Bojovala proti rasismu i nacistům. Ostatky slavné Josephine Bakerové mohou do pařížského Pantheonu
„Černá Venuše“ - tak se říkalo francouzské tanečnici amerického původu Josephine Bakerové. Americký sen se jí vyplnil v Paříži, kde se proslavila v dvacátých letech v éře jazzu. Francii svůj úspěch nezůstala dlužná, za druhé světové války spolupracovala s odbojem. Teď, skoro 50 let po smrti, jí Francie chystá tu největší poctu - její ostatky můžou být uložené v pařížském Pantheonu. Zřejmě k tomu ale nedojde.
V Pantheonu jsou pohřbeni hrdinové Francie. Jedná se například o filozofy jako Voltaire, spisovatele jako Alexandre Dumas nebo Victor Hugo, dále vědce a politiky.
Josephine Bakerová si poctu být pohřbena mezi velikány vysloužila nejen tím, že byla slavnou tanečnicí, zpěvačkou a herečkou, ale také se za války aktivně zapojila do odboje.
‚Hlas milionů básní.‘ Ve věku 93 let zemřela ikona francouzského šansonu Juliette Gréco
Číst článek
Po válce za své zásluhy dostala válečný kříž a řád čestné legie. Možnost uložení ostatků v pařížském Pantheonu, o kterém může rozhodnout pouze francouzský prezident, což Emmanuel Macron udělal už v červenci, je výraz uznání za její statečnost.
Rodina Bakerové o to usilovala osm let. Letos 8. května založil esejista Laurent Kuperman petici, kterou podepsalo na 38 tisíc lidí.
Bakerovou oceňují Francouzi nejen jako první černošskou mezinárodní hvězdu a múzu kubistů, ale hlavně jako bojovnici proti nacismu a jako aktivistku v boji za občanská práva amerických černochů v 60. letech.
Symbol Francie bez rasismu
V roce 1963 se spolu s Martinem Lutherem Kingem zúčastnila pochodu na Washington, při kterém na sobě měla francouzskou uniformu se všemi vyznamenáními za statečnost. Francouzský filozof Pascal Bruckner, který rovněž lobboval za převoz ostatků do Pantheonu, označil Bakerovou za symbol Francie, která není rasistická.
Slavnostní uložení ostatků je naplánované na 30. listopadu, tedy datum výročí svatby Bakerové s jejím manželem Jeanem Lionem, díky němuž získala v roce 1937 francouzské občanství. Nejspíše k němu však nedojde.
Obřad není povinný a děti Bakerové trvají na tom, že jejich matka zůstane na hřbitově v Monaku po boku svého muže a jednoho ze synů. V Pantheonu by jako alternativu uvítaly pamětní desku nebo symbolický náhrobek.
Dojemné shledání po 75 letech. Americký veterán se vrátil do Francie, kde se setkal s bývalou láskou
Číst článek
Bakerová měla být šestou ženou, jež je v Pantheonu pohřbená, přitom první tmavé pleti. Naposledy tam Francouzi pohřbili před třemi lety Simone Veilovou, bývalou političku, ministryni zdravotnictví, předsedkyni Evropského parlamentu a ženu, která přežila holokaust a prosazovala právo ženy rozhodnout se o interrupci.
Výtěžky dávala odboji
Josephine Bakerová se narodila v roce 1906 v Saint Louis v americkém státě Missouri. Tehdy se jmenovala Freda Josephine McDonaldová. Poměrně brzy se rozhodla, že bude tanečnice, dostala se až do New Yorku na Broadway a v roce 1925 do Paříže. Tam se proslavila jednak charlestonem a pak také například ve Folies-Bergère, slavným tancem v sukýnce z umělých banánů. Následně začala zpívat a hrát.
V rámci pomoci odboji využívala své slávy. Před úředníky, kteří po ní loudili podpis, ukrývala v šatech tajné vzkazy, sbírala informace o pozicích německých vojsk a výtěžky z koncertů dávala odboji. Za války rovněž spolupracovala s Červeným křížem.
Když největší konflikt v historii lidstva skončil, začala adoptovat děti. Ty byly různých národností a vyznání a bylo jich dohromady 12. Své rodině údajně říkala ‚duhový kmen‘.
Zemřela v roce 1975, v necelých 70 letech. Její syn Brian Bouillon Baker, kterému je 64 let, řekl, že jeho matka nebyla žádná intelektuálka, ale statečná ženská se selským rozumem.
