Sami k sobě jsme tvrdší než k přátelům. Tahle černá díra zmizí, až sami sebe obejmete, říká psycholožka
„Pocit vlastní hodnoty se mění v čase. Nebudím se s myšlenkou ‚ó dnes jsem hodnotná‘,” říká v magazínu Balanc psycholožka a psychoterapeutka Barbora Šouláková. Každý si někdy připadá neschopný, k ničemu. Necháváme okolnosti, události a lidi sytit nebo snižovat pocit vlastní hodnoty. Srovnáváme se s ostatními a nevycházíme z toho dobře. Jak hledat vlastní hodnotu a být s ní stále v kontaktu?
„Svým vlastním vědomím můžeme měnit úhel pohledu. I na svou hodnotu,“ říká na Radiu Wave Barbora Šouláková, která má výcvik v psychoterapeutickém směru schematerapie. Mimo jiné zkoumá, v jakých módech prožíváme život, co nás dostává do nepříjemných emocí a vyvolává sebezraňující myšlenky.
Co je pocit vlastní hodnoty, jak ho lidé prožívají a proč se mění? Jak se vypořádat s neustálým srovnáváním s druhými? Jak se učit mít k sobě lepší vztah? Uslyšíte v celém záznamu rozhovoru
Někdy je nám dobře, cítíme se skvěle a pocity méněcennosti jsou vzdálené. Jindy stačí drobná poznámka kolegy, někoho z rodiny nebo kamaráda a hned si připadáme neschopní a zbyteční. S tím se ale můžeme naučit pracovat a chovat se sami k sobě lépe, prospěšně.
„Každý má v sobě mód zdravého dospělého. Je to takový šéf našeho vnitřního světa, který naše další módy koriguje a zasahuje do vztahů tak, aby to prožívání bylo pro mě, pro moje tělo, pro můj život zdravé,“ věří psycholožka.
Kde je zranění, nemusí být i vina, říká psycholožka. Jít na párovou terapii považuje za dobrý signál
Číst článek
Pocity méněcennosti, sebemrskačství za chyby jsme si nejspíše přinesli z dětství. Můžeme se naučit chovat se k sobě jako ideální rodič k malému dítěti. Když dítě udělá chybu, je to přirozená součást jeho učení se pobývání na tomto světě.
Zacelit černou díru
Přijde ale chvíle, kdy je potřeba přijmout sebe sama i se svými chybami.
„Sebepřijetí vnímám jako to, když jsem sama k sobě schopná přistoupit jako k hodně dobrému příteli. Častokrát jsme k sobě vnitřně o hodně tvrdší, než dokážeme být k druhým lidem a ke kamarádům,“ upozorňuje psycholožka a pokračuje:
„Pro mě ale přece platí úplně ty stejné principy. Nejlepší přítel po mně přece nechce, abych byla dokonalá. Je úplně v pořádku, když se mi něco nepovede. On mě vidí pořád v celém obrazu, neroztahuje jednu konkrétní situaci na celou moji osobnost. Vztah, který spolu máme, nestojí na mých úspěších, ale že mě má rád takovou, jaká jsem, i když mám spoustu chyb.“
Dobří přátelé spolu rostou a podporují se, zdůrazňuje psycholožka Šouláková. Zároveň jsou schopní se upozornit na chyby, kterých si všímají, a nabízí si oporu, když jeden chce něco na svém životě změnit.
Takovou laskavost je třeba cítit sám k sobě, je přesvědčená psycholožka. Jenže lidé často sami sebe přijímají jen podmíněně: „Teď se ještě nemůžu mít ráda, protože nejsem dost hubená, dost úspěšná nebo tak něco.“
Nepřijetí sebe sama přirovnává psycholožka k pocitu černé díry. „Jako kdyby mi pořád něco chybělo. Ta černá díra zmizí ve chvíli, kdy budu schopná sama sebe ze srdce obejmout. Jenže to je strašně těžké udělat,“ dodává.
Poslechněte si celý rozhovor o hledání vlastní hodnoty, pocitech méněcennosti a srovnávání.
