Doseděl z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. „Srovnatelná čísla ale taky můžou znamenat to, že manažerské profese, spojené s vysokoškolským vzděláním, vedou k většímu stresu a pití z tohoto důvodu.“

Unikátní výzkum: česká společnost se nedělí na dva tábory, ale do šesti tříd. Zjistěte, do které patříte vy

Horníci a kadeřnice

„Rozdíly v životním stylu – a tím pádem i v naději dožití – úzce souvisí s jazykem, kterým obě skupiny mluví,“ vysvětluje Doseděl mechanismus, který spojuje vzdělání a životní styl. „Pokud se v ordinaci setká vzdělaný lékař se vzdělaným pacientem, lépe si rozumí a více si důvěřují. Mají totiž podobný kulturní kapitál, jak o něm psal už sociolog Pierre Bourdieu.“

„Představte si situaci, kdy k lékaři přijde člověk s nižším vzděláním,“ pokračuje. „Lékař hůře pochopí, když mu popíše svoje symptomy. Naopak pacient zase nemusí porozumět diagnóze nebo léčbě. Z řady výzkumů vyplývá, že pacienti s nižším vzděláním hůře dodržují pokyny lékaře, méně při své léčbě spolupracují. Zkrátka pokynům nerozumí a nevidí v nich smysl.“

„Lidé se základním vzděláním se obvykle živí fyzickou prací, která je jednak rizikovější, jednak se tělo rychleji opotřebuje,“ přidává další argument pro rozdílnou naději dožití Hamplová.

Podobně sociologové vysvětlují také to, proč u mužů hraje vzdělání mnohem větší roli než u žen.

„Muži víc riskují a mají méně zdravý životní styl,“ komentuje Doseděl. „Ví to i příroda, na každých 100 žen se narodí třeba 105 mužů, ale zároveň dříve zemřou. Změna chování spojená se vzděláním pak má větší vliv než u žen.“

„Všimněte si, že muži a ženy se základním vzděláním mají úplně jiná povolání,“ doplňuje Hamplová. „Muži typicky dělají fyzicky náročné a nebezpečné práce – pracují třeba jako horníci – zatímco u žen jsou to práce jako kadeřnice.“

Proč Visegrád? Úzká elita

Proč se ale zmíněné faktory silněji projevují v zemích střední Evropy než jinde?

Data za 100 let: Češky žijí o šest let déle než muži i díky poválečným změnám, zaostávat jsme začali za Husáka

„Důvod musíme hledat v minulosti,“ odpovídá Doseděl. „Máme podstatně méně lidí se základním vzděláním než většina Evropy. Na úrovni EU je to cca 20 procent, u nás 12 procent. A podobně je to s vysokoškoláky, v unii je to 30 procent, u nás 18 procent. Takže obě skupiny jsou u nás menší a specifičtější než v Evropě, což může mít vliv na jejich chování.“

„Ta skupina, která dnes umírá, studovala ještě za socialismu,“ rozvíjí argument Hamplová. „Tehdy na vysoké škole mohl studovat jen zlomek společnosti. Takže musíme brát v úvahu, že dnes srovnáváme úmrtnost velmi malé skupiny tehdejších elit se zbytkem společnosti. A podobně to zřejmě bude vypadat i v ostatních postkomunistických zemích.“

Jan Boček a Kristína Zákopčanová