Psycholog Studnička: Problémy s dětmi si rodiče způsobili sami. Puberta ukazuje, jak jsme to zvládli

Psycholog a psychoterapeut Milan Studnička radí rodičům i dětem, jak obnovit vzájemnou důvěru a najít společnou řeč. Velkou část jeho klientů tvoří rodiče, kteří si neví rady se svým pubertálním potomkem. „Když se to dělá od začátku dobře, tak je puberta jenom větší zábava. Nic víc v tom není,“ glosuje o období dospívání známý psycholog. A nepřímo tak přidává první radu – základy klidné puberty se formují už dávno před ní.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Matka a syn teenager, rodina, výchova, rodičovství, příbuzní, ilustrační foto

Psycholog a psychoterapeut Milan Studnička je přesvědčen, že když maminky budou chvíli hrát se svými syny World of Tanks, budou s nimi jejich potomci i raději trávit čas venku, ilustrační foto | Zdroj: Fotobanka Profimedia

„Puberta nebo to období, kdy se dítě dostává do puberty, je v podstatě už jenom taková tečka. To je jenom třešnička na dortu. Rodič těch chyb naseká za celou dobu výchovy hrozně moc. Bohužel puberta nám ukáže, jestli jsme výchovu zvládli, nebo jsme dělali chyby,“ popisuje, jak vidí toto období Milan Studnička, psycholog a psychoterapeut specializující se především právě na problémy mezi rodiči a jejich dětmi.

Přehrát

00:00 / 00:00

Psycholog Studnička: Problémy s dětmi si rodiče způsobili sami. Puberta ukazuje, jak jsme to zvládli

Chybám se ve výchově prakticky nelze vyhnout. Některé ovšem vadí více než jiné. „Nejčastější chyby, se kterými se setkávám u rodin, jsou povely. Jsme zvyklí – a možná je to i následek předchozích generací – komunikovat s dětmi formou povelů,“ říká psycholog. Výjimkou nejsou ani rodiče, kteří svému potomkovi udělí třicet povelů jen během ranního vypravování se do školy.

„Role tatínků je klíčová – v podstatě mimo první rok dítěte. Akorát že se tatínkové na výchově tolik nepodílejí. “

Milan Studnička

„Když se to nasčítá, tak v pubertě má dítě za sebou třeba tři sta tisíc povelů od maminky. Zejména od maminky, tatínkové většinou tolik do výchovy nezasahují,“ přiznává Studnička a dodává, že to je dalším z častých nešvarů.

„Role tatínků je klíčová – v podstatě mimo první rok dítěte. Akorát ta doba je dneska tak zvláštní, že tatínkové se na výchově tolik nepodílejí. Ať už z důvodu toho, že jsou v práci a nemají na to čas, anebo z důvodu, že sami neměli vzor táty, od kterého by to mohli odkoukat.“ Některá psychoterapeutická sezení se tak mění spíše ve výuku toho, co to znamená být tátou.

Základem je nekřičet

Ke konfliktu mezi rodiči a dětmi dochází přirozeně a není to nic negativního. Jde ovšem o to, v jaké atmosféře se konflikt řeší.

„Když se mi něco nelíbí, musím to komunikovat v klidu, protože když křičím, tak to děťátko, nebo téměř dospělé dítě, spotřebuje strašně moc energie na to, aby ustálo můj křik. A tím pádem nevnímá to, co říkám. Protože já řvu, tak dítě se akorát brání. Ale když to říkám laskavě, v klidu, tak to dítě mě vnímá, protože nemá, proti čemu bojovat,“ vysvětluje psycholog.

Druhou důležitou podmínkou úspěchu je přestat dětem rozmlouvat jejich aktuální koníčky, ať už by šlo o sledování seriálů nebo hraní počítačových her.

„Ono se to nezdá, ale stačí se zajímat o to, co zajímavá děti, a znovu je dostanete k tomu, co zajímá vás“

Milan Studnička

„Vedu rodiče k tomu, aby přestali nadávat dítěti za to, co ho baví, ale naopak se o to začali zajímat. Představte si něco, co máte opravdu rádi. Něco, co vás bytostně baví – nějaký koníček, ať už je to příroda, kolo, cokoliv. A teď si představte, že by vám někdo z vašich blízkých každý den váš koníček negoval. Říkal by vám: ‚Prosím tě, nečum do těch knih, běž raději k počítači a něco si zahraj.‘ S takovým člověkem za chvíli nebudete mít hezký vztah. A to je to, co bohužel rodiče dělají svým dětem,“ říká Studnička.

Podle něj je důležité, aby rodiče nečekali, že se svět bude přizpůsobovat jim. Naopak oni jsou ti, kteří se musí přizpůsobit nové době.

„Nejjednodušší cesta je začít ty hry hrát s dítětem. Zejména maminky, když je někdy vedu, aby si stáhly World of Tanks a hrály s kluky tanky, tak jim říkám: ‚Když to vydržíte půl roku a začnete brebentit o tom, že máte nové pásy a nové dělo a jak se mění nastavení motoru tanku, tak díky tomuhle přístupu toho chlapce dostanete na brusle, na kolo, na bazén, protože s vámi znovu bude chtít trávit čas.‘ Ono se to nezdá, ale stačí se zajímat o to, co zajímavá děti, a znovu je dostanete k tomu, co zajímá vás,“ přiznává psychoterapeut, který má sám doma 14letého syna.

Dobrodružství u počítače, které klukům chybí

Studnička se nediví tomu, proč zejména kluci tráví u počítače tolik času. Naopak, má pro to poměrně jednoduché vysvětlení:

„Počítač simuluje celou řadu nádherných emocí, které zejména kluci potřebují pro svůj vývoj. Oni potřebují zažívat dobrodružství, nějaké napětí, spolupráci, riziko. Ale v běžném životě toto kluci vůbec nemají. A tatínkové, jak jsou zaneprázdnění v běžném životě, tak ty kluky netahají na něco atraktivního – nechodí s nimi sportovat, překonávat nějaké výzvy, dělat cokoliv, co by toho kluka bavilo. A pak se diví, že kluk sedí u počítače a hraje nějakou hru z historického období, vraždí křižáky a je hrozně spokojený.“

Každý občas potřebuje pracovat trochu jinak, říká psycholožka. Učit se doma některým dětem vyhovuje

Číst článek

I samo dítě ovšem podle něj někde v sobě cítí, že emoce spojené s virtuální realitou nejsou stoprocentně skutečné. „Pokud jsou děti zvyklé s tatínkem nebo s maminkou chodit na kolo, na brusle, na bazén a je tam ta důvěra, tak tisíckrát raději budou někde řádit v přírodě než sedět u počítače,“ věří Studnička.

A jakou radu má psycholog pro toto období, kdy jsou často rodiče pracující z domova zavřeni celé dny doma s dětmi, které se učí distančně ze svého pokoje?

„Vůbec to nehrotit. Tak holt nebudete mít ty maily včas, tak prostě zaměstnavatel počká. Raději se seberte s dětmi a běžte na prochajdu. Já teď chodím každý den se synem sportovat. A je to super. Každý den jsme aspoň dvě hodiny venku. Je potřeba si to užít. Konečně můžeme být s dětmi doma, tak proč si to neužít,“ nabízí svůj pohled na to, jak trávit všední dny, psycholog a psychoterapeut Milan Studnička.

Tatiana Čabáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme