Ohrožená třída. ‚Všechno má své pro a proti,‘ říká zahradník a správce Filip Šimandl
- Jak žijí lidé z ohrožené třídy? Čím se živí a jaký mají majetek? Reportéři Radiožurnálu našli a vyzpovídali zástupce šesti společenských tříd, které rozlišil unikátní sociologický výzkum z projektu Rozděleni svobodou.
- Pátá reportáž představuje zástupce ohrožené třídy, zahradníka Filipa Šimandla ze Středočeského kraje. Řadí se sem 22 % populace, a jde tak o jednu z největších skupin českých obyvatel.
- Její zástupci žijí spíše v podnájmu, mají podprůměrné příjmy a majetek, ohrožují je ztráty zaměstnání a rozvody. Jde o zapomenutou třídu, která netěží z globalizace nebo digitalizace.
„Když se řeže zespoda, tak to lítá přímo do obličeje,“ říká Filip Šimandl, který právě krátí živý plot. Pracuje jako zahradník. Má na sobě ochranné brýle a žlutá sluchátka.
Na chvíli od plotu odbíhá, aby zkontroloval, jestli je rovně. Zákazník, pro kterého nyní pracuje, si ho našel přes internet. Filip Šimandl právě tam nabízí zahradnické práce. Udržuje trávníky, dělá řezy ovocných i okrasných dřevin, stříhá živé ploty. Pracuje sám na sebe.
„Já bych nemohl sedět v kanceláři nebo dělat v továrně, to by nešlo,“ vysvětluje při zastřihování. Se svou prací vypadá spokojený. Vyhovuje mu volná pracovní doba, díky které si může práci libovolně přizpůsobit, a také to, že tráví čas na čerstvém vzduchu.
Vedlejší činnost
Jak ale sám říká, všechno má své pro a proti. „Člověk si musí shánět zakázky, je to přece jenom nejistota. Dopředu toho moc nemám,“ poukazuje i na druhou stránku svého povolání. Pracuje také o víkendech – a pořád sám. Myšlenka, že by si založil vlastní firmu, ho moc neláká. „Byl bych asi měkký šéf,“ zdůvodňuje.
Proč právě Filip Šimandl?
„Ohrožená třída“ je ohrožená hlavně ztrátou zaměstnání a rozvody. Lidé mají podprůměrné příjmy a majetek, bydlí často v nájmu. Obvykle mají středoškolské vzdělání nebo jsou vyučeni. Pracují ve špatně ohodnocených zaměstnáních a často jde o rodiny s dětmi. Spadá sem každý pátý Čech. Mají nadprůměrný sociální kapitál, takže se mají v těžkých situacích na koho obrátit.
Příběhy zástupců jednotlivých tříd uslyšíte každý všední den na Radiožurnálu v časech 8.50, 10.40 a 15.40.
Zahradničina ho bavila od mládí, vyučil se ale lesníkem. „Dělal jsem u lesů asi deset let, ale pořád to nebylo ono. Pak se naskytla práce v Dendrologické zahradě Průhonice a to byla taková moje zahradnická škola,“ popisuje Šimandl cestu ke svému současnému povolání.
Zahradničení se ale věnuje spíše ve svém volném čase. Na tříčtvrteční úvazek je zaměstnán jako správce v soukromé poliklinice. Dělá tam zahradníka i řidiče, pomáhá, s čím je potřeba. „V té mé stálé práci mám směny, ty jsou pevně dané a ve volných dnech si plánuji právě zahradničinu. Kdybych měl jen jedno povolání, tak bych to finančně neutáhl,“ objasňuje, proč mu zahradnická práce nestačí.
Třída ohrožená rozvody
Finanční situace je pro něj v tuto chvíli ještě obtížnější, protože se právě rozvádí s manželkou. „Kdybychom byli kompletní rodina, tak věřím tomu, že jsme na tom o dost líp,“ přiznává Šimandl. Manželka se od něj nedávno odstěhovala. „Neklapalo to mezi námi, tak jsme se rozhodli, že se odloučíme. Budeme si muset ten byt nějak rozdělit,“ říká a poukazuje tak na hypotéku, které si s manželkou na své mladoboleslavské bydlení společně vzali.
Mají spolu dvě malé děti, sedmiletého Štěpána a čtyřletou Aničku. „Jednou za 14 dní od pátku do neděle mám děti já, pak 2 dny v týdnu do 7 hodin do večera, potom je odvádím k matce,“ popisuje, jak se nyní o děti střídají. Přiznává se, že mu doma chybí. „Byl jsem na ně zvyklý. Rodina pro mě znamená hodně,“ dodává.
Byt se skládá z kuchyně a obývacího pokoje spojeného s ložnicí. Patří k němu i balkon, na kterém si Šimandl pěstuje bylinky. Na patře jsou ještě další dva byty. „Pár sousedů znám, tak se pozdravíme.“
Večer po práci se doma dívá na televizi. Je to jeho hlavní zdroj informací o dění ve světě. „Politika mě zajímá minimálně, občas se kouknu na sport, nejvíc mě zajímají různé cestopisné programy,“ popisuje svou volbu pořadů. Na internet moc nechodí, maximálně občas zkontrolovat e-mail.
Kytara na zdi
Do práce si Filip Šimandl chystá svačiny. Někdy si prý také zaskočí do bufetu, který má přes ulici. „Občas si něco uvařím. Ale když jsem sám, tak vařím zřídkakdy. Vařím, když jsem s dětmi,“ říká. Do restaurace chodí na jídlo málokdy. Občas tam ale zajde zahrát kamarádům na kytaru.
Visí mu doma na zdi a jednou nebo i dvakrát denně ji vezme do ruky. „Ta se mnou chodí po hospodách, už je taková omlácená, ale zvuk má dobrý,“ říká Šimandl, který měl dříve s kamarády také kapelu. „Nejbližší lidé by se dali spočítat na prstech jedné ruky, člověk takových lidí nepotřebuje moc, ale mám takové lidi,“ mluví o svých kamarádech.
Vlastní písničky skládá dál, jeho žánrem je folkrock. Jeho píseň o globálním oteplování a také kompletní reportáž si můžete poslechnout v audiu v úvodu článku.
