‚Proč jsme naštvané?‘ Když nerozkopeme stereotypy, budou tu pořád, zlobí se feministka a právnička

„U holčiček není žádoucí, aby byly vzteklé a protivné. A čím víc to potlačujeme, tím víc můžou být náročné situace, kdy vztek nebo naštvání vybublá na povrch a my nevíme, co s tím,“ říká Šárka Homfray, autorka knihy Proč jsme tak naštvané?, feministka a právnička, která se zabývá diskriminací. Kniha je souborem 24 esejí podložených daty, v nichž popisuje postavení žen v Česku, kde jsou výchova a životní dráhy žen a mužů do značné míry odlišné.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Šárka Homfray

Šárka Homfray | Foto: Jan Jaskmanický | Zdroj: Český rozhlas

Důvodů, proč je naštvaná Šárka Homfray a podle ní i další ženy, je několik: „Je to nespravedlnost, zabedněnost, zaslepené elitářství, nedostatek empatie a neochota vidět věci očima někoho jiného. Také zbytečné překážky, které se vyskytují jenom kvůli stereotypnímu uvažování lidí a které nemají žádné praktické opodstatnění. To mě dovede přivést k zuřivosti.“

Přehrát

00:00 / 00:00

„Ženy plní příliš mnoho životních rolí, očekává se toho od nás hodně,“ říká Šárka Homfray. Poslechněte si celý rozhovor v Záložce

„Je přece snazší se naštvat a překážku, co mi vadí, rozkopat, než ji pořád dokola přeskakovat,“ vysvětluje v pořadu Záložka na Radiu Wave Homfray, kam směřuje svůj vztek. V knize ale píše i o jiných životních strategiích, například o přizpůsobení se a ignoraci toho, co nám vadí.

„Ale když nikdo ty překážky nerozkope, tak je budeme všichni dokola přeskakovat a podlézat jenom proto, že v tu danou chvíli se to zdá jednodušší,“ zdůrazňuje.

Hněv je proto podle Homfray užitečná emoce. „Vztek je konstruktivní. Pokud je to zpracovaný vztek, ne cholerický bezúčelný výbuch,“ říká s tím, že zatímco od dívek a žen se nečeká, že budou vzteklé, od mužů se zase nečeká, že budou pracovat na introspekci:

Traktoristka, sedmikráska, puťka. Jak se v Česku dekádu po dekádě měnilo zobrazování ženy

Číst článek

„Abychom byli schopní analyzovat svoje pocity, motivace a zkušenosti. K tomu se lidé moc nevedou a muži ještě o něco méně než ženy.“

Naštvané i štvané

Ženy podle Homfray nejsou jenom naštvané, ale také štvané, jak naznačuje grafická podoba obálky její knihy. „Plníme příliš mnoho životních rolí. Na ženy je se toho nakládá až příliš od malička,“ vadí právničce a feministce.

„Očekává se, že budeme vychovávány pro roli matek a hospodyněk. Také se budeme vzdělávat. Musíme se i živit, protože domácnost o dvou příjmech je standard. Je tady tlak na fyzický vzhled. A přitom má den jen 24 hodin,“ upozorňuje.

‚Nechtěla jsem být jen hospodyní a nástrojem na sex.‘ Klára vzpomíná na vztah plný genderových stereotypů

Číst článek

Homfray kritizuje i to, pokud se předkládá, že ženy mají pro zvládání více úkolů najednou, pro takzvaný multitasking, více předpokladů než muži.

„To není dobrá vlastnost žen, ale nutnost, když se snažíme existovat, pečovat o děti, o domácnost. Je to prostě potřeba být ve střehu a vnímat a řešit víc věcí najednou. Ale když řekneme, že ženy jsou pro to biologicky předurčené, tak už se neřeší, jestli je to pro tu konkrétní ženu doopravdy dobré a snadné,“ vysvětluje právnička a přiznává:

„Frustruje mě vědomé podporování společenského nastavení, které určité lidi znevýhodňuje. A úplně nejvíc jsem naštvaná, když to přichází od samotných žen. Nebudu nikoho mistrovat, ale ženy, které aktivně nepomáhají jiným a jenom sbírají drobečky z patriarchálního stolu, ty jsou pro mě zdrojem velké frustrace.“

V Česku nemají muži a ženy rovné podmínky, zdůrazňuje feministka Homfray. „To, že máme formální rovnost před zákonem, ještě neznamená, že už to nemusíme řešit. Zákon zakazuje vraždy a stále se vraždí. Tak proč si myslet, že pokud je zákonem zakázaná diskriminace, tak že se nediskriminuje,“ srovnává.

Rozbít, zpochybnit a vyžadovat

Naději vidí Homfray v tom, že současná generace mladých lidí je na to citlivější.

Šárka Homfray, Michaela Karásek Čejková: Proč jsme tak naštvané | Foto: Jan Jaskmanický | Zdroj: Český rozhlas

„Mně je 40 let a u žen o 10 až 15 let mladších vidím, že už o spoustě věcí uvažují jinak. Že zpochybňují samozřejmou představu stereotypů. I ženy, které třeba děti chtějí, uvažují kriticky o tom, jak to zvládnou, jak se uživí. To jsou docela bolestivé otázky. Ale právě tento kritický náhled pomáhá rozbít stereotypní předpoklady a zároveň by to mělo zvýšit tlak na politiky,“ vyzdvihuje a uzavírá:

„Mladší generace by mohla to, o čem ta moje mluví a co popisuje, zpochybnit a vyžadovat.“

Poslechněte si celý rozhovor.

Jakub Pavlovský, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme