Bílá nosí smrt. Poslechněte si oceněný dokument o stigmatizaci albínů v africké Ghaně

Lidé s albinismem se v Africe potýkají se stigmatizací i násilím. Koluje o nich řada mýtů a na některých místech dochází i k jejich rituálním vraždám. Jejich pokožka bez pigmentu je náchylná k popálení sluncem, proto se mnoho albínů potýká s onemocněním kůže. Unikátní reportáž o albinismu v Africe získala v kategorii audiovizuální žurnalistiky Novinářskou cenu 2019.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Sociální pracovník Kwame | Foto: Lukáš Houdek

„Lidé v Africe věří, že lidé s albinismem přinášejí kletbu. Když se tedy do rodiny narodí takové dítě, znamená to, že je prokletá a okolí se jí bojí,“ vysvětluje 33letý Kwame, na místní poměry vysoký střízlík, kterému kvůli absenci melaninu neustále tikají oči ze strany na stranu. Nedokážou totiž pořádně zaostřit.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Houdek: Bílá nosí smrt

Nevnímají je jako lidské bytosti

„Lidé taky často věří, že rodina, do které se takové dítě narodí, tím dostává trest, protože se dopustila něčeho špatného. A někteří si také myslí, že takoví lidé a jejich rodiny nemohou zůstat součástí komunity. Věří totiž, že se kletba přenese na celé společenství.“

Mnozí je díky jejich odlišnému, až éterickému vzezření nevnímají jako lidské bytosti. Domnívají se, že jsou duchové. A myslí si, že neumírají. Že prostě mizí. To může mít částečně i reálný základ. Oni totiž občas opravdu beze stopy zmizí. Důvod je ale jiný.

Helena: Rituální oběť

Přestože je situace v Ghaně na rozdíl od některých jiných zemí na kontinentu o trochu klidnější, existují podle mnohých expertů i svědků regiony, kde dochází k jejich rituálním vraždám. Obětí jedné z nich se jako dítě téměř stala dnes 40letá učitelka Helena.

Její otec tehdy působil jako učitel v severním regionu Brong Ahafo, kde je v mnohých komunitách takovým lidem vstup zakázán. „Jednou si ho zavolal náčelník do svého paláce. Řekl mu, že jestli chce, abych zůstala naživu, musí jeho území opustit. Jestli mě ale nechce a nevadí mu, že zemřu, může zůstat.“

„Prý proto, že duchové toho území nemají rádi mou barvu,“ vypráví. „Říkal, že mě jinak obětují duchům,“ pokračuje a dodává, že by zřejmě od těla odřízli její hlavu, končetiny i intimní místa. Někteří totiž věří, že částí albínského těla užité při rituálech přinášejí bohatství.

Mavis: Trauma z porodu

Velkému stigmatu čelí i ženy, kterým se albínské dítě narodí. 33letá Mavis má dodnes trauma z momentu, kdy se v porodnici o narození syna Nathaniela dozvěděla. A hlavně ze způsobu, jak s ní jednal nemocniční personál. „Ptali se mě, proč moje dítě vypadá takhle. A sestry hned začaly drbat a pořád dorážely. Bylo to opravdu strašné,” vzpomíná.

Osočovali ji z nevěry. I proto měla sama problém si k chlapci najít cestu. „Ani jsem ho pak nechtěla kojit, chtěla jsem ho nechat být, ať se postará sám o sebe,“ přiznává se slzami v očích. Připouští, že kdyby tehdy měla kam, utekla by od něj. Tak moc velká hanba pro ni narození dítěte s albinismem byla.

Afričtí albíni čelí časté rakovině kůže, diskriminaci i nenávistným útokům, uvádí zpráva OSN

Číst článek

Záhy ji opustil manžel a útočiště našla v domově své sestry. Otec na syna neplatí, dodnes se proto Mavis potýká s finančními problémy. Říká, že je v takové situaci těžké syna plně akceptovat. „Nemůžu říct, že bych ho dnes milovala na sto procent, ale má láska k němu roste každým dnem.“ Je totiž dodnes terčem urážek, zesměšňování a izolace. Na otázku, zda bude někdy schopna svého syna plně přijmout, po chvilce přemýšlení odhodlaně odpovídá: „Ano, jednou ano.“

Samuel: Rodina ho nechala zemřít

Diskriminace a násilí na každodenní bázi ale není jediným problémem, s nímž se lidé s albinismem potýkají. Řada z nich během života kvůli absenci ochrany proti silnému slunci onemocní rakovinou kůže. Mnozí z nich kvůli neinformovanosti ani nevědí, že by se chránit měli.

To byl i případ 24letého Samuela. Před několika lety se mu na hlavě objevila krvácející ranka, které nevěnoval pozornost. Během několika let se ale i díky neodborné léčbě rozšířila a zasáhla většinu hlavy. Jeho rodina nad ním zlomila hůl a v pozdním stadiu nemoci ho zamykala ve vzdálené místnosti, kam mu jednou denně nosila potraviny.

Podle albínského sociálního pracovníka Kwameho Andrewse Dakla rodina jen čekala, až Samuel zemře. A Samuel, který v posledních měsících kvůli nádoru postrádal velkou část hlavy, skutečně zemřel. V bolestech a o samotě. „Prostě ho nechali shnít,“ reagoval Kwame.

Lukáš Houdek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme