Workoholismus začíná už s nástupem do první třídy, největšího kritika si nosíme v hlavě, říká psycholog

Sami sebe od malička hodnotíme na základě výkonu, tvrdí psycholog a psychoterapeut Adam Suchý: „Je to taková mantra, že úspěšný člověk je ten s plným diářem. Západní společnost je narcistní, zakládá si na úspěchu, vzhledu, selfie. Stárnutí a umírání odsouvá na vedlejší kolej.“ Ten, kdo přestává podávat výkon, začne být považován za nemocného.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Lidé a práce

Lidé a práce | Zdroj: Shutterstock

Nejpozději od nástupu do školy začne společnost každého hodnotit na základě výkonu, upozorňuje psycholog Suchý v pořadu Balanc Radia Wave.

Přehrát

00:00 / 00:00

Proč dáváme práci takovou důležitost? Proč se lidé bojí odejít ze špatného zaměstnání? Jak se osvobodit z neustálého cyklu většího výkonu a hladu po úspěchu? Uslyšíte v celém záznamu rozhovoru

„A tam už začíná to, čemu u dospělých říkáme workoholismus. Děti dostávají záplavu domácích úkolů. Tím se nastavuje pravidlo, že po škole to nekončí a je třeba pokračovat dál doma. A to si pak neseme do života: s koncem pracovní doby nekončí, začíná nám druhá šichta doma, snažíme se dohánět resty. A přemýšlíme o sobě na základě výkonu a ne toho, jací jsme lidé.“

Pro některé lidi je proto těžké se zastavit. „Raději volí strukturu a činnost – ne vždy je to vědomé rozhodnutí. Jakmile se totiž zastaví, začnou je dohánět všechny ty věci, které k sobě nechtějí pustit. A tohle je způsob, jak nebýt sami se sebou,“ popisuje psycholog a psychoterapeut.

Sami k sobě jsme tvrdší než k přátelům. Tahle černá díra zmizí, až sami sebe obejmete, říká psycholožka

Číst článek

Druhou stranou tlaku na výkon je strach a úzkost ze selhání. „Je jedno, jestli je to selhání reálné, nebo fiktivní. Přichází stud, zahanbení, pocit méněcennosti. A ani to není věc vědomého rozhodnutí,“ přibližuje Suchý.

Jedním ze znaku narcistické společnosti je podle něj to, že nikdy nic není dost dobré. „Jako když se vás rodiče pokaždé zeptají: ‚A nemohla to být jednička?‘ To je to neustálé zpochybňování, jestli to stačí, anebo jestli se ještě nesnažit.“

Občas zatnout zuby podle psychologa nevadí, problém je, když jsou lidé na úspěchu a výkonu závislí a odvozují od něho svoji hodnotu:

„Mám zkušenost s klienty v terapii, kterým je úplně jedno, jak si reálně vedou. Nejsilnější kritik je totiž v naší hlavě. A pokud ho neumlčíme nebo se s ním nespřátelíme, tak to bude pořád stejné.“

Suchý se domnívá, že mladší generace už tento problém tolik nevnímá. „Pokud se jim něco nelíbí, tak prostě odchází,“ říká o jejich pracovním tempu. Obecně se podle něj doporučuje po pěti letech změnit pracovní pozici, i to může pomoci k lepší rovnováze v životě.

Užitečné je také zastavit se a pocítit vděk. „To nás zastavuje, zpomaluje. Když vnímám hodnotu toho, že jsem zdravý, že si mohu otevřít lednici a najít v ní něco k jídlu, tak nás to ukotvuje,“ uzavírá Adam Suchý.

Petr Bouška, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme