Vyrovnání se smrtí je kvůli opatřením obtížnější. Sdílení smutku je přitom podle odborníků zásadní
S tím, jak přibývá počet obětí koronaviru v Česku, stoupá i množství lidí, kteří se se svými blízkými nemohli kvůli protiepidemickým opatřením patřičně rozloučit. Od začátku pandemie zemřelo v zemi přes 27 tisíc lidí s nemocí covid-19. Pozůstalí přitom často nemohli a stále nemůžou sdílet smutek s dalšími příbuznými, jak to bývalo běžné před koronavirovou érou.
Haně Krejčí z Teplic zemřela loni v prosinci babička. Do nemocnice ji rodina odvezla se zánětem žlučníku, po týdnu hospitalizace měla navíc žena pozitivní test na koronavirus. Poslední chvíle s babičkou Hana ani její příbuzní strávit nemohli. „Poslední, kdo ji viděl, byla moje maminka, která ji do nemocnice vezla. Ani komunikace přes mobilní telefon nebyla úplně jednoduchá, protože babička byla trochu mimo sebe. Vlastně se nám doma nedýchalo úplně dobře. Když jsme se dozvěděli, že je covid pozitivní, tak nám bylo jasné, že šance na to, že se vrátí domů, jsou poměrně malé,“ říká.
Ztráta blízkých i omezené možnosti, jak smutek sdílet s ostatními. To trápí pozůstalé, kteří se musí vyrovnávat se smrtí v době pandemie
I když v nemocnicích platí zákaz návštěv, příbuzní pacientů v takzvaném terminálním stadiu nemoci mají výjimku. Místopředseda České společnosti paliativní medicíny Ondřej Sláma ale upozorňuje na to, že i když se oproti minulému jaru přístup ve většině nemocnic zlepšil, zajistit důstojné rozloučení stále není jednoduché. „Logistika toho celého je složitá, navíc pacientů je na pokoji často hodně. Příbuzní přicházejí na vícelůžkový pokoj, kde mohou setrvat řádově spíše minuty než desítky minut a pak musí pokoj opustit. Je to určitý kompromis v mezích možného, který je určitě lepší než nic, ale má daleko k ideálu.“
Nastartování vzpomínek
Omezení spojená s pandemií ovlivňují i pohřby. Podle platných pravidel se smí posledního rozloučení účastnit maximálně 15 lidí. Předseda Asociace pohřebních služeb Jaroslav Mangl ale připouští, že většina pohřebních ústavů vyšší počet účastníků na obřadu toleruje. „Někde odpočítávají lidi, ale většinou ne. Dbáme na to, aby lidi měli ochranu, to je samozřejmé. Jsou tam stejně jen 15 minut,“ vysvětluje.
Příbuzní a přátelé zemřelého se navíc po obřadu nemůžou nikde sejít a na mrtvého zavzpomínat. Pro mnohé je přitom i takové rozloučení důležité. „Poprvé se může trochu uvolnit atmosféra, dojít ke vzpomínání, k ukazování fotek, vyprávění vtipných historek,“ říká Petra Černá z Poradny organizace Cesta domů, která mimo jiné pomáhá i pozůstalým. „Pohřeb sám bývá hodně tíživý a tohle může být nastartování vzpomínání na člověka, což teď chybí.“
Na pohřbu zesnulého s covidem může být otevřená rakev. Povinnost užití vaků ministerstva zrušila
Číst článek
Při truchlení teď lidem kvůli uzavřeným školám, karanténě nebo práci z domova často chybí i samota nebo naopak možnost přijít v kolektivu na jiné myšlenky. Černá ale zdůrazňuje, že truchlení je důležitým rituálem a ani v době protipandemických opatření by ho lidé neměli vynechat. „Může to být individuální rozloučení. Člověk vezme fotky, prohlédne je, zapálí svíčku, pustí si hudbu, kterou měl zemřelý rád. Může to být i rodinné rozloučení na dálku, kdy si všichni e-mailem napíšou nějakou vzpomínku,“ vyjmenovává.
Poradenství pro pozůstalé poskytuje vedle Cesty domů například organizace Vigvam nebo různé domácí hospice.
