EURO 2020

Česko 0:1 Anglie

Moře nechává přežít jen připravené. Za bouře se spí ‚na rozjetou žábu‘, usmívá se námořník

Zdeněk Chramosta pracoval 38 let jako námořník. Na mořích zažil požáry, stovky tun ledu na palubě nebo chvíle, kdy bouře hnala porouchanou loď na skaliska a jen na jeho umu záleželo, zda zachrání loď i posádku.

Pardubice Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zdeněk Chramosta se vyučil kovoobráběčem a už v době, kdy se plavil po světových mořích, vystudoval v polském Štětíně strojní inženýrství. Na lodích začínal od píky jako pomocný strojník a vypracoval se na šéfinženýra na záoceánských lodích.

Přehrát

00:00 / 00:00

Za bouře se loď vodotěsně zavře a nikdo nesmí na palubu. Zdeněk Chramosta zažil na lodi i 400tunovou námrazu

Na svoji první plavbu se nalodil v roce 1978 v dnes chorvatském Ploče.

„Poprvé jsem se plavil do Sýrie, najednou jsem se octnul v Asii, přístav Latákie, zlaté uličky. Koukal jsem jako puk. Starší námořníci se mi nepodivovali, ale říkali: ‚Jen počkej, ještě uvidíš‘. A měli pravdu. Za těch 38 let jsem toho viděl opravdu hodně,“ vzpomíná pro pardubický rozhlas Chramosta.

Začínal pod vlajkou Československé námořní plavby, pracoval pro Němce i Nory. Mořská nemoc ho trápila prvních pět let služby. Postupně se to zlepšovalo, až si organizmus zvykl. Zpočátku podepisoval smlouvu na 9 až 12 měsíců na moři. „Skutečně se mi stalo, že jsem se jeden rok, jeden měsíc a 27 dní nedostal domů,“ počítá muž, který strávil na moři čistého času 21 let 3 měsíce a 27 dní.

Později už jako důstojník trávil na moři čtyři měsíce a následovalo stejně dlouhé volno. „U Norů a u Němců jsem pracoval tak 10 až 12 hodin denně. Čtyři měsíce, sedm dní v týdnu. Pak jste vymačkaný jako citrón,“ vzpomíná.

Poslouchá i ve spánku

Strojník dělá úplně všechno. „Není to jen strojovna, ale vše na lodi. Všechno od kafemlejnku v kuchyni, až po lodní motor musíte opravit sám,“ přibližuje.

Lodní motor je velký jako třípatrový dům. Vrtání válců je od 60 do 90 centimetrů,“ uvádí pro představu dnes už penzista.

Lodní motor má velikost třípatrového domu. Takhle obrovský je rozvodový řetěz | Foto: | Zdroj: archiv Zdeňka Chramosty | ©

Dobrý strojník motor podle něj slyší: „Už si na zvuk motoru tak zvyknete, že vás třeba probudí, když se začne ozývat nějaký problém.“ Dnes už vše hlídají počítače.

Posádky na lodích byly mnohonárodnostní. Zažil podle velikosti lodí posádky od jedenácti do víc než třiceti mužů. Jednou se sešlo na palubě osm národností. Chramosta mluví anglicky, polsky a rusky.

Klíčovým mužem posádky je podle něj kuchař: „Na lodi se říká, že kapitán je hned první po bohu a hned po něm je kuchař. Ten vytváří atmosféru. Pokud je mizernej kuchař, tak to znamená velice nespokojenou posádku, a to může přerůst až ve vzpouru.“

Námořníci spí jako rozjetá žába

Na lodích zažil požáry, ale i dramatické situace, kdy bouře hnala loď na skalisko. „Snad nejhorší bylo, když nám za bouře selhal motor. Už jsme se chystali na opuštění lodě, ale na poslední chvíli se nám podařilo stroj nahodit.“

Na Antarktidu s batoletem. „S mořskou nemocí se dítě přebaluje špatně,“ popisují manželé Denkovi

Číst článek

Při plavbě do Kanady namrzlo na palubě 400 tun ledu. Za bouře se loď vodotěsně zavře a nikdo nesmí na palubu.

Námořníci mají podle něj specifickou techniku spánku. „Spí se systémem rozjeté žáby. Ruce nohy roztažený, abyste nespadl z postele,“ usmívá se strojní inženýr na penzi.

Moře stále miluje a rád na něj vzpomíná. „Moře nechává přežít připravené. Moře vám učaruje. Jestliže jednou ty svoje toulavý boty smočíte do moře, tak vám nikdy nevyschnou a budete po něm toužit pořád,“ vyznává se dnes už 70letý Zdeněk Chramosta.

Zdeněk Chramosta na palubě při plavbě Panamským průplavem | Foto: | Zdroj: archiv Zdeňka Chramosty | ©

Jiří Fremuth Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme