Mozek to věděl, ale srdce a duše to nechtěly přijmout, popisuje reakci na útok mluvčí Pražského Majdanu
„Je dobře, že zemřete.“ Tak začíná zpráva, kterou na facebooku dostala v souvislosti s děním na Ukrajině mluvčí hnutí Pražský Majdan Kateryna Skrypnik. Jak říká, je na podobné výhrůžky zvyklá. „Během Euromajdanu v roce 2014 mi jich chodilo opravdu hodně. Možná, že teď zase začnou,“ říká pro Radiožurnál Ukrajinka, která v Česku žije už dvacet let. Výhružných vzkazů se ale nebojí a nehodlá je řešit s policií.
Pocházíte z Luhansku. Kde je teď vaše rodina?
Po ruské okupaci v roce 2015 se rodiče s bratrem rozhodli odjet do Běloruska, kde má rodinu moje maminka. Na Ukrajině nechali jak svůj byt v Luhansku, tak dům na Krymu, který se v roce 2014 připojil k Rusku.
Co ostatní příbuzní, zůstávají nadále v Luhansku?
Bratranci a sestřenice odjeli do Lvova a Kyjeva. Nejhůř je teď na tom moje teta, sestra mého otce, který loni zemřel na covid. Žije se strýcem v Doněcku - v části, kterou sice zatím kontroluje Ukrajina, ale je to na dohled válečné zóně.
Jsem v nacpaném evakuačním vlaku, slyším střelbu. Nevím, kam pojedeme, popisuje novinář v Kyjevě
Číst článek
Zvala jste je do Česka?
Samozřejmě, ale zatím nechtějí. Jsou starší, bojí se, jak by zvládli cestu. Strýc má cukrovku, je na vozíku.
Kdy jste s nimi mluvila naposledy?
Ve čtvrtek ráno, hned jak jsem se dozvěděla o útoku Ruska. Zatím je u nich klid, nic neslyšeli. Mají spakované věci, léky, vodu, jídlo. Vědí, kam jít v případě bombardování. Řekli mi, že se budou bránit, a když bude potřeba, budou i střílet
Mají zbraň?
Zatím ne, ale doufají, že ji dostanou.
A kam se půjdou schovat v případě náletů? Do nějakého krytu?
Ano, byl zveřejněn evakuační plán, do kterých krytů má kdo jít. Obyvatelé jsou na to připraveni.
‚Někteří brečí‘
Co vaši přátelé z Donbasu? Jste s nimi v kontaktu?
Řeším to od čtvrtečního rána, telefonuju na všechny strany. Někteří ty nálety nesou těžko, brečí a neví, co dělat. Jiní to zvládají lépe, mají to promyšlené – jsou buď rozhodnutí odjet, nebo zůstat a bránit se.
A ti, co plánují odjet, se chystají na západ Ukrajiny, nebo ještě dál - do zahraničí?
Někteří plánují přesun na západ země. Ale je otázkou, jak moc si tím pomůžou, když to Putin bombarduje i tam.
Někteří se chystají do Polska. Jedna rodinu má dceru tady v Česku, chtěli by za ní přijet, ale nikdo neví, jak to teď bude. Jak bude fungovat letecký provoz, jak to bude s protiepidemickými pravidly. Oni mají jenom nějakou neschválenou vakcínu z Číny. Nevím, jestli by je sem vůbec pustili.
Ukrajinka: Příbuzní v Kyjevě strávili noc ve sklepě, na Donbasu bere mnoho lidí válku jako satisfakci
Číst článek
Máte známé, kteří se rozhodli přidat k armádě?
Ano, určitě. Vzniká tam domobrana. Třeba manžel mé známé už v ní je delší dobu.
Jak plánujete Ukrajině pomoci vy osobně, případně vaše iniciativa Pražský Majdan?
Chystáme se obnovit nedělní setkání na Staroměstském náměstí na podporu Ukrajiny, máme vyhlášenou veřejnou sbírku pro vojenské nemocnice. Pomáháme tak už několik let.
Původně jsme sbírali i zdravotnický materiál, ale je mnohem jednodušší nakoupit věci za vybrané peníze přímo tam, než je sbírat tady, zajišťovat převoz, předání atd. To stojí hodně úsilí a peněz. Proto už vybíráme jen peníze.
Co a komu za ně kupujete?
Pomáhali jsme s opravou jednoho špitálu, koupili jsme moderní operační stůl, v době pandemie jsme kupovali roušky a zraněným vojákům platíme léky.
Zbyla mi jen jedna kamarádka z Ruska
Máte mezi svými pražskými přáteli i Rusy? Jak se k té situaci staví?
Různě. S těmi, kteří se tváří neutrálně nebo rovnou podporují Putina, se nestýkám. Mám ale známou z Moskvy, která mi ve čtvrtek ráno volala. Plakala a omlouvala se za svou zemi a říkala, že poslala peníze na sbírku pro Ukrajinu. Před rokem 2014 jsem měla spoustu známých a kamarádů z Ruska. Zbyla mi jen tahle jedna.
Ti ostatní stojí za Putinovou politikou?
Nejčastěji se snaží tvářit neutrálně, jako že se nic neděje. Nechtějí se bavit o politice, ale já o tom nedokážu nemluvit. Znám i pár Rusů, kteří Ukrajinu podporují. Volají mi, jestli vím o nějakých proukrajinských akcích, chtějí přijít a podpořit nás.
OBRAZEM: ‚Hranice je přecpaná ženami a dětmi.‘ Ukrajinci prchají před válkou do Polska
Číst článek
Jak jste to prožívala, když jste se ve čtvrtek ráno dozvěděla o útoku na Ukrajinu?
Hrozně. Začala jsem volat na všechny strany, protože jsem klidnější, když něco dělám. I když se to dalo čekat, Putin se sám dostal do pozice, kdy neměl, kam couvnout.
Takže mozkem jsem to věděla, ale moje duše a srdce to nechtěly přijmout. Díkybohu, že máme opravdu velkou podporu z celého světa. Máme zbraně, vojáky, kteří budou bránit svoji zem. Já jim věřím.
Konflikt trvá už osm let. Znala jste osobně lidi, kteří padli v bojích?
Každý týden v tom konfliktu někdo zemře. Takže ano, znala. Několik. Většinu z nich jsem poznala na Majdanu. Upřímně, tehdy jsem tomu nevěřila. Myslela jsem si, že se demonstranti po pár dnech rozejdou a (tehdejší proruský prezident Viktor Janukovyč) Janukovyč zvítězí.
Ale jak to pokračovalo, rozhodla jsem se tam jet a zjistit, jak to je. Bivakovala jsem na Majdanu ve stanu a ta zkušenost úplně změnila můj pohled na situaci. Viděla jsem lidi, kteří byli odhodlaní změnit svoji budoucnost, i za cenu války. Už nechtěli zpátky do Sovětského svazu, zpátky k Rusku. Chtěli změny a to velmi.
Když jste ještě žila v Luhansku, znala jste ukrajinské Rusy?
Ani ne, ale hlavně se to tehdy neřešilo, nebylo to téma. Všichni jsme tam žili pokojně spolu.
