Radši bych dostala facku, ta nejistota se nedá vydržet, říká dívka. Metod kyberšikany nezastavitelně přibývá

Zesměšňující fotomontáže, zveřejňování intimních konverzací, ale i práce s umělou inteligencí. To je jen krátký výčet metod kyberšikany, se kterými se setkávají už děti na základních školách. Možností, jak ublížit online, rychle přibývá a pro potenciální oběti je složitější útoky předvídat. „Rodiče, učitelé i oběti se samozřejmě nejlépe na kyberšikanu připraví skrz konkrétní příběhy,” říká v podcastu Šikana Pavel Schweiner z portálu ebezpeci.cz.

PODCAST ŠIKANA Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Šikana

Šikana | Zdroj: Profimedia

„Za covidu jsme trávili hodně času na internetu a jedné spolužačce začaly chodit výhružné e-maily. Opakovalo se v nich, že neznámý člověk ví, kde spolužačka bydlí, každý den si četla urážky na sebe i svou rodinu, a pořád se to stupňovalo. Na konci to byly už fakt nechutné výhrůžky,” popisuje nedávný příběh ze své třídy žačka ze šesté třídy pražské základní školy.

E-mailové vyhrožování trvalo více než rok, pak se oběť odhodlala svěřit rodičům. V té době se už bála, že ji neznámý pachatel sleduje. V průběhu vyšetřování, do kterého byla zapojena i škola, se zjistilo, že e-maily psala jedna ze spolužaček oběti. Její online agresi přitom nepředcházel žádný verbální nebo fyzický konflikt.

„Holka, které se to dělo, teď už dlouho nechodí do školy kvůli psychickým trápením. Navíc, když učitelé zjistili, kdo to posílá, tak jí jen řekli, ať už to prostě nedělá,” vypráví žačka.

Nahlášení a shromáždění důkazů

PODCAST ŠIKANA

Hraná podcastová série o mrazivých případech šikany podává pomocnou ruku nejen obětem. Školní psycholožka pomáhá řešit situace, které přerostly přes hlavu dětem, učitelům i rodičům. Poslouchejte na webu Radia Junior.

Upozornění: Seriál pracuje s autentickým slovníkem mládeže. Obsahuje i vulgární výrazy.

Podobnými případy, které se začaly množit právě během distanční výuky za covidové pandemie, se přitom často zabývá i Policie České republiky. Na zahájení vyšetřování totiž nemá vliv, v jakém prostoru se protiprávní jednání odehrává, jak uvedl policejní mluvčí Jakub Vinčálek.

„Často se zabýváme vyhrožováním, nebezpečným pronásledováním nebo ublížením na zdraví. Vždy, když mají rodiče nebo vedení školy dojem, že se jedná o trestný čin nebo přestupek, je určitě dobré policii kontaktovat,“ uvádí Vinčálek.

Pro nahlášení i úspěšné řešení kyberšikany je klíčové shromáždění důkazů. Optimální jsou podle Pavla Schweinera z portálu ebezpeci.cz snímky obrazovky. U aplikací, jako je Snapchat, který uživatelům hlásí, když si někdo udělá „screenshot“, pak doporučuje použít druhé zařízení – jiný telefon nebo fotoaparát.

Přestože se ke kyberšikaně často uchylují lidé, kteří v osobním kontaktu agresivně nepůsobí, podle ústředního školního inspektora Tomáše Zatloukala bychom neměli tento předpoklad vnímat jako jedinou možnost. Online ponižování může být často nástrojem slovní nebo fyzické šikany z reálného světa.

„Děti například často zaznamenávají fyzické nebo verbální útoky a pak je umisťují na sociální sítě. Tento způsob šikany je záludnější, protože agresoři jsou více anonymizováni a chráněni,“ říká Zatloukal.

Stejně záludná je podle Pavla Schweinera i neschopnost agresora sledovat reakce oběti. Na rozdíl od fyzických útoků tak lidé často nevědí, kdy přestat. „Když agresor svou oběť bije a ona  třeba omdlí nebo začne plakat, je daleko větší pravděpodobnost, že si řekne: Má dost, už stačí. Vidí tam reakci. Ale na internetu neví, jestli oběť pláče, tak pokračuje dál,“ říká Schweiner.

Facka přebolí, myšlenky neodejdou

V současnosti je jednou z nejběžnějších forem kyberšikany na českých školách tzv. ostrakizace. To v praxi znamená, že za účelem ponižování nebo vyčlenění z kolektivu vznikne vícero třídních chatů, ve kterých vždy někdo chybí.

„Spolužák založil chat 7.A bez de*ilů. Přidal mě, a když jedna spolužačka napsala, co tam dělám, když to má být bez de*ilů, tak mě zase odebral. Takže já teď vím, že ta skupina existuje, ale absolutně netuším, co tam o mně píšou, je hrozně těžké na to přestat myslet,“ vypráví žačka základní školy.

‚Syna jsem našla ležet zbitého na toaletách.‘ Když škola říká, že šikanu nemá, je to začátek problému

Číst článek

Odborníci v takových případech doporučují najít si tzv. safe space, tedy místo, kde se za jakýchkoliv okolností člověk cítí bezpečně. Může to být například rodina nebo přátelé ze zájmových kroužků.

U dětí, které se s online vyčleněním setkají, pak často dochází k zásadnímu poškození důvěry nejen ve spolužáky, ale i další kolektivy. Oběti velmi často trpí paranoiou, že takových chatů existuje více. Podobných myšlenek se pak člověk těžko zbavuje.

„Radši bych dostala facku, neustálá nejistota se nedá vydržet. Myslím na to, když jdu spát, myslím na to, když vstávám. Podezírám i své nejlepší kamarády, jestli náhodou takový chat nemají, nemůžu si prostě pomoct,“ popisuje svou zkušenost dospívající dívka.

Přestože je ostrakizaci ve školách velmi složité předejít, navrhuje Pavel Schweiner jeden z možných postupů. „Je dobré založit oficiální třídní skupinu, kde budou všichni. Ideálně za asistence učitele během nějaké třídnické hodiny. Dohromady si pak spolužáci vymyslí pravidla chatu a dva administrátory,“ míní Schweiner. Zároveň ale přiznává, že vzniku dalších chatů nemůže tato strategie zabránit.

Není to jen z pomsty

Mnoho online agresorů si podle Schweinera neuvědomuje, že někomu ubližují. Jedná se tak spíš o rizikové chování než o šikanu, jejímž záměrem je někoho poškodit. I k takovým případům ale velmi často dochází.

Pozor na revenge porno. Smazat video nebo fotku z internetu není snadné, upozorňuje Antivirus

Číst článek

Nejčastějším důvodem je pomsta, záminek si ale agresoři nacházejí víc. Příběh z mládežnického oddílu například představuje ponižování na základě nováčkovství.

„Vždycky, když k nám přijde někdo nový, tak se stane terčem, na kterém si ostatní vybíjejí zlost. Teď to ale zašlo tak daleko, že si toho nejmenšího natáčeli ve sprchách a vzájemně si to posílali,” vypráví jedenáctiletý sportovec.

Vedení oddílu se podle něj k problému postavilo čelem a chování už se nikdy neopakovalo. Atmosféru v oddílu to ale poznamenalo dlouhodobě. „Nikdy se už asi neztratí, že tam bude jedno černé káčátko,” říká.

Desatero proti šikaně

Neboj se svěřit, uleví se ti.
Když se to bojíš říct, napiš to.
Nemusíš to zažívat.
Jinakost není důvod k hejtu.
Základ je respekt.
Když se to někomu děje, řekni to.
Problém má ten, kdo ubližuje.
Rodiče to zvládnou.
Najdi si safe space.
Co je na síti, už z ní nezmizí.

Chraňme, ale neinspirujme

Nové metody kyberšikany se vyvíjí stejně rychle jako technologie samotné. Podle zjištění portálu ebezpeci.cz už osmdesát procent dětí ze základních škol pracovalo s umělou inteligencí a v mnoha případech velmi závadným způsobem. Konkrétní metody ale Pavel Schweiner jmenovat nechce.

„Rodiče, učitelé i oběti se samozřejmě nejlépe na kyberšikanu připraví skrz konkrétní příběhy. O ojedinělých metodách bychom ale veřejně měli mluvit hodně opatrně. Spíš než prevencí by totiž mohly být návodem pro agresory,“ upozorňuje Schweiner.

Josef Kaňka, edr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme