Psychologie je z větší části šamanismus, říká specialista na partnerské vztahy Klimeš
Specialista na psychologii partnerských vztahů se v pořadu Osobnosti Plus rozpovídal mimo jiné o tom, proč by nemohl být farář, jestli by prezidentem mohl být psycholog či jak souvisí šamanismus s vědou, kterou se zabývá.
„Jako farář bych byl hodně špatný. Nechtěl bych řídit lidi a organizovat farní život," říká psycholog Jeroným Klimeš, host Barbory Tachecí v pořadu Osobnosti Plus.
(Ne)farář Klimeš
Psycholog Jeroným Klimeš připouští, že část farářovy práce by ho bavila a to hlavně „promlouvání k lidem“. „Vždycky bych udělal své kázání, a potom si zalezl na faru a nevylezl z ní. To, že chcete být knězem, je jeden předpoklad. Ale musíte na to mít ještě dalších pět předpokladů a já ne všechny mám,“ připouští Klimeš.
Jenže hned zase dodává, že špatně snáší samotu a že by nevydržel na prázdné faře. „To bych se z toho zbláznil. Potřebuji mít rodinu a kolem sebe lidi. A být bez rodiny je ještě horší než být v celibátu,“ dodává odborník, který se věnuje především rodinné psychologii a psychologii partnerských vztahů.
Psycholog prezidentem
V souvislosti s blížící se prezidenstkou volbou, se moderátorka Barbora Tachecí také ptala, jestli by mohl být psycholog užitečný při vedení země. „Když chce někdo řídit zeměkouli, musí na to mít jiné předpoklady než to, aby byl psycholog,“ zamýšlel se Klimeš. „Psychologové bývají většinou velmi chápaví, ale kdyby měli řídit zemi, museli by poroučet, dělat kopromisy, nebo někoho obětovat,“ přemítá Klimeš.
Sám by psychologické řemeslo nepřeceňoval. Podle něj je spousta lidí, kteří jsou rozenými psychology. „Co dělá psychologa psychologem, je spíše dar od Boha. To, že rozumí lidem a dokáže se do nich vžít. Není to něco, co by se dalo nastudovat. Náš obor je stále z větší části šamanismus a k němu patří teprve nějaké teoretické znalosti. Základem je ale vrozená dispozice,“ uzavírá Klimeš.
Kdo je Jeroným Klimeš?
Psycholog Jeroným Klimeš se narodil 3. dubna 1967 v Prachaticích. Roku 1990 získal titul magistra v oboru hydrogeologie a inženýrské geologie, roku 1996 v oboru klinické psychologie, roku 2002 pak doktorát ze sociální psychologie, vše na Karlově univerzitě v Praze. Zabývá se převážně psychologií rodiny a církevně-pastorální psychologií. Dříve se zabýval i policejní psychologií a psychologií reklamy. V průběhu své profesní kariéry posuzoval zájemce o osvojení dětí, nebo zkoumal psychologické dopady neplodnosti. Pracoval deset let jako konzultant pro veřejného ochránce práv, pět let jako poradce ministra práce a sociálních věcí a šest let vyučoval psychologii na Filozofické fakultě UK. Dnes se věnuje především partnerskému poradenství a přednáškové činnosti. Od roku 2004 je ženatý, má ženu Michaelu a děti Juditu, Erlana a Žofii.
