Měla jsem doma desítky těhotenských testů, vzpomíná Lenka. Podstoupila osm umělých oplodnění

„Nedá se na to připravit a nemůžete udělat nic navíc. Přichází zklamání, pak zase odhodlání, pak zase zklamání. Nemyslela jsem vždycky pozitivně a přišly krize. Ale radím se nevzdávat,“ říká Lenka Friebová Zabáková o pokusech otěhotnět. Sama podstoupila osm pokusů s lékařskou asistencí a trvalo roky, než se dočkala dvou dětí. Pro pořad Houpačky Radia Wave popisuje, jak nákladná asistovaná reprodukce je a jaký dopad měla na její manželství.

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

těhotenský test

těhotenský test | Zdroj: Profimedia

Lenka a její manžel se rozhodli mít dítě v roce 2015, ale nedařilo se. „Po roce jsem se o tom zmínila na gynekologii a paní doktorka to začala hned řešit. Kontrolovala, kdy mám ovulaci, kdy musím mít pohlavní styk. Takhle to bylo půl roku a ani z toho nic nebylo,“ vzpomíná na začátek cesty, která skončila osmi pokusy o umělé oplodnění.

Přehrát

00:00 / 00:00

„Pořád jsem si kladla otázku, co je se mnou špatně.“ Poslechněte si rozhovor s Lenkou Friebovou Zabákovou, která má za sebou osm let kolotoče umělých oplodnění

Ani doporučení gynekoložky totiž nezafungovala. Manželé proto vyhledali kliniku asistované reprodukce a také tam jim doporučovali, jak se o dítě pokoušet.

„Po dalším půlroce vyšel manželovi dobrý spermiogram, takže se ukázalo, že problém je u mě. Na vyšetření v nemocnici se ukázalo, že mám jeden vejcovod neprůchodný,“ popisuje Lenka.

Při zákroku v narkóze se ale ukázalo, že neprůchodné má Lenka oba vejcovody.  „Tak mi během jedné operace odstranily oba. Tím jsem se stala stoprocentně neplodnou. Znamenalo to, že odteď mi musí vzít vajíčka a oplodnit je mimo mě,“ shrnuje.

Ženy v Polsku se bojí otěhotnět. Kvůli interrupcím nás jich kontaktuje stále více, říká členka iniciativy

Číst článek

Před odběrem vajíček si musela Lenka píchat do břicha injekce.

„Někdo má vajíček deset a použít se nedá ani jedno. Já jich měla pět nebo šest, z toho čtyři byla dost kvalitní. Asi dva dny po odběru do mě vložili jedno vajíčko oplodněné. A nepovedlo se,“ vzpomíná Lenka na první pokus o asistovanou reprodukci. Takových ji čekalo ještě dalších sedm.

‚Snažila jsem se být v pohodě‘

„Ze začátku jsem si říkala, že jsme na dobré cestě. Myšlenkami jsem už byla i u adopce, ale to jsem si stejně nechtěla připustit, přece většina žen si chce svoje dítě odnosit, protože to je na tom asi nejhezčí,“ vzpomíná Lenka a uznává:

„Snažila jsem se být v pohodě, ale myšlenkami jsem byla úplně jinde. Ale většina žen, když už do toho jde, tak prostě udělá cokoliv, aby to celé skončilo dítětem. Bylo mi jedno, co se mnou budou dělat, hlavně ať je tam ten výsledek, protože to je to, co chci, a přes to nejede vlak.“

Fakt, že se dítě narodilo z darované pohlavní buňky, není až tak důležitý, říká psycholožka Konečná

Číst článek

Přiznává, že se těhotenství nemohla dočkat. „Po osmi dnech by mohlo být těhotenství vidět na testu. Takže jsem jich doma měla asi dvacet a dělala jsem si je už od pátého dne, jestli tam není duch, jak se říká. Byl tam, ale pak zmizel. Prostě to nevyšlo.“

Po prvním neúspěšném oplodnění šla Lenka na kliniku. K dalšímu pokusu použili vajíčka, která jí už odebrali. „Sex už v téhle fázi vůbec ničemu nepomohl.“

Ze třetího pokusu se nakonec narodilo dítě, dcera. „Od chvíle, co jsme vešli na kliniku, to byl rok,“ počítá Lenka. To bylo víc než dva roky poté, co se o dítě s manželem pokusili poprvé.

Odebrání vajíček Lenku tehdy vyšlo na 25 tisíc korun a každé vložení stálo dalších 5000 korun. „Na transfery nám peníze darovala rodina. Všechno jsme s nimi sdíleli a kdo mohl, přispěl, třeba na jeden transfer.“

Druhé dítě

Když byly dceři dva roky, rozhodla se Lenka pro druhé dítě. Protože byla po operaci neplodná, zamířila rovnou na kliniku, kde měla uložená vajíčka z předchozích pokusů.

„Jenomže to zase nešlo. Tak jsme museli na další odběr, s tím zase finančně pomohla rodina,“ říká Lenka s tím, že klinika mezitím zvedla ceny, a přiznává:

„Jsem hodně stydlivá a velmi mě stresovala ta četnost vyšetření. Mám taky fobii z injekcí a bála jsem se toho, že si je budu muset píchat sama. Jenže pak zjistíte, že uděláte cokoli. Napočítala jsem vždycky do deseti a pak jsem se píchla.“

Vědecký tým pod českým vedením objevil nový protein na vajíčku. Mohl by ovlivnit léčbu neplodnosti

Číst článek

Když se jí zase a zase nepodařilo otěhotnět, lékaři jí doporučili menší zákrok, vyčištění dělohy. „A hned potom, na pátý pokus, se povedl syn,“ těší Lenku. To celé trvalo opět jeden rok.

Uznává, že manžel o druhé dítě a další čas na klinice asistované reprodukce stál méně než ona sama. Když otěhotněla, začal se na syna těšit. Chlapec se ale narodil s handicapem, má drobý problém s nohou, a Lenčinu manželovi trvalo nějaký čas, než ho přijal.

„Dopadlo to dobře. Kdybychom se rozhodli pro třetí dítě, šla bych do toho znovu,“ věří Lenka a dodává:

„Když si na to zpětně vzpomenu, říkám si, že jsem to měla ještě dobré. Reprodukční klinika byla plná žen, které takhle bojují. Vím o těch, které mají za sebou i dvacet transferů a pořád čekají,“ říká Lenka, které se po třetím a po osmém transferu narodili dcera a syn.

Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.

Michaela Sladká, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme