Strádající třída. ‚Svoboda pro mě znamená mít svůj byt,‘ říká invalidní důchodkyně Jaroslava Dušková
- Jak žijí lidé ze strádající třídy? Kde bydlí a čím se živí?
- Reportéři Radiožurnálu našli a vyzpovídali zástupce šesti společenských tříd, které rozlišil unikátní sociologický výzkum z projektu Rozděleni svobodou.
- Poslední, šestá reportáž představuje zástupkyni strádající třídy, uklízečku v invalidním důchodu Jaroslavu Duškovou. Spolu s ní sem výzkum řadí 18 % české populace.
- Lidé z této skupiny mají podprůměrné příjmy a nemají finance na to, aby svou situaci zlepšili. Často čelí exekucím. 22 % těchto lidí má pouze základní vzdělání.
„Tři vchody a tenhle je poslední,“ oddychuje si postarší tmavovláska Jaroslava Dušková z Bohumína. Kvůli zdravotním problémům je v částečném invalidním důchodu a jako uklízečka si přivydělává u Armády spásy. „Potřebuju hlavně, aby mi kontaktní místo přispívalo na bydlení, což z mého důchodu neutáhnu, takže musím odpracovat 20 nebo 30 hodin týdně,“ vysvětluje.
Přestože ji uklízení baví a je za svou práci ráda, dává jí občas pěkně zabrat. „Někdy zvedám i ty rohože, protože naši kuřáci to tady hází a nikdo z chlapů to nechce zvednout. Jenže to je strašně těžké a někdy opravdu nadlidské úsilí,“ popisuje Dušková svou práci.
V organizaci jsou s ní velmi spokojeni. „Paní Dušková je moc hodná, všechno jí jde tak, jak má, je hodně zodpovědná,“ pochvaluje Dana Skařupová z Armády spásy.
Šetřit, kde to jde
Šikovná musí být Dušková hlavně tehdy, když vede domácí hospodaření. Nemá žádné úspory a vše má propočítáno do poslední koruny. „Invalidní beru 5900, pak dostávám nějaké sociální dávky na bydlení, to jsou cca 4000. Z toho zaplatím 5000 nájem, 2000 inkaso a zbytek je na jídlo a takové věci,“ rozebírá svůj měsíční rozpočet. Po odečtení všech poplatků jí zbývají necelé tři tisíce korun.
Proč právě Jaroslava Dušková?
„Strádající třídu“ tvoří z 60 % ženy a ze 40 % muži. Žijí ve středních a větších městech s výjimkou Prahy. Každý pátý člen této třídy disponuje pouze základním vzděláním. Typicky pracují ve stavebnictví, jako prodavači nebo neodborní manuální pracovníci. Mají velmi nízký majetek a často jim chybí podpůrná síť známých či rodiny, na které by se mohli obrátit.
Příběhy zástupců jednotlivých tříd uslyšíte každý všední den na Radiožurnálu v časech 8.50, 10.40 a 15.40.
„Člověk nesmí rozhazovat. Musí šetřit. Absolutně nevyhazuju žádné potraviny. Ty moderní stroje na elektřinu, to zase spotřebujete elektřinu zbytečně, když můžete mít vlastní ruce a sami si to nastrouhat,“ vypráví a u toho strouhá rohlíky na strouhanku.
Vlastní ruce teď používá i místo pračky, která se pokazila. „Soused má nějakého známého, který spravuje pračky, tak teď čekám, kolik to bude stát. Sice jsem si odložila nějaké peníze, ale na ten úkor, že dávám méně na jídlo,“ říká.
Léčba na úkor práce
V částečném invalidním důchodu je kvůli nemocné páteři a ledvinám. „Zdraví už pomalu odchází, ledviny mi pracují na 20 procent, mám samovolné borcení páteře,“ popisuje své potíže. Od lékařů se teď dověděla, že stav ledvin se zhoršil a zřejmě bude chodit na dialýzu. Na léčbu bude docházet dvakrát týdně a má obavy, aby u toho stíhala svou práci.
Ulice, ve které paní Dušková bydlí, je slepá. Na jejím konci jsou železniční koleje. Někdy je tu rušno a někdy svatý klid. Před třemi roky se sem nastěhovala do sociálního bytu Armády spásy. Nyní bydlí na stejném místě, ale sociální byt již vyměnila za městský a kvůli schodům se přestěhovala níž.
„Svoboda pro mě znamená mít svůj byt, své zařízení, moct si přivést návštěvu, jít kdy chci, kam chci, když si potřebuju lehnout, lehnu si nebo si zajdu vedle na schody povykládat se sousedy. Na azylovém domě byl režim. Žádné návštěvy, kdykoli se člověk vzdaloval, musel se nahlásit. Jak přišel, opět se musel nahlásit. Hlídali své klienty. Byla společná kuchyň, která vařila, tak už jsem nemohla já. Teď mám svůj byt, tak zažívám svoji svobodu,“ pochvaluje si Dušková.
Smůla na chlapy
V bytě 1+1 žije sama. Říká, že na chlapy nemá štěstí. S manželem se rozvedla kvůli alkoholu a další partner ji bil a ponižoval. „Bil mě, bil syna, co řekl, to muselo být. Já jsem nesměla ani do práce chodit a potom už to přeteklo tak, že mi zlomil nos, zlomil mi ruku, a to už jsem řekla dost. Sebrala jsem kluka, jako že jdu vynést smetí, a utekli jsme pryč,“ popisuje svou minulou zkušenost.
Společnost jí tak dneska doma dělá pouze kočka Lily. „Strašně miluje jogurty, když ji chci někam nalákat, musím jí dát jogurt,“ směje se Dušková.
Jaroslava má čtyři dospělé děti. Se dvěma z nich je v bližším kontaktu. „Třeba dcera řekne pojď, já tě hodím k nám, nebo prostřední syn mě zve na Vánoce, tak to je takové pohlazení na duši,“ vypráví s úsměvem.
Za domem má pár metrů čtverečních zahrady, na kterou nedá dopustit. „Tady trávím většinu svého volného času. Mám zahradu strašně ráda, nedovedu si to bez ní představit,“ raduje se, když kypří půdu. Díky pěstování se jí také daří pár korun ušetřit. Ze své úrody zavařuje například okurky.
Další trochu nedobrovolnou zábavou je pro Jaroslavu studium letáků obchodních center. „Prakticky všechno, co se dá, kupuju ve slevě,“ vypráví, když listuje akčním letákem.
Na otázku, co ji trápí, kupodivu neodpovídá, že ceny potravin, ale nepořádek a špína v ulicích. „Občané odhazují odpadky a člověk jde a je mu úplně trapně, že to město takhle vypadá. Kdyby si každý i ten papírek od bonbonu dal do kapsy, nic by se mu nestalo.“
Internet nemá a noviny si nekupuje. Pouze se občas podívá na televizní zprávy nebo kriminálku. Často ale až v dopolední repríze, protože večer je po práci hodně unavená a chodí brzy spát. Také čte ráda knížky. „Jsem vášnivý čtenář, hlavně detektivek nebo pohádek. Člověk se vrací tak nějak do dětství,“ povídá Dušková o svých zájmech.
Dovolená v kempu jako sen
Na dovolenou nešetří, do kina nebo do divadla nechodí. Dělá jí problémy dlouho sedět a prý také nemá s kým. Jejím snem je ale vyrazit do kempu. „Blízko voda, blízko les, houby, večer u táboráku. To je takové moje přání,“ přemýšlí zasněně.
Kompletní vyprávění Jaroslavy Duškové si můžete poslechnout v audiu v úvodu článku. Její příběh byl posledním ze série Rozděleni svobodou. Reportéři Radiožurnálu jich ale připravili dalších pět a všechny si je můžete přečíst v souvisejících článcích, případně v rubrice Životní styl. Přes odkaz pod tímto odstavcem si můžete spočítat, do jaké společenské třídy by tento sociologický výzkum zařadil vás.
