Rozhodnutí vraždit klíčí v útočnících delší dobu. Nejsou k zabíjení naprogramovaní, míní psycholožka

Lidé, kteří spáchají masovou vraždu, nepřicházejí na svět jako monstra naprogramovaná zabíjet lidi. Jsou produktem mnoha okolností, rozhodnutí čin spáchat v nich klíčí delší dobu. Na semináři k tématu bezpečnosti měkkých cílů v Poslanecké sněmovně to v úterý řekla forenzní psycholožka Ludmila Čírtková. Podle ní neexistuje žádná specifická duševní porucha pro tento typ útočníků, navíc jen zhruba pětina z nich trpí nějakou závažnou poruchou.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vražda (ilustrační foto)

„Masoví vrazi se neliší od normální populace tak, jak bychom si přáli,“ řekla Čírtková (ilustrační foto) | Foto: Honza Ptáček | Zdroj: Český rozhlas

„Masoví vrazi se neliší od normální populace tak, jak bychom si přáli,“ řekla Čírtková. První detekce varovných příznaků podle ní může přijít především z nejbližšího okolí rizikového člověka. Posouzení je vždy individuální, mezi nápadnosti v chování může patřit například zapšklý pohled na svět, vypadnutí ze sociálních struktur či glorifikace násilí.

26:25

Kriminalistka: Někdy se nestačíte divit, jak málo stačí, aby se z obyčejného člověka stal vrah

Číst článek

Jako příklad varovných signálů, které bylo možné předem rozpoznat, uvedla Čírtková případ rodičů patnáctiletého střelce z USA, který při útoku na školu ve státě Michigan zabil čtyři lidi.

Americký soud je nedávno uznal vinnými z neúmyslného zabití. Podle Čírtkové rodiče nereagovali na varování školy, která je například informovala o tom, že si student při hodině na internetu vyhledává munici. Neřešili ani jeho předchozí psychické problémy.

Někdy si podle psycholožky okolí změn všimne, pomoci pak může třeba větší pozornost a zájem o daného člověka, poskytnutí psychiatrické či psychologické péče, změna prostředí a zabránění přístupu ke zbraním.

Účinná intervence v případech, na které nedosáhne trestní zákoník, tedy ve chvílích, kdy rizikový člověk nic nespáchal, může podle psycholožky spočívat v monitoringu, psychosociální intervenci či u psychicky nemocných lidí přímo v léčbě. Předpokladem je spolupráce blízkého okolí a rodiny.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme