Psycholožka radí dětem: Lajky na sítích jsou návykové. Neznamenají, že jsme nejlepší

Touhu předvést se má v sobě asi každý, někdo víc, někdo míň, říká v Klubu Rádia Junior psycholožka Barbora Downes. Někoho to může vést k tomu, aby sbíral lajky na sociálních sítích nebo aby toužil stát se influencerem. „Slyšet potlesk je opojné a je to přirozené. Proto je tak lákavý i svět vlogů a sociálních sítí,“ vzkazuje dětem. Někomu může stačit influencery jen sledovat, hrozí ale, že si je idealizujeme anebo že se jimi necháváme ovlivnit.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Influencer, dívka s mbilem

Influencer, dívka s mbilem | Zdroj: Unsplash | CC0 1.0

Když začínáme zjišťovat, kdo sami jsme, je odezva od okolí důležitá, uznává psycholožka Downes: „Ve školce o tom tolik ještě nepřemýšlíme, i když i tehdy je určitě příjemné, když nám rodiče zatleskají po nějakém představení. Ale čím jsme starší, tím víc přemýšlíme o tom, kdo jsem, jestli jsem důležitý, v čem jsem dobrý, šikovný a jak na lidi působím.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Psycholožka Barbora Downes v Klubu Rádia Junior

S prvními nejistotami se děti setkávají podle psycholožky právě s nástupem do školy. „Je to období, kdy si budujeme sebevědomí, získáváme o sobě informace a snažíme se přijít na to, jak si stojíme ve skupině, srovnáváme se,“ přibližuje.

Když nám v té době někdo zatleská, je to velmi důležité právě pro pocit úspěchu, sebevědomí. „Je pro nás důležité, jak na nás reagují ostatní.“

Získat potlesk v digitálním světě se může někdy zdát jednodušší než usilovat o to mezi blízkými a spolužáky.

Facebook? Mladí nechtějí být na síti svých prarodičů, glosuje expert sociálních sítí Zbiejczuk

Číst článek

„Jenže dostat lajk na internetu nemusí znamenat, že to, co jsme předvedli, se někomu opravdu líbilo a že je to to nejlepší. Možná si kluci a holky všimli, že jako lidé máme přirozené sklony zabývat se senzacemi a skandály“ upozorňuje psycholožka Downes. „Někdy ten lajk znamená jenom radost, že ošklivé věci se dějí druhým lidem.“

Že dostaneme lajk na sítích, si rádi vysvětlujeme jako potvrzení toho, že jsme dobří, říká psycholožka: „Po lajku nebo jiném uznání se v našem mozku vyplavuje látka, která se nazývá dopamin. Cítíme radost, nadšení, vzrušení. Mozek má tuto látku opravdu hodně rád, dokonce to může být i návykové, že pak chceme tento příjemný pocit prožívat znovu a znovu.“

Když ale lajky nepřijdou, mají děti tendenci si to vysvětlovat tak, že za nic nestojí. „Začnou cítit nejistotu a strach, že se mi to nedaří, podléhají smutku a pocitu selhání,“ vysvětluje psycholožka.

Babiš reprezentuje můj typ postavy a trochu mě potěšilo, že Pavel nikoho neusmrtil, glosuje youtuber

Číst článek

Přitom to, co dostává největší odezvu na sociálních sítích, nemusí být to nejlepší, jen se to líbí velké skupině lidí. „To je také jedno nebezpečí – že cítíme, že lajk znamená, že jsme lepší než někdo druhý. Jenže ono je obtížné neustále přicházet s obsahem, který bude znovu a znovu přitahovat další diváky,“ upozorňuje Barbora Downes.

Problematické taky je, když kluci a holky začnou se sbíráním lajků v příliš mladém věku. „Teprve když zjišťují, kdo sami jsou, co se jim líbí a nelíbí, co je baví a nebaví, co jim chutná a nechutná. Pokud se snažíme dělat videa pro obecenstvo a přemýšlíme o tom, co se bude a nebude líbit většině, tak už se nesoustředíme na to, co se líbí nám a přestaneme to zkoumat,“ upozorňuje psycholožka.

Rodiče ale často dětem se světem influencerů a sociálních sítí nedokážou poradit, protože to sami nezažili. Je to jedna z mála zkušeností, se kterými dětem nemusí umět poradit.

O slávě influencerů si můžete poslechnout rozhlasovou hru Sleduj (do 18. listopadu).

Chceme být jako oni

Děti také rádi sledují takzvané influencery. Nabízejí totiž pohled do světa, který bychom možná chtěli prožívat my sami. „Ten, kdo ovlivňuje, nám většinou bývá v něčem podobný, ale zároveň je o trochu starší než my sami. Je to někdo, ke komu vzhlížíme, ale zároveň je nám blízký,“ přibližuje psycholožka Downes.

Přehrát

00:00 / 00:00

Sleduj!

„Třeba proto, že řeší stejné starosti jako my. Ale zároveň už je jednou nohou trochu někde jinde, kde bychom byli rádi taky. “

Takový vztah s influencerem ale funguje trochu jinak než třeba vztah se starším sourozencem nebo kamarádem.

„Je to proto, že se sourozencem mám vztahy, které nejsou vždy jednoduché. A to stejné s rodiči. Holky a kluci se určitě už někdy doma pohádali, to se stává. Ale ten influencer na obrazovce nás nikdy nenaštval, nikdy neudělal nic, co by nás rozčílilo, nikdy nás nepoučoval, nepůjčil si od nás bez dovolení oblečení a podobně,“ vysvětluje psycholožka.

Moje živobytí je rýpat do lidí. I když jsou bizáry, do kterých nekopu, říká Mikýř z pouti internetem

Číst článek

V naší mysli je potom influencer ten nejlepší kamarád, který dává nejlepší rady, ale nikdy nedělá nic nepříjemného. „Naše fantazie z něj pak vytvoří třeba někoho jiného, úplně ideálního. Je snadné se nechat unést, jako bychom žili jeho život.“

Lákavé je to zejména tehdy, pokud prožíváme problémy. „Myslím, že čím těžší je náýš skutečný život – když se rodiče rozvádějí, doma se všichni neustále hádají, když se nám nedaří ve škole a zažíváme šikanu –, o to víc máme sklony zabývat se fantaziemi a nechat se unášet do světa influencerů,“ myslí si psycholožka.

Propadnout kouzlu influencera s sebou ale nese také problémy, upozorňuje Barbora Downes: „Jsou to třeba nebezpečné výzvy, challenge. Nebo reklama. Když je někdo úspěšný, tak mu potom firmy nabízí peníze, jenže my diváci pak třeba nemáme pocit, že nás někdo do něčeho tlačí, i když je to právě reklama.“

Poslechněte si celý rozhovor. 

Romana Růžičková, kac Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme