Lékař bez hranic Šebek: Polní nemocnice je špatný nápad. Nehledejme spasitele, každý může být hrdina

  • Vláda ANO a ČSSD v pátek schválila vybudování polní nemocnice na výstavišti v pražských Letňanech.
  • Má nabídnout až 500 standardních a deset ventilovaných lůžek, což by mělo při případném náporu pacientů s koronavirem ulevit přetíženým zdravotnickým zařízením.
  • „Je to špatný nápad. Musí se podpořit hlavně lokální týmy v již fungujících nemocnicích,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz chirurg Nemocnice Na Františku a člen organizace Lékaři bez hranic Tomáš Šebek. S prací v terénu má bohaté zkušenosti - účastnil se misí v Afghánistánu či Jižním Súdánu.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zdravotníci z různých koutů se nejdříve budou muset naučit spolu žít, poté teprve budou poskytovat nějakou péči, říká Lékař bez hranic Tomáš Šebek | Zdroj: Tomáš Šebek

Jaké hlavní nevýhody a výhody spatřujete v polní nemocnici, která se připravuje na výstavišti v Letňanech? Můžete to srovnat například s vašimi zkušenostmi ze zahraničních misí?
Polní nemocnice má význam v momentě, kdy nemáte žádné jiné zdravotnické zařízení, žádnou jinou možnost, jak pacienty koncentrovat. Jde o systémy v rozvojových zemích, ve kterých je to jediná alternativa. Polní nemocnice nejsou jenom otázkou přístrojového nebo materiálního vybavení, ale hlavně vybavení personálního. Lidé tam musí být dobře koordinovaní, na určité úrovni edukace - poté můžete zapojit i nezdravotnický personál. Musíte je dobře zkoordinovat a máte jasně daný leadership.

Polní nemocnice v Letňanech

  • Výstavba záložní nemocnice na severu Prahy - v areálu výstaviště Letňany - má začít v pondělí. Vojáci ji jsou schopni vybudovat do deseti dnů.
  • Kapacita této polní nemocnice má být až 500 standardních a 10 ventilovaných lůžek.
  • Ministr zdravotnictví Roman Prymula (za ANO) řekl, že armáda zajistí péči o 200 lůžek, zbytek doplní civilní zdravotníci.
  • Prymula v pátek také uvedl, že se polní nemocnice začne využívat pouze v případě ohrožení kapacity ostatních nemocnic.

Více si přečtěte v našem článku.

Co se týče té české polní nemocnice, myslím si, že v momentě, kdy zde máme plně funkční systém poskytování péče cestou lůžkové a ambulantní složky a neuvěřitelně bohatou síť nemocnic, která už v tento moment se potýká s nedostatkem lidských zdrojů, není dobrý plán stavět nemocnici na okraji hlavního města v relativně malé kapacitě.

Myšlenka toho je špatná. Věřím tomu, že je možné nemocnici postavit a technicky ji vybavit. To všechno zvládne armáda perfektně. Ale není možné ji vybavit personálně. Zdravotníci z různých koutů se nejdříve budou muset naučit spolu žít, poté teprve budou poskytovat nějakou péči. Než takové týmy vycvičíte, je to otázkou dlouhých dnů, ne-li týdnů. Pokud polní nemocnice, tak cestou rozšiřování kapacit stávajících nemocnic – počínaje univerzitním, až potom těmi menšími, okresními. Rozhodně ne ale projekt na zelené louce.

Kolik personálu taková nemocnice potřebuje? Ministr zdravotnictví Roman Prymula (za ANO) v pátek upřesnil, že se v ní bude nacházet 500 standardních lůžek a deset ventilovaných.
Nemám informace, jak má ta nemocnice vypadat, takže mě berte s rezervou. Kdyby tam bylo pět set ventilovaných lůžek, tak tam potřebujete k jednomu lůžku minimálně jednu až dvě zdravotní sestry. Poté se vám počet lůžek násobí dvěma, třemi až čtyřmi koeficienty toho personálu, což znamená, že může až čtyřikrát převyšovat kapacitu těch lůžek.

Pokud se bavíme o standardní péči, tak si myslím, že je to otázka násobně menšího personálu. Je-li tam plánovaných deset lůžek pro ventilované pacienty, tak to vychází zhruba 25 až 50 lidí na tuto část a zbytek může být do dalších dvou až tří stovek. Ale pořád to bude personálně extrémně náročná záležitost – musíte myslet na lékaře, střední a nižší zdravotnický personál, uklízeče, techniky a tak dále.

Už teď ta kapacita není, natož ji poté nahnat do prostoru, který bude úplně nový. Nedovedu si představit, že by koordinace byla efektivní od prvního momentu. Hlavně je to zbytečné, protože si myslím, že kapacity v nemocnicích máme. Nemáme personál.

Myslíte si, že české zdravotnictví je v takovém stavu, že situaci s koronavirem ustojí? Má dostatečné kapacity pro pacienty s covidem i případně bez těchto 500 lůžek?
Neberte mě jako centrálního plánovače, ale věřil bych každému jednomu svému kolegovi, každé sestře, že bude pro pacienty dělat, co bude moci i v momentě, kdy by nastal apokalyptický scénář. Nejdůležitější je podpořit stávající lokální týmy a myslím si, že pokud řízení péče bude smysluplné a účelné, tak kapacita české zdravotnictví to řádově v několika týdnech může zvládnout.

Je to ale spíše otázka decentralizace než centrálního plánování - schopnost dávat větší kompetence na úrovni ředitelů jednotlivých nemocnic. Oni tu nemocnici totiž dobře znají a nemá smysl jim zbytečně plést hlavu a obtěžovat je centrálními nařízeními. Mezi tou sítí nemocnic je také potřeba udělat systém, který bude fungovat jako obří učící se organismus, ve kterém si nemocnice budou sdělovat své zkušenosti.

Rozhodně bych nepodceňoval zdravotníky, ale myslím si, že ta situace je až zbytečně mediálně dramatická.

Co jsou podle vašich zkušeností ty největší porodní bolesti, aby nová polní nemocnice fungovala správně? Je to právě ono sžití pracovníků v jeden tým?
Přesně tak. Vždycky je to o lidech. Můžete mít úplně jednoduché zdravotnické zařízení s limitovaným materiálním vybavením v absolutně primitivních podmínkách, ale pokud tam máte kvalifikovaný personál, který je schopný chovat se jako tým, tak máte vyhráno.

To je právě ten kámen úrazu – lidský faktor je mnohem důležitější než perfektně vybavená nemocnice v Letňanech. Tam bude buď personál, který bude zmatený a nebude kooperovat, nebo tam nakonec žádný personál nebude, protože bude primárně potřeba v těch stávajících zdravotnických kapacitách.

Jak to vůbec v takové polní nemocnici vypadá? Je to skutečně lůžko – plenta – lůžko?
Skutečně si můžete představit polní nemocnici jako v seriálu M.A.S.H. Akorát v rámci Lékařů bez hranic to není zelené, ale bílé. Stejnou zkušenost má i česká armáda. Celkově je ale snaha nemít obyčejné plátěné stany a přecházet radši k moderním materiálům, aby se to více a více podobalo nemocnici kamenné.

Podle poslední statistiky je nakaženo na 6200 zdravotnických pracovníků. Jak ochránit lékaře a zdravotní sestry před nákazou?
Je potřeba říct - ať je to číslo nakažených zdravotníků jakékoliv -, kolik z nich má standardní nebo mírný průběh koronavirové infekce a kolik jich skutečně potřebuje onu specializovanou ventilační péči. Abychom nemíchali hrušky s jablky. Druhá věc je, že zdravotníci jsou lidé. Mají rodiny, příbuzné, děti. Ochrana v domácích podmínkách poté působí úplně stejně jako ve zbytku populace.

Nemocnicím může chybět až 5000 lůžek, uvádí koordinátor intenzivní péče. Mají omezit zbytnou péči

Číst článek

Nemůžete zdravotníkovi zakázat kontakt se svými příbuznými jenom proto, aby byl připraven pro výkon své práce. Můžete samozřejmě připravit jiné podmínky, kdy se vracet do práce, aby kapacita v ten jeden moment byla maximální.

Mně jde hlava kolem z toho, že někteří zdravotníci jsou teď běžně na takzvaném home office, případně nejsou schopni si z organizačních důvodů vzájemně vypomoci v těch přetížených částech systému. Tam je potřeba soustředit veškerou energii a vykrýt tu kapacitu na hranici. Je zbytečné mít zdravotníky v záloze, kteří čekají na práci doma na telefonu.

Vy pracujete v pražské Nemocnici Na Františku. Jste v centru dění, nebo na home office?
Já jsem v tento moment po jedenácti měsících na otcovské dovolené, pátkem mi ale končí. Od příštího týdne se tedy účastním režimu v nemocnici. Zatím jsem pochopil, že část našeho týmu je aspoň částečně v režimu home office. Není to chyba řízení té jedné nemocnice, ale právě obecná a centralizovaná agenda řízení nemocnic.

Věřím, že se to v příštích dnech změní. Zdravotníky potřebujeme na místech a u lůžek, ne v kapacitách home office. Pokud mi příští týden řeknou, že místo své práce chirurga mám vypomáhat kolegům intenzivistům, tak s tím nemám vůbec žádný problém.

Máte zprávy z vaší nemocnice, jak tam situace vypadá? Máte naplněnou kapacitu?
Určitě nejsem vytržený z reálného prostředí. Sleduji uherskohradišťskou nemocnici, mám zprávy od kolegů z Brna, že kapacity jsou skutečně na hraně. Myslím si ale, že je to dané tím, že se systém ještě nenaučil využívat kapacity efektivně. To znamená posílit týmy provozu intenzivní péče i kapacitami mimo dané specializace.

Dovedu si představit, že relativně malý agilní tým studentů medicíny může v těch nemocnicích velmi dobře prospět. Ovšem představa, že je masově naženeme do nemocnice v Letňanech a oni tam budou vykonávat kvalitní a smysluplnou činnost, je naprostá blbost. Systém to hraničně zvládá, ale kapacity ještě nejsou čerpané tak, jak by měly být.

Devět krajů Česka má na semaforu červenou barvu, nákaza se v nich šíří prakticky nekontrolovaně

Číst článek

Jak velkou komplikací je omezování neakutních a naplánovaných zákroků? Není to z dlouhodobého hlediska ještě větší problém, než koronavirová epidemie?
V žádném případě nepůjde o zanedbání akutních zákroků, ty nadále v celé republice běží. Omezila se péče plánovaná. Z krátkodobého horizontu je to velmi racionální, kapacitu si musíme šetřit na nápor pacientů s koronavirem. To má svoji logiku. Ani ze střednědlouhodobého hlediska si nemyslím, že to způsobí velké škody.

Z dlouhodobého pohledu, se kterým už můžeme počítat, protože koronavirus zde máme od března, to může napáchat nedozírné škody v celé populaci. Pacienti se bojí chodit do zdravotnických zařízení, na druhou stranu je zařízení z důvodu omezování péče odmítají. To se poté může velmi nepěkně podepsat na kterémkoliv chronickém pacientovi, pacientech s onkologickými onemocněními.  

Na začátku září jste ve vysílání Českého rozhlasu Plus říkal, že se musíme zbavit pocitu domnělé bezpečnosti. Zbavili jsme se ho?
Myslím si, že to teď dochází každému jednomu občanu. Tato věc se nás dotýká, dostáváme se do situace, kdy plánujeme v podstatě apokalyptické scénáře a podmínky, jako bychom byli ve válečném stavu, zažili zemětřesení nebo s námi cloumala infekční choroba rozměru eboly.

Mrzí mě, že zatímco vlna solidarity na jaře byla obrovská a v podstatě jsme byli jako jeden muž, dnes minimálně sociální média dávají prostor pro vyjádření kde komu. Kvůli tomu se ve společnosti šíří negativní nálada.

Lékař bez hranic Šebek: Byl bych rád, abychom se v druhé vlně chovali trošku racionálněji

Číst článek

Odmítači základních hygienických opatřeních - včetně odmítání nosit roušku - mě osobně rozčilují. Je to minimum, co můžeme pro sebe udělat. Neděláme to jenom s ohledem na naše zdraví ale i s ohledem na zachování funkční ekonomiky. Na jednu stranu nechodit do restaurace s rouškou, na druhou plakat nad tím, že tu hospodu musím zavřít, jsou dvě rozdílné věci.

Hrozně bych si přál, aby se vlna solidarity znovu zvedla. Informace od vlády nejsou koherentní a já se lidem nedivím, že jsou zmatení. Proto bych byl strašně rád, aby namísto hledání jednoho velkého hrdiny a lídra, který nás všechny zachrání, si každý uvědomil, že tuto schopnost máme každý v rukou. Člověk dokáže přežít cokoliv, toto centrální řízení tomu trošku škodí.

Z rozhovorů mi připadá, že jste se trošku stavěl proti restriktivním opatřením. Jak to vnímáte nyní? 
V momentě, kdy přijde krize takovéhoto rozměru, tak by se každý brbral měl zařadit do řady a spočítat to vládě a politikům až ex post. Doopravdy je potřeba, abychom všichni táhli jedním směrem. Aby bylo v deseti milionech lidí co hlava, to názor, nikomu neprospěje.

Za dané situace bych všechna opatření respektoval. Na druhou stranu si myslím, že není na pořadu dne lockdown. Bojím se toho, že všechny prostředky nalijeme do této vlny, i když je všem jasné, že zřejmě není poslední. Nejsem tedy zastáncem absolutních restrikcí, ale spíš těch racionálních – všeho s mírou.

Vít Kubant Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme