Poradit se s Vaňkem? Archilochos vzdává krásný štít, Roháč se houpe
Celé věky se úporně hledá způsob, jakým cudně opsat útěk či úprk. A naši předkové vymysleli hezké, neurážející úsloví: „Poradit se s Vaňkem“. V českých dějinách si od Vaňka dal radit kdekdo.
Najde se pár cenných úvah na téma „Kdo uteče, vyhraje“.
Dávná ruská moudrost praví: „Útěk je sice nečestný, ale slouží zdraví.“
Starořecký básník a voják Archilochos, který si pochvaluje, že sice ztratil krásný štít, ale prohranou bitvu opustil včas:
„Mne však nestihl smrtící los! A se štítem k ďasu!
Nebudeť horší ten, který si opatřím dnes.“
A co teprve rozkošné filozofování Shakespearova Falstaffa v Jindřichu IV.!
RADIT SE S VAŇKEM
Neboli utéci. Vaňků čili Václavů bylo hodně mezi pány z Dubé. Jejich hlavním sídlem byl stejnojmenný hrad, nyní stará Dubá, jehož troskami, správněji troskami podhradního městečka Odrance, dnes projíždí „posázavský pacifik“.
Ale na druhou stranu – on se také celé věky úporně hledá způsob, jakým útěk či úprk cudně opsat. A naši předkové vymysleli hezké, neurážející úsloví „Poradit se s Vaňkem“.
V českých dějinách si od Vaňka dal radit kdekdo. Za Přemyslovce jmenujme alespoň Jaromíra, Oldřicha, Vratislava II., Břetislava II., Bořivoje II. a Bedřicha.
S Vaňkem se roku 1437 poradil Zikmund, když se jeho trůn začal po patnáctiměsíčním panování v Čechách povážlivě viklat.
Radil se s ním v roce 1483 také král Vladislav Jagellonský, kterému Vaněk vnukl, aby po krvavém převratu na třech pražských radnicích opustil hlavní město.
Stejnou radu od Vaňka zjevně obdržel Fridrich Falcký v listopadu 1621 - po prohrané bitvě na Bílé hoře.
S Vaňkem se několikrát poradil i Otec vlasti Karel IV. Dobře udělal. Nicméně Karlův ústup z bojiště u Kresčaku, kde dodýchal jeho otec Jan, přece jen zarazí. Pozdější kronikáři to omlouvali tím, že Karla, už zraněného, odvedli z bitvy násilím čeští páni. Prý nechtěli v jeden den ztratit oba krále.
Sám Jan se toho památného dne - 26. srpna, na svatého Rufa - s Vaňkem neporadil. Výzvy k takové poradě údajně odmítl proslavenými slovy: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal.“
To bylo v roce 1346. O šedesát osm let dříve, shodou okolností rovněž na den svatého Rufa, se na Moravském poli odmítl s Vaňkem poradit Přemysl Otakar II. A jistě si z hodin dějepisu pamatujete, jak to s ním dopadlo.
Na úsloví „S Vaňkem se raď“ se ve Vančurově Rozmarném létě snaží rozpomenout plavecký mistr Antonín Důra.
RČENÍ POD RENTGENEM
Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se v rubrice RČENÍ POD RENTGENEM vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.
A kdože to figuruje v oné pomyslné rádcovské roli?
Vaněk je obdoba Vaška, Vény, Vendy, Vency - je to odvozenina od Václava.
Jméno Vaněk bylo oblíbené v posázavském rodě pánů z Dubé. Je s podivem, že nejslavnější člen rodu, husitský hejtman Jan Roháč, patřil k nejrozhodnějším odpůrcům vaňkovských rad. S Vaňkem se Roháč neporadil dokonce ani poté, co ho oblehli na chabě opevněném hrádku Sion. A tak skončil na šibenici.
S pochybným privilegiem pro korouhevního pána - viset v pozlacené oprátce a výše než spolubojovníci.
