Psycholožka, která pomáhá obětem online predátorů: Internet zcela smíchal světy dětí a dospělých

Pokud někdo náctileté vydírá, můžou mít velmi silné pocity, že jsou v absolutní pasti, ze které není cesta ven. Dítě se často uzavírá do sebe, přestává se vídat s kamarády a nezajímají ho koníčky, popisuje v rozhovoru pro Radiožurnál ředitelka Dětského krizového centra Zora Dušková varovné signály, které by žádný rodič neměl ignorovat.

Tento článek je více než rok starý.

Seriál Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Internet zcela smíchal svět dětí a svět dospělých bez bariér a to je veliké riziko, upozorňuje Zora Dušková z Dětského krizového centra

Internet zcela smíchal svět dětí a svět dospělých bez bariér a to je veliké riziko, upozorňuje Zora Dušková z Dětského krizového centra | Foto: Veronika Hlaváčová | Zdroj: Český rozhlas

Jak funguje dětské krizové centrum?
Terapeutické místnosti DKC jsou určené pro práci s dětmi mladšího věku, zhruba od školky do deseti let. Pracujeme s dětmi traumatizovanými. Je tu velké množství hraček, ale třeba i malé pískoviště. Máme tu domeček pro přehrávání rodinných situací, využíváme symboly ohrožení, nebo naopak ochránce.

Dětské krizové centrum zřídilo pro děti nonstop linku

Nezisková organizace Dětské krizové centrum zřídila pro děti čelící nějakému online útoku a jejich rodiče nonstop linku s názvem Rizika kyberprostoru. Nejrůznější situace můžete konzultovat na telefonním čísle 778 510 510.

Celá terapie je založena na hře. Při ní totiž může dítě udělat cokoli – může vyjadřovat touhy a sny, může v ní ale taky přehrávat a odžívat si to, čemu bylo vystaveno. Záleží, jaké hračky dítě využije. Jestli symboly ohrožující, symboly zla jako třeba plastového aligátora, nebo naopak symboly obrany. Děti tady mají odložit veliký kus svých trápení.

Jaké jsou signály, že se dítě vnitřně necítí dobře?
Bohužel se setkáváme především s dětmi, které se vnitřně dobře necítí. Navíc z velké části to jsou děti, kterým trápení působí jejich nejbližší rodina. Řešíme případy fyzického a psychického týrání a také sexuálního násilí na dětech.

Chodí k vám i děti, které sexuálně zneužili internetoví predátoři?
Ano, i to je problematika, se kterou Dětské krizové centrum už mnoho let pracuje a na kterou se také snažíme dlouhodobě poukazovat jako na velké riziko pro dnešní děti. Případů postupně a dlouhodobě přibývá.

Z poslední doby si vybavím příběh 13leté dívenky, se kterou navázal přes sociální sítě kontakt muž, který se vydával za 15letého mladíka. Asi měsíc si s ní velmi intenzivně a mile chatoval. Pak na ni ale velice nátlakově a hrubě nastoupil s vydíracími praktikami a vynutil si osobní schůzku.

Takové případy jsou velmi nebezpečné. Dochází k nim bez vědomí rodičů, takže nikdo neví, že dítě vychází na schůzku s někým podezřelým. Důležité je říct, že sexuální atakování v kyberprostoru se netýká jen dívek. Podobnou měrou jsou ohrožení i chlapci, ale velmi často se na ně zapomíná.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jaké jsou následky útoku na vývoj dítěte?

Jak se na takové případy obtěžování dětí na internetu většinou přijde?
Bývá to velmi různé. Vždycky je tady možnost, že se dítě svěří svým rodičům, někomu blízkému, staršímu sourozenci nebo širší rodině. Ale leckdy je potřeba velmi citlivě odečítat změny toho, jak se dítě celkově projevuje – ať už v jeho chování, nebo v náladách.

Je dobré si všímat zlomových změn, kdy se dítě najednou začne chovat jinak – ztrácí zájem o kamarády, uzavírá se, je sklíčené. Najednou ho nebaví jeho zájmové aktivity, selhává ve škole a podobně. Je vždycky dobré přemýšlet o tom, co to spustilo. Tyhle změny nepřicházejí úplně samy od sebe. Všechno se nedá vysvětlit tím, že je to nastupující puberta.

Z natáčení dokumentu V síti | Foto: Milan Jaroš | Zdroj: Aerofilms

Proč se někdy děti bojí svěřit se svým trápením rodičům a říct si o pomoc?
Tohle téma má mnoho různých úhlů pohledu a ve hře bude spousta faktorů. Zčásti to je věk dítěte, protože od určitého věku děti hledají oporu více ve vrstevnických vztazích. Ale bezesporu se na tom nemalou měrou podílí i to, že v rodinách se dneska vytrácí čas na povídání a sdílení.

Sami víme, jak je někdy těžké, když chceme tomu druhému říct něco, co je citlivé a choulostivé. Rodiče s dětmi o starostech velmi často nemluví, nevytvářejí prostor pro otázky typu: Pojď mně říct, co si prožil, jaký jsi měl den, co bylo ve škole, co jsi tam prožíval, jaké máš vztahy se spolužáky, co bylo fajn a co tě dneska zklamalo nebo rozmrzelo…

Může si to potom dítě kompenzovat na nějakých internetových chatech?
Samozřejmě ano. Na druhé straně může čekat někdo, kdo dítěti vyjadřuje porozumění, přijímá jeho sdělení a potvrzuje to, co chce dítě slyšet. To všechno mu pomůže velmi snadno vzbudit dojem důvěryhodné osoby.

Jakou roli hraje v komunikaci dítěte se starší osobou na internetu jeho přirozený pocit úcty a respektu ke starším? Dítě se svým způsobem obává dospělého odmítnout…
Může to být součást dynamiky jejich rozhovoru. Všimněte si, že predátoři také často přecházejí z jedné polohy do druhé. Chvíli jsou milí a laskaví, chvíli direktivní a velmi razantně požadují to, co chtějí. Pak jsou ale zase laskaví. A to je pro dítě velmi matoucí.

Většina mužů útočících na děti na internetu nemá sexuologickou diagnózu, říká sexuoložka

Číst článek

Pro dítě je těžké se takovéto autoritě vzepřít, vychází to z nerovného postavení dítěte proti dospělému. Internet zcela smíchal svět dětí a svět dospělých bez bariér, neexistuje tam předěl. A to je veliké riziko.

Jak se dítě cítí, když je v pasti predátora? Jak přemýšlí?
Je bezmocné a zranitelné, často velmi osamělé. Za dobu 28 let existence Dětského krizového centra zjišťujeme, že s těmi největšími starostmi děti zůstávají naprosto osamělé uprostřed davu lidí, a nad tím bychom se měli také zamyslet.

Pocit bezmoci pak nahrává rozvoji duševních chorob. Je to ohromný stres, který může vyústit v traumatizaci dítěte. Mohou se u něj rozvinout depresivní a úzkostné poruchy.

Jak může internetový predátor ovlivnit psychiku a sexuální vývoj obtěžovaných dětí?
Jde o zneužití dítěte, které mívá dopad na jeho sebepojetí – na to, jak dítě nahlíží samo na sebe. Můžou tam být silné pocity viny, úzkosti, pocity ohrožení. Ta škála dopadu na dítě je velmi pestrá a dlouhodobá a to by si všichni predátoři měli uvědomit – že to není hra.

Pro děti to je realita. Prostředí internetu pro ně není jiný časoprostor ani dimenze, která nemá dopad na jejich duši. Je to reálně probíhající zneužití dítěte k uspokojení potřeb predátora.

Kdy je ideální o nástrahách internetu s dětmi začít mluvit?
Ve chvíli, kdy se dítě začíná seznamovat s kyberprostorem. Nejlépe co nejdřív, jak je to možné. Od samého začátku by mělo dítě mít informace o tom, jaká existují rizika. Každému dítěti, které se začíná samostatně a bez přímé kontroly rodičů pohybovat v kyberprostoru, bych přála, aby s ním rodiče skutečně vedli dlouhé rozhovory o rizicích.

Panuje mýtus, že jde o starce. Predátoři často nejsou o moc starší než jejich oběti, varuje odborník

Číst článek

Není řešení oddělit dítě od internetu, protože ten je dnes už nedílnou součástí našeho života. Přináší především spoustu pozitivních možností, ale potřebujeme dítě naučit identifikovat nebezpečí.

Jak dítěti vysvětlit, že by nikomu cizímu nemělo posílat své intimní fotky?
Určitě otevřeně. Je potřeba, aby dítě rozumělo, proč to nemá dělat. Aby bylo obeznámené s následky, které to může znamenat. Ve chvíli, kdy dítě jednou pošle svou intimní fotografii, stává se velmi snadno vydíratelným a často také vydírané je.

Fotografie se může objevit kdekoli, a hlavně na internetu zůstane napořád. Bude tam i potom, co dítě vyroste a bude chtít navazovat vztahy, až si bude hledat zaměstnání nebo mít vlastní děti. To je hodně silný argument.

Jak má postupovat rodič, pokud odhalí konverzaci svého dítěte s někým cizím?
Otevřít toto téma s dítětem. Nemůžeme to řešit bez něj. Vlastně by bylo dobré, kdyby občasná kontrola počítače byla součástí dohody rodičů a dětí. A to už od doby, kdy na sociální sítě teprve vstupují. Dohoda by měla znamenat to, že spolu sem tam projdou komunikaci, že se rodič na konverzace podívá a zjistí, jestli je dítě v bezpečí.

Měli by rodiče regulovat dětem přístup na internet?
Já bych to dětem přála, ale s nástupem chytrých telefonů to de facto přestalo být možné. Dříve se dalo regulovat, kdy dítě sedí u počítače. To jde dnes, kdy je internet v každém mobilu, už jen obtížně.

Někdy dítě dobrovolně pošle svoje intimní fotky, aby za ně dostalo od útočníka peníze, mobil nebo oblečení. Kde je chyba?
I to je vlastně posun v této problematice, se kterým se setkáváme. Některé děti se učí na těchto situacích profitovat. Najdou si to jako snadnou cestu k dárkům, penězům a jiným výhodám. Může se v tom odrážet rozpad hodnot v rodině, osamělost dítěte, nedostatek kontaktu s rodiči… Nebezpečí vidím i v tom, že to nabourává charakter dítěte.

Můžete srovnat sexuální obtěžování dětí v dnešní internetové době s tím, kdy on-line sociální sítě a chaty neexistovaly?
Jsem si jistá, že dnes to je mnohem častější fenomén, zaznamenává bezesporu obrovský nárůst. Hypoteticky bychom měli každé dítě, které se samostatně pohybuje v sociálních sítích, považovat za dítě ohrožené. Je za tím masovost a dostupnost cest, jak dítě v kyberprostoru kontaktovat.

Když predátor neuspěje u jednoho dítěte, může zkoušet další a další. Stovky denně. Nikdy nevíme, které dítě bylo atakováno. Dokument V síti velmi jasně ilustruje, jak často k tomu v kyberprostoru dochází.

Seriál Radiožurnálu

Radiožurnál v souvislosti s premiérou dokumentu V síti celý týden sleduje různé aspekty problému sexuálních predátorů, kteří praktikují nebezpečnou komunikaci s dětmi v online prostředí (sexting, kyberstalking, kybergrooming). Další díly seriáílu najdete zde.

Veronika Hlaváčová, Anna Duchková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme